Nauč mě milovat

10 část-

Maddie

Stálá jsem vedle Charlese a mé tělo se třáslo nervozitou. Sledovala jsem jak Arthur sedí ve svém monopostu a řítí se stovkami kilometrů do nebezpečných zatáček.

Musíte umět vypočítat jak moc můžete zmáčknout brzdu a kdy přidat zda předjíždět vnitřkem nebo vnějškem. Jedna jediná chybička vás může vyhodit z trati a můžete ublížit nejen sobě,ale i dalším pilotum na trati. Nikdo si neumí představit jak nebezpečné je sedět ve formuli. Každý jezdec musí mít prázdnou hlavu a soustředit se na závod jen jediná nemíněná myšlenka vám může dost ublížit.Každý víkend se vaší příbuzní bojí zda přejedete cílovou čáru celý bez jediného zranění. A takový pocit jsem právě teď prožívala já.

Charles se vedle mě usmíval,ale na mém výrazu byl znán úplný opak grimas. Nikdy jsem ve formuli neseděla,ale vím jak nebezpečné to je. Možná se Charlese usmívá, protože byl na stejném místě jako Arthur,ale v momentě kdy Arthur vjel do šesté zatáčky se v Charlesovych očích zaleskl obrovský strach. Podívala jsem se na obrazovku a vidím zpětné přehrávání srážky.

Arthuruv týmový kolega do něj narazil levým zadním kolem když ho předjížděl vnitřkem. Arthur odletěl z trati a v celé místnosti zavládlo smrtící ticho. Nikdo nevěděl co se stalo a zda je v pořádku. Po pár sekundách se však jeho auto znovu rozjelo. Arthur jel rovnou do boxu. Udivené výrazy všech lidí v místnosti byly na první místě,ale Charles se jen usmíval. Pozorovala jsem ho a on se na mě otočil a pravil. "Nevzdal to ." Bylo to první Pohled jasné, že je na svého mladšího brášku pyšný.

Arthur se vratil zpět do boje a závodil a pral se tak jak nikdy. Musel být pod obrovským tlakem. Neměl smlouvu na další rok a proto je pro něho tento závod důležitý. Bojoval. Bojoval jak nikdy. Předjížděl každý monopost bez oka mrknutí a už byl na prvním místě. Do konce závodu zbývalo ještě jedno poslední kolo. Na Arthura se tlačil mladý jezdec  Felipe Drugovich. Bylo to těsně. Arthur malo seslapl brzdu v poslední zatáčce a s monopostem to trhlo. Felipe tudíž dostal obrovskou výhodu a zkoušel znovu předjíždět. Arthur se však nevzdal a znovu se dal do boje. Zbývalo posledních dveste metrů a Arthur přejel cílovou čáru jako první.

On vyhrál!

" On vyhrála!" Zakřičela jsem a všechny pohledy padli jen na mě.  Všichni se po chvíli začali radovat se mnou.Celý jeho tým běžel k jeho monopostu, který Arthur zaparkoval před číslo jedna.

" Je  neuvěřitelný." Příznal Charles. Kývla jsem a vydala se za Arthurem a jeho týmu. Všechna nervozita byla tu a tam. Dojel do cíle bez úhony je zdravý a nic se mu nestalo. I když jsem Arthura ignorovala a neměla ho ráda vždy jsem sledovala jeho závody. Nervozita vždy stoupala,ale o to víc právě dnes.

Stálá jsem v rohu abych nikomu nepřekážela a pozorovala jak Arthur skočil do náručí svému týmu. Nádherná euforie byla cítit všude kolem a já byla nesmírně hrdá na to co muj už se nebojím si přiznat přítel dokázal. Doufám že naše přátelství prohloubime. Nějakým zvláštním způsobem jsme ho stradala ve svém životě i přes všechny překážky, kterými jsme si museli projít.

Sledovala jsem úsměvy všech a najednou se přede mnou zjevil Arthur. Objal mě. On mě objal. Právě teď?

Necítila jsem jeho dotek roky. Potřebovala jsem jeho objetí jako poslední kousek skládačky. Hřejivý pocit uvnitř mě uspokojoval. Zraněné srdce sbíralo zpět své kousky a to pouhopouhým objetím. Arthurovým objetím. Sve ruce jsem položila za jeho krk a objetí mu opatila.

Odtahl se ode mne a pravil. " Děkuji. Děkuji že jsi tu pro mě byla to ty jsi se mi zjevila před očima když jsem se vyřídil z trati,bojoval jsem kvůli tvým slovům Madd." Můj pohled se přesouvali z pravého oka na to levé. Ztrácela jsem se v jeho studánkách,ale nešlo se podívat jinam. Jakoby se všichni vytratili a byly jsme tu jen my dva. On hleděl do mých bran do duše a já do těch jeho.

Najednou se na Arthurově rameni objevila ruka a já se podívala komu patří.  Stálá tam Christina. No jasně to jsem mohla čekat.

" Byl jsi úžasný ". Pískla dívka stojící přede mnou. Podivala jsem se na Arthura s otázkami na jazyku. Podle pohledu mu došlo proč se na něj tak dívám. Neřekl ji to. Měl na to včera celý den čas,ale on ji dál nechal myslet si že u něj má šanci.

Nechala jsem je tam stát a odešla za roh když jsem se však ohlédla zpět. Políbila ho. Ona ho políbila. Byla to rána do zad. Nevím proč mě to tak zasáhlo,ale mé srdce se opět roztříštilo na milión kousku. Vše co dokázal spravit teď rozbil. Mě srdce pukalo a mé oči se začali plnit slzami. Nevím proč. Nevim proč jsem se tak cítila. Byla jsem ztracená. Ztracená ve tmě. Opět si mě našla. Musela jsme odtud pryč ihned! Zaběhla jsem za roh a zhroutila se k zemi.

Stali tam spolu a usmívali se do fotoaparátů jako pár viděla jsem její spokojený výraz. Bolelo to. Neumím popsat jak,ale nějakým zvláštním způsobem to mezi námi jiskřilo těsně po tom co mě objal. Viděla jsem mu do duše a nebyla zde vidět žádná faleš jen právě city. Nevim co si mám myslet. Nechci být znovu raněná. 

Arthur

Viděl jsem jak nás Maddie sleduje. Viděl jsem jak odchází. Viděl jsem tu bolest v očích, která opět vyplula na povrch. Ranil jsem ji,ale musel jsem jinak to nešlo.

Zajištěnou sedačku v týmu mám po dnešním závodě jenže se mnou ještě včera mluvila nějaká ženská, kterou má náš tým a zpracovává účty na sociálních sítích. A ona se společně s mým týmem dohodla že by bylo lepší kdybych měl dívku. Byl by obrovský zájem o sledování mého života a dívky tudíž i týmu. Byl to čistě herní tach. K Christine nic necítím,ale teď ji to opravdu nemůžu říct po tom co jsem se s ní musel dát kvůli týmu dohromady. Ublížilo by jí to víc než před tím,ale to mě nezajímalo. Ublížil jsem tím Maddie ačkoliv mě nikdy nenapadlo že by ji to mohlo zasáhnout.

Čti
'
'
'
\/

_____________________
Ahojky jsme tu s další kapitolou.

Opravdu nevím co to se mnou v posledních dnech je,ale absolutně nemám energii a chuť psát,ale snažím se opravdu. Nejsem spokojena s touti kapitolou už zase,ale snažím se skrz ně najít zpět tu můzu ke psaní proto bych byla ráda o názory,rady i tipy děkuju moc❤️