adolescence

Seoul

Pobíhal jsem po svém skromném bytě a házel si do kufru vše , co mi připadalo potřebné , což v mém případě bylo nejspíš až moc věcí.

Pohlédl jsem na zavazadlo a našpulil rty jako vždy , když jsem nad něčím urputně přemýšlel.
,, Nemyslíš , že to trochu přeháním ? "
Seoul je od města Suwon vzdálený asi okolo 30-ti kilometrů , i kdybych si něco zapomněl vzít , mohl bych se proto bez problémů vrátit.
Zřejmě se ptáte , proč si balím kufr , když mi malá vzdálenost nebrání v tom , abych do hlavního města jel vlakem , či autobusem a odpovědí je fakt , že mi škola zařídila ubytování , které se od nemocnice nachází jen pár set metrů.
Prý nemám očekávat nic velkého , ale já byl vděčný za cokoliv , když nebudu muset vstávat před čtvrtou hodinou ranní , abych se stihl dostat před šestou do nemocnice.

,, Jsi si jistý , že si nedokážeš odpovědět sám ? "
Blonďáček na mé posteli seděl zády opřený o bílou stěnu a pochybným pohledem tkvěl na mém kufru , který zřejmě ani nebudu schopný zapnout.

Zlehka jsem dosedl na podlahu a prosebným pohledem pohlédl na svého kamaráda , zatímco jsem přemýšlel nad tím , jestli opravdu potřebuji vše , co si s sebou beru , nebo přeháním , i když myslím , že moje druhá myšlenka je pravděpodobnější.

Jimin se s tichým povzdechem zvedne z postele a dřepne si naproti mně , ruce strká do mého kufru a začne se jemně prohrabovat mezi mými věcmi.
Pár sekund jen odhrnuje věci ze strany na stranu , po chvilce ale nakrčí obočí a přesune svůj pohled ke mně.
,, Opravdu s sebou potřebuješ i topinkovač , Jungkooku ? "

Myknu rameny a nervózně se podrbu na zátylku.
,, No jo , každé ráno snídám francouzské toasty a nehodlám se toho jen tak vzdát "

Jimin nic neřekl , jen mi věnoval nesouhlasný pohled a pak se znovu vrátil do prohrabávání mého kufru.
Nestrávili jsme nad tím tolik času , jak jsem původně očekával.
Jimin poznamenal , že si s sebou nemusím brát tolik věcí na sebe , za prvé , polovinu dne na sobě budu mít doktorský plášť a za druhé , každý víkend se budu vracet do Suwonu , budu si moct vyprat , nebo si vzít nové oblečení.
Po těžkém uvážení jsem došel k závěru , že má pravdu.
Nechal jsem si tedy ve svém zavazadle dvoje kalhoty , patero boxerek a šest párů ponožek , jedny mám totiž jen na spaní.
Dále jsem vybral svých pět nejmilejších triček , i kdybych měl přijít z praxe a být vzhůru klidně jen dvě hodiny , triko z předchozího dne bych na sebe nevzal.
Myslel jsem , že si takhle vystačím , ale přeci jenom ještě není úplně nejtepleji a tak do kufru hodím ještě dvě mikiny a tepláky.

Jimin se zahleděl na kusy oděvu a našpulil rty.
,, Pyžamo ? "

Zvedl jsem se a lehce zavrtěl hlavou , zatímco jsem pohledem sjel ke své skříňce vedle dveří do koupelny.
,, Spím jen v boxerkách , je mi to tak komfortnější "
Pronesu a zastavím se vedle oné skříňky , kterou pomalu otevřu a vytáhnu osušku bílé barvy , kterou hodím po Jiminovi a naznačím mu , aby ji dal do kufru.

,, Tak myslím , že máš všechno , kartáček a pastu si tam hoď než pojedeš , jo a nezapomeň na hřeben "
Zvedne se a posadí se zpět na mou postel , pozoruje mě smutnýma očima a mne si ruce.
,, Myslím , že mi budeš trochu chybět "
Pronese a mně nad upřímností věty poskočí srdce.
No , spíš sebou tak cukne , doufám jen , že je to opravdu na základě toho co mi starší kamarád řekl , snad se o mě nepokouší infarkt myokardu.

,, Jo , taky mi budeš chybět "
Myslím to upřímně.
Na Jimina jsem si tak moc zvykl , že ani nevím , jak to bez něj všechno zvládnu.
Nejsem typ osoby , kterou by těšilo objevovat nové prostředí sám , na vlastní pěst i přesto , že jsem samotář.

Fakt , že Jimin je jediný můj přítel není o tom , že bych to tak chtěl.
Pravdou je , že mi zkrátka dělá problém mluvit s cizími lidmi.
Neumím si dělat přátele , potřebuji , aby ostatní udělali onen první krok , aby dali najevo to , že se chtějí bavit.

