Nauč mě milovat

13 část -

Maddie

Mé rty byly přitisklé na Landových a já si užívala každou setinu času kdy jsem mohla být při něm. Mé tělo se chvělo pod jeho dotyky,ale nebylo to plné. Nebylo to jako v romantických knížkách. Opravdu jsem toužila cítit ten pocit,ale jediný pádný důvod, který mě napadl je že je to mnou. Nebyla jsem schopná dát vše do polibku? Byla jsme přesvědčena svými city k Landovi.

Na chvíli jsem přestala myslet a užívala si jeho růžové polštářky jak jsou přilepené na těch mých. Líbali jsme se vášnivě a dravě. Oba dva jsme toužili po kousku toho druhého. Chtěli jsme si navzájem ukrást duši. Byl to neuvěřitelný pocit a však v nejlepší moment se mi v hlavě zjevil Arthur.

Lekla jsem se. Odtrhla jsem se od Landa a on se na mě podíval zmateným pohledem. "Co se stalo?" Optal se mne. Byla jsem zmatená. Nevěděla jsem co se stalo a hlavně proč se to stalo. " Jsem v pořádku děkuju." Odvětila jsem a usmála se na Landa.

Lando bydlel v hotelu v monaku a my jsme se vidali k němu na pokoj. Pořád jsem byla zmatená proč jsem myslela na Arthura? Hlavou mi vrtalo několik otázek a myšlenek a j přestala vnímat okolí. Jediné na co jsem dokázala myslet byl Arthur. Proklínám se za to že na něj myslím. Je konec Maddie. Napovídala mi má hlava a však v tu chvíli na mě promluvil Lando.

Podívala jsem se zmateným pohledem a poslouchala. " Pojď si lehnout zítra se jede závod." A jo úplně jsem na to zapomněla. Mám hrozně moc práce a co dohánět. " Já-." Nemohla jsem vyslovit větu. " Já mám moc práce Lando." Podíval se na mě a jen se usmál." Zítra je taky den pojď si lehnout je pozdě večer." Uposlechla jsem tedy jeho rad a zalehla do bílých načechraných peřin.

Oči se nechtěli zahmouřit a já nemohla usnout v tu chvíli se však na mém pasu objevila Landova ruka, která si mě přitáhla k sobě. Hřejivý pocit na hrudi se však neobjevil. Pořad jsem byla zmatená. I když jsem chtěla Landa políbit,být jeho, být v jeho náruči nepociťovala jsem plnost. Mému srdci něco chybělo. A já nevěděla co.

Ráno jsem se vzbudila,ale Lando nikde nebyl. Podívala jsem se tedy na hodiny a bylo jedenáct dopoledne. Rychle jsem se oblékla a vyběhla z pokoje. Ve dveřích však ležel tác,na kterém byl položený lísteček a snídaně. Měla jsem obrovské štěstí že jsme do dortu nešlápla. Vzala jsem malý světlemodrý papírek a přečetla ho.

Maddie.

Vím že mezi námi něco je. Cítím to. Mam potřebu tě mít při sobě. Doplňuješ mě. Jsi můj chybějící kousek do skládanky a proto se tě chci zeptat zda by jsi byla světlem v mém životě.

Na papírek jsem koukala nejmíň dvě minuty než jsem si uvědomila že tu stojím jak přibitá k zemi. Byla jsem neskutečně ráda. Nikdo mi nikdy takto lásku nevyznal. Chtěla jsem mít Landa u sebe. Opravdu chtěla. Chtěla jsem být jeho. Chtěla jsem aby zdobil můj život jako hvězdy na noční obloze.

Vyběhla jsem tedy z hotelu a zamířila přímo do paddocku. Každý zde pobíhal a řešil věci pro svůj tým. A já nebyla výjimkou. Zasedla jsem do mé pracovny v budově Ferrari a vykonala práci jakou tisková referentka má udělat.

Domluvila jsem s posledním bulvárem a došlo mi že je Lando už od rána bez mé odpovědi. Mé kroky tedy směřovali k jezdci, který závodí za papájový tým. Hledala jsem snad všude,ale nikde tu nebyl.

