adolescence

understanding

,, Už jsi vzhůru ? "
Otáže se a otevře okno nad mou hlavou , čímž se mi hned začne lépe dýchat.

Byl jsem vděčný , za jeho laskavý přístup ráno před nemocnicí a ve chvíli kdy jsem ztrácel vědomí , avšak se nyní zdálo , že je to pryč.
Shlížel na mě bez emocí a bez náznaku pochopení.

,, Myslím , že už jsem v pořádku "
Zamumlám a snažím se posadit se , avšak mě zarazí jeho dlaň , která mi zatlačí na hrudník a vtlačí zpět do pohovky.

,, Měl by jsi vědět , že musíš ještě pár minut ležet "
Pronese a rychle ruku stáhne.
,, Jsi přece student medicíny , jak si mi sám včera řekl "

Prostoupí mnou hanba a zároveň vztek , nelíbil se mi tón hlasu , s jakým to pronesl.

,, No , jak jsem ti řekl už venku "
Začne a ignoruje moji nelibost , která se jasně ukazuje v mém obličeji.
,, Přemýšlel jsem , jestli mám kontaktovat tvoji univerzitu "

Po obličeji mi přelítne stres.

Chvíli na mě mlčky hledí , bez jakéhokoliv náznaku jakékoli emoce , avšak si po chvilce povzdechne a pokrčí rameny.
,, Neudělal jsem to , nehodlám ji oznámit to , co se včera stalo , ani to , že jsi včera odešel a věnoval mi všechna ta slova "

Prostoupí mnou úleva , avšak nejsem schopen žádného slova.
Jen mlčky zírám na muže před sebou s vděčností , kterou slovy nedokáži snad ani vyjádřit.

,, Vlastně se mi docela zamlouvalo , že jsi mi to všechno řekl "
Pronese , poušklíbne se a zajede si rukou do bílých vlasů.

Nechápavě nakrčím nos a hraji si se svými prsty na rukou.

,, Nejsi první student z univerzity , kterého tu mám "
Začne objasňovat a já pocítím potřebu si sednout , tentokrát mě konečně nechal.
,, Se všemi jsem zacházel jako s tebou , to jen aby sis nemyslel , že proti tobě mám nějakou averzi "

Dopřeju si hluboký nádech a překvapeně na Taehyunga pohlédnu.

,, Jako jediný si mi řekl , co si očekával a co si naopak dostal i přesto , že tvé studium je hodno lepší práce než té , kterou jsem ti zadával "

Zkousnu si ret.
Měl jsem pocit , jakoby jsem mlčel hodiny , avšak jsem byl ticho jen pár vteřin a během těch pár okamžiků jsem od Taehyunga slyšel víc slov , než kdy jindy.

Taehyung se znovu ušklíbne a nakloní hlavu na stranu , zatímco se zády opře o stěnu.
,, Doufám , že změním tvé mínění , že jsem debil "

Vykulím oči a tvrdě se kousnu do jazyka.
Musel mě slyšet.
Ale kdy ? A kde ?
Do hlavy mi vstoupí moje konverzace s Jiminem v kavárně.
Zahanbeně zavřu oči uvolním se , takže sedím na gauči jak hromádka neštěstí.

,, Nechápu , proč studenta jako tebe , dali na lůžkové oddělení "
Pronese a já opět pozvednu obočí.

,, Jak to myslíte ? "
Špitnu a párkrát zamrkám.

,, Měl by si být na ambulanci , něco vidět , něco zažít. Lůžková oddělení jsou opravdu spíše pro práci sester "
Lehce se usměje a já se musím nepatrně pousmát nad tím , jak laskavě právě působí.
,, Říkal jsem ti , že každou středu budeme chodit na ambulanci , vzpomínáš ? "

Kývnu hlavou a zahanbeně si zkousnu ret , došlo mi , že středa byla včera.

,, No , jednu jsme propásli , ale- "
Odmlčí se a pomalými kroky dojde ke mně a sedne si na okraj pohovky.
,, Rád bych tě někdy vzal na operaci , zrovna v pondělí mě čeká operace kýly , pokud jsi připravený být součástí operace , spíše jako divák takhle napoprvé , rád tě vezmu s sebou "

Musím se usmát.
kde je ten protivný doktor ? tohle je pravá povaha Mudr. Kim Taehyunga ? Takhle se chová ke studentům , kteří projevují skutečný zájem k medicíně ?
,, Moc rád pujdu , děkuju "
Špitnu nesměle a snažím se potlačit svůj úsměv , ze kterého mě až bolí tváře.