,, Slib mi , že si budeme psát a volat "
Přimhouří oči a nakloní hlavu na stranu. Snaží se vypadat naprosto seriózně , bohužel pro něj , mu cuknou koutky do vřelého úsměvu a pohled mu zjihne.

,, Slibuju , doufám , že si během studia uděláš čas "
Dodám a přijdu k posteli na kterou si sednu a nechám Jimina aby mě pohladil po stehnu.
Lehce nad tím zčervenám.
Pokud jsem na něco citlivý , je to fyzický kontakt.
Jakýkoliv fyzický kontakt.

,, Udělám , pokud si najdeš ty čas na mě , během své praxe "
Nejistě pokývám hlavou , abych mu dal najevo , že s tím může počítat.
,, Třeba poznáš nějakou mladou , hezkou sestřičku "
Dodá a já po něm střelil pohledem.

,, Třeba "
Špitnu a pohledem utkvím na okně , ze kterého jsou teď krásně vidět růžové obláčky.
,, Ty už by si ale mohl konečně někoho zase potkat. Byla docela zábava ti pomáhat učinit některá rozhodnutí , ve kterých sis nebyl jistý "

Lehce se dotýkáme rameny , takže pocítím jak ztuhne a já na základě toho natočím svůj obličej směrem k němu.
,, Nebo snad jsi už někoho potkal ? "

Jimin lehce nakrčí nos a kousne se do rtu.
Uvědomím si , že jsem na to zřejmě přišel , zaráží mě ale , že mi to neřekl již dřív.

,, Proč jsi mi to neřekl ? "
V mém hlasu je slyšet zklamání.
Přemýšlel jsem , co může stát za tím , že se mi nesvěřil. Nevěří mi snad ?

,, Nebyl jsem si jistý , zda-li by si souhlasil s mým výběrem , Jungkooku "
Spodní ret si zkousne ještě trochu tvrději a lehce si začne hrát s rukávem svého dlouhého trika , zatímco já upřeně pozoruji jeho obličej a přemýšlím nad slovy , co právě řekl.

,, Co to povídáš , děláš , jak kdybych ti mluvil do tvého výběru kluka "
Natočil jsem svůj obličej k tomu jeho a střetl se z jeho očima , které byly plné nejistoty.

,, O to nejde Jungkookie , spíš jsem tím chtěl naznačit , že posledně , když jsem o něm mluvil , nebyl si zrovna nadšený "
Jimin lehce pokrčí rameny a pohledem zklouzne k telefonu , který mu zavibroval na podlaze u mého kufru.

Chvilku přemýšlím nad tím , co mi tu právě řekl.
Nebyl jsem nadšený ? Z koho bych tak nebyl nadšený. Snažím se vzpomenout si na chlapce , o kterých za posledních pár mluvil a nemusel jsem vzpomínat ani tak dlouho.
Srdce se mi rozbušilo a oči se mi rozšířily.
Jemně zavrtím hlavou.
,, Neříkej mi , že je to Yoongi "

Jimin bez nějakého zaváhání pokýve hlavou a pohled mu spadne do klína.
,, Já vím co si o něm říkal , ale přísahám , že on takový není. Zajímá se , pořád mi píše , dokonce mě zdraví na chodbách "
Lehce se pousměje a teď jsem to já , kdo krčí nos.
,, Dokonce mě pozval ven s tím , že je rád že ty už tu nebudeš , jelikož je mu jasné , že by si s tím nesouhlasil a vymluvil mi to- "

,, Jistě že vymluvil "
Skočím Jiminovi do řeči a nesouhlasně zavrtím hlavou.
,, Není to kluk pro tebe , prostě není. Potřebuješ k sobě někoho energetického , někoho kdo s tebou bude chodit ven do přírody , nebo na nákupy.
Yoongi o víkendech vstává po dvanácté hodině a oblečení si objednává online. Nehodíte se k sobě. "

Blonďák na mě smutně pohlédne a věnuje mi lehký úsměv.
,, Jungkookie , nech mě ho víc poznat. Posoudím sám , jestli by nám to klapalo nebo ne "

Zastydím se.
Tahle reakce , kterou jsem Jiminovi věnoval , je přesně ten důvod , proč mi o Yoongim nechtěl říct.

,, Jak dlouho si píšete ? "
Prolomím ticho a nechám svoji hlavu klesnout na Jiminovo rameno.

,, Asi 14 dní , myslím , že poprvé mi napsal v den vaší zkoušky "

Kývnu hlavou a matně si vybavim Yoongiho výraz , když jsem zmínil jméno svého nejlepšího přítele.

,, Příště až s ním budeš mluvit- "
Odmlčím se a pomalu se zvednu , kroky směřuju ke svému kufru , ke kterému si dřepnu a začnu tahat za zip ve snaze zavřít ho.
,, Buď tak laskavý a vzkaž mu , že pokud ti ublíží , nebo se bude chovat nevhodně , tak ho zabiju "

Wow , už bych tady ráda měla i Taeho 🙌🏻🤍