Nauč mě milovat

7 část-

Číst dole prosím poznámku.. děkuji💋 opravdu celé je to pro mě důležité

Seděla jsem na posteli a přemýšlela jestli byl opravdu dobrý nápad přijmout pozvání na večeři pochopení. Doufám pořád v to že se pochopíme a vše si vyjasníme,ale dříme ve mě nejistota. Bojim se že se něco pokazí a už spolu doopravdy nikdy nepromluvíme. Mě sedmnáctileté já které ho nenávidělo by bylo rádo,ale nějaký malý kousek mě chce abychom se bavili a byly vždy po boku to druhého když nás bude potřebovat.

Slyšela jsem zvonek od dveří a tak jsem si vzala kabelku a vyšla.

Před domem parkovalo jeho auto. Byl opřený o jeho kapotu a hleděl do telefonu.

Zvedl hlavu a jeho pohled se zastavil přesně na mých očích. Prohlédl si mě od spoda až nahoru a pousmál se. Snažil se to schovat,ale já ho přistihla. On vypadal také velice přitažlivě. Před několika lety bych se asi roztála na místě. Jeho košile mu obepínala svaly a jeho obličej mu zdobil jeho úsměv.

" Budeš tam stát nebo si sedneš?" Zeptal se mě Arthur. Já jen přikývla a nasedla do auta.

Jeli jsme nočními ulicemi Monaka a mezi námi nepadlo ani jediné slovo.

Já si však užívala výhled. Budovy ve středomořském stylu byly úchvatné a nádherné se doplňovalo s moderním stylem budov všude kolem.

Najednou auto zastavilo a Arthur vystoupil z auta. Usoudila jsme tedy že jsme na místě a vystoupila z auta též.

Toto místo bylo překrásné. Obrovská restaurace s velkými prosklenými zdmi a zlatými prvky okolo velkých dveří.

" Dnes tu budeme jediný,nechci aby nás tu fotili paparazzi." Pronesl Arthur a znovu jen přikývla. Byla jsem pořád nervózní.

Zasedli jsme tedy ke stolu a každý si objednal něco k jídlu a pití. Číšník nám přinesl jídlo a hned odešel. Jakmike se číšník vytratil z dosahu kde by mohl něco slyšet Arthur začal mluvit.

" Takžee." Natahl poslední písmeno. Svůj pohled jsem zvedla a dívala se na něho. Jeho modré oči byly zabodlé v těch mých a já jen hleděla a ztrácela se v těch modrých lagunách.

" Madd. Nenáviděla jsi mě vždy?" Tak tuhle otázku jsem opravdu nečekala. Ten kluk na to šel z hurta,nebál se. Jeho sebevědomí úsměv se ihned vytratil když mi položil tuto opravdu těžkou otázku.

Jasně že jsem ho nenáviděla vždy. Já ho i milovala,ale pak mě zlomil. Polkla jsem slova, která jsem nechtěla aby byla vyslovena a chtěla říct něco co mě ne raní,ale ihned jsem toho nechala. Přišli jsme sem si popovídat jako dva dospělý lidé.
Zahnala jsem nervozita do kouta a opět se na něj podívala.

" Vždy mi na tobě nějakým způsobem záleželo a ani nevím jak,ale prostě to tak bylo. Snažila jsem se to co nejdále odtahovat a nalhávat si sama sobě že to tak není, protože ty jsi byl ten kdo mě neměl dvakrát v lásce." Řekla jsem a bála se jeho odpovědi. V jeho očích se lesklo zmatení a smutek.

" Já tě nikdy nenáviděl Madd to ty jsi byla ta co se uzavřela a nenechala nikoho se k ní přiblížit." Tak tím to teda pokazil. Já byla ta co ho nenáviděla? To já jsem každý večer v pokoji seděla v rohu a brečela, protože jsem ho tak ukrutně milovala,ale jeho srdce patřilo jiné. " A proč myslíš že jsem se uzavřela do sebe?" Položila jsem mu otázku,ale můj hlas se v polovině věty zlomil.

Vzala jsem si kabelku a vydala se ven z restaurace. Dosla jsem na okraj srázu na kterém restaurace byla a hleděla na rozsvícené město pode mnou. To snad nemyslí vážně. Já ho milovala. On snad někdy předstíral že mě nenávidí.