,, Mám tu kamaráda , je to patolog , napadlo mě , zda-li by ses nechtěl jít podívat i na pitvu ? Samozřejmě pokud chceš , já na to nemám žaludek , vyvaruji se pohledu na mrtvé tělo "
Zahanbeně se podrbe na zátylku a věnuje mi plachý úsměv.

,, Rád bych to viděl "
Připustím a znovu se kousnu do jazyka.

,, Dobře "
Pokýve hlavou a zvedne se , jde směrem ke svému počítači a já sedím mlčky na šedé pohovce , zatímco přemýšlím nad tím , že chirurgovi vadí pohled na otevřené tělo.
No dobře , otevřené mrtvé tělo.

Asi je rozdíl provádět výkon v dutině břišní , kde při špatném řezu , stále teče krev.
Asi je pro něj lepší slyšet všechny přístroje , na měření tlaku , kyslíku v krvi , které za ním všelijak pípají , stejně jako je pro něho zřejmě lepší to , že se stále zvedá hrudník , že člověk pod jeho rukama stále žije.
Napadlo mě , jestli se mu líbí zodpovědnost mít v rukou lidský život.

V myšlenkách jsem se přenesl do začátku školního roku.
Byl jsem na pitvě staré paní , která zemřela na karcinom slinivky.
Velmi bolestivý způsob smrti.

Stál jsem úplně vepředu a s lehkým zděšením pozoroval orgány , kreré patolog postupně vytahoval a vážil.
Tenkrát mě napadlo , že je to vlastně činnost , při které jistě víte , že nic nezkazíte.
Avšak při představě , že by mi na ten plechový stůl položili tělo dítěte , mimina , nebo těhotné ženy , se mi udělalo opravdu nevolno.
Tenhle obor nebude patřit mezi mých 5 favoritů.

,, Dneska má přijet k hospitalizaci matka s malou dcerou "
Zamumlá Taehyung a pohlédne na mě , aby si byl jistý , že ho poslouchám.
,, Bude potřeba udělat rentgen , tudíž 100% jistota kontrastní látky "

Odmlčí se a já parkrát rychle zamrkám.
,, Chcete , abych tomu dítěti napíchnul kanylu ? "
Zděšení nepředstírám.

,, Správný doktor si poradí i s nejvíc neklidným pacientem "
Pousměje se a neujde mi záblesk v jeho očích.

,, Kolik je té holčičce ? "
Otáži se a bojím se odpovědi.

,, Budou ji 4 za dva měsíce "

Sakra.
Bude brečet a křičet. Možná kopat.
Jsem nervózní už jen z představy.

Avšak nechci aby si všiml mého strachu a tak se jen lehce pousměji a přikývnu , zatímco se pomalu zvednu a pohled mi spadne ke složené uniformě , chci se převléknout.

Rád se převlíkám v soukromí.
Už co se pamatuji , vždycky jsem se převlíkal v prázdné místnosti.
Ve školce po spaní na záchodě.
Ve škole jsem kvůli tělocviku chodil do prázdných tříd a na střední jsem většinou nosil úbor pod normální oblečení.
Na univerzitě tělocvik , ani nic jiného při čem bych se musel převléknout , nemám.

Pohlédnu na Taehyunga a přemýšlím nad tím , jak nevhodné by bylo , kdybych ho tě požádal , aby šel někam jinam , i přesto , že očividně nejeví vůbec žádný zájem na mě hledět.
Pozoruje obrazovku monitoru a lehce se při tom mračí.

Rychle si svléknu mikinu , triko a natáhnu na sebe bílé triko , po očku stále sleduji Taehyunga.
Kalhoty letí dolu ve vteřině a oblékám si bílé kalhoty ve chvíli , kdy se ke mně Taehyung obrátí.

Připomene mi to naše první setkání.
Je to sice 4 dny zpět , ale já mám pocit , jak kdybych tohohle protivného ( ne vždy ) doktora znal celej život.
Bylo by to skoro stejné jako v pondělí , kdybych na sobě neměl triko.

Rozpačitě si zavážu tkaničku u kalhot aby mi nespadly , přeci jenom mám docela úzký pas.
Hodím přes sebe plášť , zkontroluju jmenovku , tužky a prohrábnu si vlasy.

Pak zvednu zrak k doktorovi.
Zřejmě na mě nějakou chvíli již hledí.
Cítím jak mě poleje stud avšak neuhnu pohledem.

Opře se o roh stolu a pousměje se.
,, Běž požádat sestry aby ti připravily věci k zavedení pžk , nebo si to udělej sám , avšak víš co dělá správný doktor , že ? "
Pozvedne obočí a udělá pár kroků směrem ke dveřím.
,, Přijde jen k výkonu "

Pokývu hlavou a nervózně se pohladím po vnější paži.