Maddie
Slyšela jsem matčin křik. Chtěla jsem ji běžet pomoc. Křičela a brečela. Já se však nemohla hnout. Křik mé matky se nesl místnostmi a já umírala bolestí. Nemohla jsem ji pomoct. Byla jsem jako přikována k posteli. Brek neustával,ale mluvila. Mluvila. Jméno mého otce mezi jejími vzlyky jsem však slyšela zřetelně. Viděla ho? Otázky mi plynuly hlavou a já se mohla zbláznit. Chyběl mi. Tak moc mi chyběl.
Brek a křik ustal a já se mohla hýbat. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu. Bylo to děsivé. Zakázané myšlenky, které jsem zakopala hluboko pod zem se vydrali na povrch a zmáčeli mou mysl. Začernily můj pohled na svět a stáhli mě do své černé díry. Chtělo se mi křičet, nadávat,ale jediné k čemu se mé nebohé tělo zmohloo byl pláč. Slzy máčeli můj obličej a otevírali nové rány. Bolelo to. Bolelo to jako čert. Nemohla jsem se ani nadechnout. Tak moc to bolelo. Byla jsem zlomená. Mě vzlyky se nesli pokojem a já si neuvědomila kolik je hodin do té doby než se otevřeli dveře mého pokoje.
Přes rozmazaný pohled jsem neviděla kdo to přede mnou klečí. Chytil mě za ruku,ale já nevěděla kdo to byl. Teplo sálající z jeho dlaní hojilo mé šrámy na duši. Podívala jsem se osobě přímo do očí a na chvíli se mi zatajil dech.
To Arthur beze slov klečel přede mnou a jen mě jemně držel za ruce. To on tiše hojil mé rány. Uzdravoval mé zraněné srdce a ani o tom nevěděl. " Jak-. Vyslovila jsme první slovo v mé větě a hlas se mi rozechvěl. " Jak jsi se sem dostal?" Podařilo se mi utvořit otázka a pohledla do blankytných studánek přede mnou. Jediné co jsem tam však viděla byla bolest. Bolest, kterou jsem až moc dobře znala. Drtila mě představa že nevím co se mu stalo že jeho oči se nesmějí a neukazují svou nádheru světu. Byly skleslé a zchřadlé.
" Tvoje máma mě sem poustila." Kývla jsem hlavou a posadila se na druhý kraj postele aby jsi Arthur mohl sednout na proti mě. " Měli bychom si promluvit." Uvede na pravou míru Arthur. Pohledla jsem mu do očí kde byl vidět pouhý strach tak jak to muselo být i u mě. Chtěla bych na vše zapomenout a jen ho objat,ale museli jsme si promluvit.
"Maddie." Zašeptal. " Já a christina není to reálné." Ihned jak vylsovil její jméno přejel mi mráz po zádech. " Není to reálné?" Zeptala jsem se. A byla zmatená. Jak to myslel? Nic jsme nechápala a byla jsem ztracená jako šerif, který řeší teprve svůj první případ. Neměla jsem žádný záchytný bod a proto jsem se utápěla v oceánu otázek. " Nic k ní necítím a nikdy nebudu,je to jen pro bulváry a me trhalo srdce ze jsem ti to nemohl říct." Civěla jsem na něj nevěřícným pohledem. Můj mozek se snažil zpracovat všechny slova, která právě Arthur vyslovil. Trhalo mu srdce že mi nemohl říct pravdu? Záleží mu na mě? Otázky se koupili a rostly. " Ty ji nemáš rád." Zeptala jsem se a snažila se potlačit bolest v mém srdci. " Ano." Zašeptal Arthur a chytil mě za ruce. " Když jsem slyšel ten rozhovor, který jsi dávala televizi mi rozdrtilo srdce a já věděl ze ti to musím vysvětlit. Záleží mi na tobě a nemohl bych se přes to přenést. " Vyslovil a mé srdce nepraskalo. Ba naopak. Hojilo se. Pouhými slovy. Arthurovi slovy. Záleželo mu na mě a proto tu právě přede mnou seděl. Hleděla jsem mu do očí a ztrácela se v modrých oceánech plné citů. Jeho oči kmitaly mezi těmi mými,ale můj pohled uhnul stranou. Nemohla jsem. Nechtěla jsem mu lhát,ale nechtěla jsem ho ranit. S Landem jsem krátce a chci mu to říct,ale ne teď. Není správný čas. Rozdrtilo by ho to a mě též. Bude to tak lepší pro nás oba.
__________________
Dneska taková krátká kapitola,ale za to se máte na co těšit. Hlaveň na tu příští ❤️😉
ČTEŠ
Nauč mě milovat
RomansŽivot je krutý a nemilosrdný. Tak jako svět formule jedna.Máte přátelé a nepřátele na každém rohu a musíte se umět přenést přes všechny překážky a vyhrát tuto složitou hru. Dokáže se Maddie přenést přes všechny nastražené pasti, které ji zapříčinil...