Už jsem to chtěla vzdát,ale najednou se za mnou ozval mě dost povědomí hlas. " Maddie." Vyslovil mě jméno a pohrál si s ním na jazyku. Otočila jsem se směrem k Landovi a hleděla mu do očí. " Buď mé světlo v životě,ale bez dortu." Zavtipkovala jsem. " Promiň asi jsi do něj šlápla že?" Zasmál se Lando a já jen zavrtěla hlavou. Přistoupil ke mě blíž, chytl mě za pás a zatočil se mnou ve vzduchu. Agónie štěstí, kterou jsme cítila všude kolem a nemohla se jí nabažit neodcházela. Zůstala.

Mé nohy stáli zase na pevné zemi a já Landa políbila. " Tak na tohle si zvládnu zvyknout." Zasmál se a já jen nevěřícně zakroutila hlavou. Cítila jsem se naplněna. Alespoň to jsem si myslela. Do té doby než se na mém displeji objevilo Arthurovo jméno. Nemohla jsme to zvednout ne teď. Nezvládla bych to. Nemohla jsem.

Jen co jsem došla do stáje ferrari na mě chrlil Charles všelijake poznámky a já si je poctivě zapisovala pak však musek nasednout do svého monopostu a vyjet na trať. Vzala jsem sluchátka a přesunula se k řediteli.

Charles si dnes vedl velmi dobře. Byl na něj znát stres z toho že je závod v jeho rodném městě,ale na tratí byl sebevědomý a bral si vše co chtěl. Závodil tak jak nikdy. Byl dravý potřeboval víc a víc a to se mu dnes i vyplatilo. V každé zatáčce jel téměř perfektně a motor se dnes rozhodl spolupracovat. Byla jsem na něho hrdá. Všechna tvrdá píle se vyplatila a Charles přejel cílovou rovinku jako druhý a hned za ním Ladno. Byla jsem na oba dva velmi pyšná a hřálo mě na srdci.
Přiběhla jsem k Charlesovi a on mě objal. Jeho oči zářili. Malé jiskřičky mu tančily v očích a on byl šťastný. " Děkuju." Vyslovil. Nechápavě jsem na něj zírala a on tedy pokračoval dál ve své větě." Děkuju že tu jsi pro mě Madd." Do očí se mi nahrnuli slzy. Nikdy jsem si neuvědomovala jaké štěstí mám že je to můj nejlepší přítel. To i on je jedna z těch malých hvězdiček v mém živote, která mě provází životě. " Vždycky." Zašeptal jsem a usmála se.

Usmála jsem se na Charlese ještě jednou když si šel na podio pro trofej za druhé místo. Rozhledla jsem se kolem sebe,ale nikde tu nebyl Arthur. Bylo to divné. Na každém závodě se podporovali a on tu najednou nebyl.

Rozvonil se mi mobil a já viděla jeho jméno. Roztřásli se mi kolena a já neznala jediný důvod proč. Vzala jsem tedy hovor.
" Maddie." Vyslovil zlomeným hlasem. Bolelo mě to jo takhle slyšet. Lámalo mi to mě zlomené srdce. Třásla se mi kolena jen po jeho hlase a šimravy pocit jsem měla jen co promluvil i když byl smutný. Chtěla jsem ho jako odměnu. Slyšet ho. Jeho hlas. Jeho slova, která věnoval mě. Přátelství, které jsem chtěla mít ve svém životě. Byl pro mě důležitý přítel i když jsem si to nechtěla přiznat. " Arthur." Odpověděla jsem zpět. " V  sedm večer dnes tě vyzvednu už opravdu." Zastavil se mi dech. Chtěla jsem napravit naše přátelství,ale potkat se sním mě děsilo. Mám tak velkou odvahu? Ptala jsme se sama sebe před tím než jsem odpověděla na jeho vyslovena slova. " Dobře." Nezmohla jsem se na nic víc. Byla jsem beze slov. Byla jsem v šoku.

________________________
Nazdárek ❤️ jsme zpět to je taková úžasná zpráva že 😂. No každopádně jak si myslíte že se to vyvíjí a jak dopadne "schuzka" maddie a Arthura. Můžete psát názory a typy do komentářů. A samozřejmě rady jsem za ně vděčná