adolescence

blondie.

,, To jsi ty , ten onen mladý student "
Muž , opírající se o rám dveří s lehkým úšklebkem na tváři a blonďatými vlasy , které mu lehce zakrývaly hnědé oči , na mě hleděl a neuniklo mi , jak si mě celého přejel pohledem.
Bylo to až lehce nepříjemné.

,, Do-dobrý den "
Špitnu a víc si přitisknu tričko k odhalenému břichu.
Doslova nic mi nebránilo v tom , abych si triko oblékl , nic kromě šoku , který se mě zmocnil ve chvíli , kdy jsem spatřil muže.

Hltal jsem ho pohledem.
Skenoval jsem jeho obličej , oči měl lehce přimhouřené , na rtech měl stále úšklebek.
Blonďaté vlasy , které byly skoro až platinově blond , měl rozcuchané a nahrnuté do čela.
Příčinu rozcuchání bych přiděl operační čepici.
Plášť měl rozepnutý a odhalovalo tak bílé , upnuté triko , které měl zastrčené v kalhotech.

Na levé straně onoho pláště měl připnutou jmenovku.
Přimhouřím oči a snažím se přečíst si jeho jméno , i když jsem si plně vědom , že by mi ho stejně za chvíli řekl.

Kim Taehyung
doktor
Primář : dětské oddělení

Nervózně opět vzhlédnu k jeho obličeji a lehce se pousměji , je to tak nepatrný úsměv , že na chvíli pochybuji , že ho viděl.

,, Byl bych vděčný , kdyby ses už konečně převlékl , abychom mohli začít řešit věci okolo tvé praxe a následně tě kompletně seznámit s pracovištěm "

Opět mi přejede mráz po zádech nad jeho hlubokým hlasem , avšak pak můj mozek začne zpracovávat to , co právě řekl a já si uvědomím , že na sobě vlastně stále nemám triko.

S rudými tvářemi se rychle otočím zády k doktorovi a natáhnu na sebe tričko , které si nastrkám do kalhot a pak už na sebe jen hodím plášť.
Ve chvíli , kdy si připínám jmenovku , zaslechnu bouchnutí dveří a když se otočím , již kompletně ustrojený , doktor Kim sedí na židli a vybídne mě , abych se usadil na vyšetřovací lůžko.

,, Takže- "
Zarazí se a pohledem sklouzne k mé jmenovce , ve snaze přečíst mé jméno , jenže písmenka jsou na něj zřejmě moc malá.
,, Jak se vlastně jmenuješ ? "

Nakrčím nos , je normální , aby mi tykal ?
Nic na to však neřeknu a odpovím na jeho otázku.

,, Jeon Jungkook "
Zkousnu si ret a nervózně si hraji se svými prsty.

,, A je ti kolik ? 21 ? "
V jeho hlase není ani náznak zájmu , či čehokoliv jiného. Lehce mě z toho zamrazí.

,, 22 "
Prohrábnu si vlasy a hluboce se nadechnu.

,, 22 , dobře tedy "
Pokývá hlavou a natočí se ke svému počítači , který se zapne ve chvíli , kdy se dotkne myši.
,, Řekni mi , proč ses rozhodl pro studium medicíny ? "

Otázka mě zaskočí.
Zamrkám a na chvilku přestanu dýchat.
Mlčky ho chvíli pozoruji a přemýšlím nad odpovědí , která by ho mohla uspokojit , nakonec však řeknu to , co uspokojí mě.

,, Zřejmě to , co teď řeknu , slýcháváte často , ale chci pomáhat lidem. Myslím , že nic mě v životě nenaplňuje tolik , jako myšlenka toho , že pokud úspěšně zvládnu ukončit své studium na univerzitě , bude ze mě doktor a mým posláním bude být tu pro lidi. "
Lehce pokrčím rameny a pozoruji ho , jak zběsile kliká na klávesnici svého počítače , aniž by mi věnoval byť jen sebemenší pohled , nebo náznak zájmu.

,, Co je podle tebe pár nejčastějších důvodů , proč tu děti skončí hospitalizováni ? "

Otázka mě opět zaskočí.
Napadlo mě , jestli se takhle ptá na otázky všech , nebo se mu prostě jen nelíbím.

,, No tak záleží na věkové skupině "
Pronesu tiše , avšak tohle není odpověď , kterou vyžadoval.

