adolescence

its jungkook.

Dosedl jsem do prázdné lavice , na které byl položen lísteček s mým jménem a datem narození.
Srdce mi zběsile bušilo a ačkoliv jako student medicíny nepřemýšlím nad věcmi tak jako moji vrstevníci , tudíž se vyvaruji vyslovit nahlas věci , které jsou anatomicky nemožné , v tenhle okamžik jsem si na pár vteřin pomyslel , aby mi snad srdce nevyletělo ven z hrudníku.

Pomalu jsem si sedl na dřevěnou židli a ruce které se mi začínaly potit , jsem si začal otírat o kalhoty.
Přemýšlím nad vším možným , co by mohlo být v testu , ale mozek mi stále nejvíc předhazuje moji konverzaci s Jiminem v kavárně.
Astma bronchiale.
Kašel.
První pomoc.
Záchvatovitá dušnost.

Frustrovaně jsem si zajel rukama do vlasů a pohled upínal do lavice.
Teda alespoň do té doby , než se ve dveřích zjevil Yoongi s úsměvem na tváři a batohem přes jedno rameno.
Sjel jsem ho pohledem od hlavy k patě a totéž udělal on , když si mě všiml.

S nakrčeným nosem jsem se odvrátil od jeho až moc bílého obličeje a doufal , že jeho místo není někde v mé blízkosti. Nesnesl bych , kdyby na mě povrchně hleděl těmi svými pronikavými , hnědými a unavenými oči , jako to má ve zvyku.

Bohužel , štěstí asi není na moji straně , jelikož začal odsouvat židli od lavice po mé pravé straně.
To snad ne , v téhle třídě je na výběr z tolika míst a oni se rozhodnout posadit ho vedle mě.

,, Min Yoongi , 9.3.1993 "
Pronesl pomalu a věnoval mi krátký pohled , zřejmě pochopil , že nejsem nadšený , že bude 60 minut sedět vedle mě.
,, To budu asi já "
Uchechtl se a zprudka dosel na židli , z kapsy si vytáhl mobil a ihned na něm začal něco psát.

Nevěřícně na něj hledím.
Krom něho , tu všichni hledí do učebnic , nebo koukají před sebe , jen on má v téhle situaci chuť koukat do telefonu.

,, Myslíš si , že nevidím , že na mě koukáš ? Nenápadnost ti asi nic neříká , že ? "
Nezvedl pohled od své obrazovky a já překvapeně zamrkal. Možná jsem nemusel zírat tak zpříma.

Uhnu pohledem a však na jeho větu nijak nereaguju. Zřejmě to ani neočekává , stále totiž hledí do obrazovky svého telefonu a nevypadá nijak mrzutě. Spíš vypadá docela sebejistě.

Myšlenkami se znovu vrátím k pneumologii a jsem vděčný za ticho , které tu panuje.
V hlavě mi vyskočí obrázek srdce a já si začnu opakovat jeho anatomii , která je v některých ohledech spojena s dýchacím ústrojím.
Plicní tepny.
Párové cévy , které vedou do plic odkysličenou krev.
Pravá plicní tepna je delší a směřuje do hilu pravé plíce. Dělí se na horní větev pro horní a střední lalok pravé plíce. Levá plicní tepna , arteria pulmonalis sinistra , to má k přilehlé plíci blíže a je proto kratší , větví se obdobně.

Můj zběsilý proud myšlenek vyrušil až profesor Park , který vstoupil do místnosti s úsměvem na tváři a v levé ruce nesl štos papírů , zatímco v pravé svíral svou hnědou , elegantní tašku.
,, Dobré ráno studenti , doufám , že jste se na dnešní zkoušku náležitě připravili "
Neušlo mi , jak některým studentům věnoval rychlý pohled , ne však mně , jelikož ani jeho předmět nebyl výjimkou a já sbíral jen samé výborné.

Jeden z přítomných , který si vysloužil přísnější pohled od profesora Parka , byl Yoongi.
Ne že by mě to nějak překvapovalo. Myslím , že jsem nezažil , že by dostal z testu , či zkoušky lepší hodnocení než dobrý.

Yoongi však jen letmo pokrčil rameny a natočil se do zadu ke svému kamarádovi , se kterým v hodinách pospával a uchechtl se.
Další na koho pohlédl , jsem byl já.