Nauč mě milovat

2 část-

Arthur-pohled

„ Můžeš přestat chodit jako lev v kleci?" Pohlédnu na mého staršího bratra, který si lebedí na gauči a dívá se na mě jako na vraha.

" Můžeš  být na pár minut ticho a nechat mě v mém světě?" Odfrknu a stale pochoduju z jednoho rohu pokoje do druhého.

"Nemusím. Pamatuj že si v mé šatně bratříčku a já jsem ten kdo tě může vyhodit a zavřít za tebou dveře". Dopoví to a zamrká očima jako panenka.

"Taky bych v klidu seděl kdybych věděl že mám na příští rok zajištěné sedadlo a budu
jezdit." Zvýším na setinu času hlas.

"Jsi Leclerc jasně že budeš mít sedačku." S přesvědčením a velkým sebevědomím prohlásí. Och u něho je to snadné. Slavný jezdec scuderia Ferrari Charles Leclerc, který se zatím nemusí obávat o jeho budoucnost v týmu, protože ho nemají v plánu vyměnit, protože podepsal smlouvu s Ferrari a může si v klidu válet šunky a tvářit se že je vše v pořádku.Ale já?. S DAMS mi letos končí smlouva a nevím co dál . O prodloužení smlouvy nepadlo ani slovo a nikdo v týmu o tom nemluví.

"Nejsem ty Charlesi." Povzdechnu si zastavíc uprostřed pokoje.

"Nejsi to já vím a to je dobře, jsi Arthurt Leclerc,chlap, který ví co dělat jakmile nasedne do svého monopostu a má talent. Jsi osobnost sama o sobě a máš dosti velký talent to všem dokázat. Věř si. Uklidni se a uvidíš, že tým přijde. Možná to nebude DAMS, možná to nebude do budoucna Ferrari,ale tým, který tě vynese na vrchol si tě najde to mi věř. Postaví se a dojde ke mě a chytí mě za ramena." Někdy jsi zbytečně nevrlý a netrpělivý,ale máš svoje kvality, které nikdo nemá. Netrap si hlavu na začátku sezóny. Máš to všechno ještě před sebou a může se stát cokoliv.

" Co když sklamu." Zeptám se chvějicím hlasem se špetkou strachu.

"Nikoho nezklameš Arthur. Máma je na tebe hrdá a táta dvakrát tolik. Já a Lorenzo tě chápeme a víme že jsou i horší dny. Koukni se na mě a na mojí poslední sezónu. Pomlčíme o tom kolikrát jsem skončil v bariéře, nadával jako pohan a byl na úplném dni. Sucho se zasměje. Nerad vzpomíná na minulou sezónu.

"Všichni fanoušci tě vidí jako roztomilého Ferrari jezdce, který bojuje a je srdcem a tváří týmu.

" Oba víme že to není pravda. Ferrai je můj domov a jezdím srdcem i duší. A nejsem tváří týmu. Nikdy nebudu. Možná tak pro čtrnáctileté děvčátka co mě sledují na Instagramu kvůli pěkně tváři. Za to už jsem ostatně poděkoval rodičům. Sebevědomé se usmál.

"Pako". Udeřím ho do ramene.

" Na všechny závody tam budu s tebou na to se můžeš spolehnout. Budu tam jako tvá opora.

"Děkuju moc si toho vážím." Vnitřkem mě zaleje příjemný pocit. Mýt bráchu po ruce o závodních víkendech pro mě hodně znamená. Rady, které mi vždy řekne se snažím uposlechnout a provést je.

Tento rok je,ale jiný končí mi smlouva,jsem bez sedačk. Zatím nikdo se mnou ani s mým manažerem nic nevyjednával a to mě v tuto chvíli nejvíce stresuje. Sezóna je dlouha,jak už pravil Charles, můžeme se stát všechno možné a nemožné,ale dřímá ve mě nejistota. Co bude dál? Co když o mě žádný tým neprojeví zájem? Co když nejsem tak dobrý pro ostatní týmy. Skončím ve formuli jedna jako Charles a Jules, a nebo budu zapomenutý bratr slavného jezde Ferrari? Noční můry se promítali v reálném životě a nepouštěly mě den co den. První zkouška mých zkušeností s řízením je v bahrainu.  Postavím se z očí do očí mým snům a možná je to naposledy co zde budu stát jako jezdec. Kdo ví co se vše může stát za těch pár měsíců? Víra mě neopouštěla,ale musím být realista a mít stále otevřené oči a nenechat se stáhnout. Nejsem Charles ani Jules. Jsem jen Arthur Leclerc,jezden týmu DAMS a možná brzo jezdec bez sedačky.