,, Na to jsem se tě neptal , Jungkooku "
Odvrátí svůj pohled od monitoru a natočí se čelem ke mně.
Pravou nohu si hodí přes levou a přimhouří oči.

,, No tak u menších dětí by to mohly být nějaké respirační onemocnění , horečky možná "
V hlavě si snažím vzpomenout si na cokoliv z hodin pediatrie , bohužel tento předmět , ačkoliv jsem měl samé výborné , mi nikdy nebyl blízký. Skutečně mě to nezajímalo.
,, Avšak můžou nastat problémy , které nemusí vést nutně k hospitalizaci "
Opětuji mu pevný pohled a víc se narovnám v zádech.
,, Například aspirace , to je u menších dětí běžné , stejně jako zaražení malých předmětů do nosu , či popáleniny , ty menší se tu jen převážou a následně se jedná o pravidelnou dispenzarizaci , ty horší případy se převáží do popáleninového centra , tam na to mají specialisty "
Neujde mi , jak si lehce zkousne ret a pokýve hlavou. Avšak já stále nekončím.
,, U starších dětí by se pak mohlo jednat o fractury , to ovšem ale též není důvod k hospitalizaci.
Co by ale mohlo být důvodem , je například bolest břicha , způsobena bolestí apendixu , nebo nějaký problém se žlučníkem ? I když to je spíš pravděpodobnější u starších lidí. Možná i nějaké potíže se slezinou ? Děti můžou spadnout z kola , vrazit si řídítka do břicha a poranit si tak slezinu , důvodem ovšem může být i autonehoda , či sražení autem. Všechny tyto komplikace vedou k operaci. "

Na chvíli se odmlčím , abych si dopřál hluboký nádech.
,, Pak tu máme hernie , to je též častý problém , vím , že zrovna teď jste byl na operaci jedné kýly "
Prohrábnu si vlasy a mám na jazyku poslední myšlenku.
,, No a pak , tohle je velice smutný důvod k hospitalizaci , leukémie "

Prohrábne si vlasy a znovu uznale kývne hlavou.
,, Výborně Jungkooku , jsem spokojený "

Moje ego mi vytvoří úsměv na tváři a donutí mě lehce myknout rameny.

,, Tak jo , rád bych ti teď přiblížil , co všechno tě tu potká "
Popojede blíž ke mně s věnuje mi skoro nepatrný úsměv.
,, Tohle oddělení , bude prozatím tvoje kmenové , sem budeš chodit zatím chodit , dokud ti neřeknu , že máš jít někam jinam , dobře ? "

Kývnu a hltám každé slovo , které vypustí z pusy.
,, Nejen , že jsem primář , ale zároveň chodím každou středu na chirurgii , chci aby si tam chodil se mnou , aby si měl možnost pracovat s jinou věkovou skupinou , než jsou děti a byl bych rád , kdyby sis vyzkoušel různé převazy , šití a následné vytahování stehů a výkony jako exkochleace.
Tady na oddělení budu určitě vyžadovat , aby si byl schopný sám pracovat.
Aby si dokázal napíchnout kanylu. Pracovat s EKG a další bazální věci.
Určitě budu chtít , aby si dokázal odebrat anamnézu a následně z toho sestavit pacientovu složku. "
Zarazí se a nakloní hlavu na stranu.

,, K tomuhle je to zatím všechno. Jo a ráno se můžeš chodit převlékat sem , řeknu to staniční sestře "

Neujde mi , jak si mě přejede pohledem a následně mi věnuje lehký úsměv , který ale skoro nezaznamenám , jelikož se nepatrné ušklíbnutí neprojeví do jeho tmavých očí.

Otočí se ke svému počítači do kterého začne opět zběsile klikat a já tam jen mlčky sedím a hloupě koukám před sebe , jelikož si nejsem jistý , zda-li mám zůstat , nebo jít pryč.

,, Běž na sesternu , oni ty zadají nějakou práci hodnou tvého studia "
Pronese bez toho , aniž by na mě pohlédl a já si nad tímhle přístupem povzdechnu.

Avšak se zvednu a beze slov opustím jeho kancelář bez valného vědomí , kde přesně se sesterna nachází.

Hádám , že na to budu muset přijít sám , jelikož na chodbě se momentálně nikdo nenachází a tak prostě zahnu do leva s pohledem upřeným na všechny možné dveře.

jajj , první seznámení našeho dua a Jungkook není zrovna nadšený 🥱