Spřízněná s Alfou

3.Kapitola

O dva roky později

Ashlyn

Už to jsou dva roky, co si žiju jako samotář. Celou tu dobu se snažím vypátrat vraha mého táty. Jenže marně. Mám jenom jednu stopu a to je jeho rukavice. Párkrát jsem se s ním a jeho pomocníky už setkala. Ukradla jsem mu rukavici a teď ho hledám. Problém je, že ten pach je moc slabý a já nemám tak dobrý čich, abych ho našla.

Každých pár dní, žiju na území jedné smečky a pak na druhý. Zatím mi každý Alfa dovolil zůstat na jeho území pár dní. Už jsem byla na mnoha územích. Chyběl mi, ale trochu domov. Plánuju se tam stavit na návštěvu. Hned, jak prozkoumám celou západní říši.

Můj domov ve kterém jsem vyrostla, leží v jihovýchodní říši. Ta je druhá největší, hned po Západní. Je tady totiž smečka, jehož Alfa získal nespočet území. Má druhou největší smečku, hned po smečce, která leží hodně, hodně daleko. Na druhé straně planety. Tam jsem ještě nebyla, ale strašně se tam přeju podívat. Musí se tam, ale letět letadlem. Na to já nemám.

Zpátky teda k tomu Alfovi. Je to prostě pitomec. Slyšela jsem několik zvěstů, že útočí na všechny smečky v okolí. A kvůli tomu se ho všichni bojí. Je mladý a silný. Je prý i velmi hrubý. Nedá se s ním v klidu pohovořit. Dokáže to prý jen jeho Beta.

Jeho území se snažím vyhýbat. Bohužel, ale jestli se chci vrátit domů, musím na jeho území. Umím být nenápadná, ale nesmí být v blízkosti někdo s fakt dobrým čichem.

Pomalu se stmívá a jakmile se setmí úplně, projdu územím Noční smečky a pak poběžím domů. Cestu odhaduju tak na pět hodin bez přestávky. To zvládnu. Jsem jedna z nejrychlejších vlků ve všech říších. Každý rok totiž pořádají soutěž, kdo je nejrychlejší vlkodlak. Tenhle rok jsem skončila druhá. Bylo to o fous.

Pomalu se rozejdu k hranicím Noční a Dubové smečky, ve které jsem doteď žila. Zdejší Alfa je velmi milý a o své vlky se stará. Je to přesný opak Alfy z Noční smečky. Zaslechla jsem, že jsou prý spojenci.

Už je skoro tma a já vstoupím na území nejhoršího Alfy, co znám. Běžím po okraji, aby mě nikdo nezahlédl. Bohužel krajem to je delší než prostředkem, takže než proběhnu celé území, bude svítat.

Už běžím dlouho a zatím jsem nikoho nepotkala. Buď mají hodně špatnou hlídku nebo takovou, která zavolá svého Alfu, aby toho vetřelce zabila. Doufám v to první. Jsem velmi dobrá bojovnice, ale i přesto, Alfové jsou cvičeni od mala speciálně. To já jsem mít nemohla. Jackson má takový výcvik. No jo vlastě, za pár měsíců z něj bude pravý Alfa. Celý dva roky jsme ho neviděla. Jestlipak si už našel družku.

Teď zpátky do reality. Nad tímhle budu přemýšlet až budu v bezpečí. Každou chvílí mi hrozí, že na mě někdo vyskočí a roztrhá mě na kusy. Lepší to neriskovat.

Běžím v kuse tak hodinu a půl. Utíká to rychleji než jsem čekala. Za chvíli budu v půlce, takže na hranici budu dřív, než jsem čekala.

Teď ale potřebuju vydechnout. Musím někde na chvilku zastavit a pořádně se nadechnout. Kousek vidím skalku s výhledem na měsíc. Tam bych mohla zastavit. Včera byl úplněk, takže měsíc bude ještě hezky kulatý.

Zastavím tedy na skalce a pokochám se výhledem na noční krajinu. Všechna zvířátka spí, takže je tu úplné ticho. Když se zaposlouchám, uslyším v dáli vodopád. Na to, že tu žije tak hrozný Alfa, tu je krásně.

Když se rozhodnu dál pokračovat, naposledy se ještě zhluboka nadechnu. Ucítila jsem něčí pach. Pach vlka. Někdo tu je. Otočím se a u stromu vidím stát černého vlka, jak sama temnota. Vypadá děsivě, avšak se divím, že na mě nezaútočil. Jediné, co je na něm zajímavé jsou jeho oči. Jeho smaragdově zelené oči zářící ve tmě. Nevidím v nich nic špatného, ale jen utrpení. Na pohled vypadá děsivě, ale jeho oči vyzařují bolest a tíhu. To ho prozrazuje, že není nebezpečný.

Teda aspoň jsem si ti tak myslela.

Liam

,,Ty opravdu nedokážeš ani tak jednoduchý úkol? Víš co si tím zavinil?!"vytočil mě tak moc, že bych mu nejradši prokousl hrdlo. Nedokáže se ani uhlídat v blízkosti lidí. Dal jsem mu za úkol, odvést objednané zboží. Neuhlídal se a objednavatele zabil.

,,Omlouvám se Alfo, už se budu hlídat." Každé jeho slovo mě vytáčí víc a víc.
,,To si piš, že se budeš hlídat. Jsi totiž vykázán z mé smečky,"nechci ho mít mezi svými vlky. Jednou udělá chybu, udělá ji pokaždé.
,,Odveďte ho,"poručil jsem svým bojivníkům, aby ho vyvedli za hranice. Už bych se neudržel a zabil bych ho sám.

,,Je to s tebou horší a horší,"promluvil na mě Mike. Naráží na mou povahu. Jsem výbušnější čím dàl tím víc.
,,Musíš ji najít."
,,Kéž bych věděl kde,"povzdechnu si. Potřebuju se nějak odreagovat. Měl bych se jíž proběhnout a něco zabít. Pak se mi trochu uleví.

,,Určitě to bude brzo. Do té doby-"nestihl to doříct, protože do mé kanceláře vběhl Chris. Hlídkař.

,,Omlouvám se, že ruším Alfo, ale na našem území je samotář." Tak přece někoho zabiju a nemusím tak plýtvat zvěří.
,,Kde byl zahlídnut?,"vstanu ze svého křesla a jdu rychlým krokem ke dveřím a pak ke schodišti. Chris mě následuje.

,,Naposledy byla spatřena u Velkého dubu,"oznámil mi polohu, já se ale zarazil.
,,Ona?,"holky samotářky jsou velmi neobvyklé. Zvlášť na mém území. Všechno se mě totiž bojí.
,,Ano, Alfo, je to žena,"potvrdil mi to a dál jsem pokračovali, až jsme vylezli před dům.

,,Dej vědět ostatním hlídkařům, já se o to postarám. Ženu porazím snáž než muže,"to byla má poslední slova, než jsem se proměnil na vlka a rozběhl se do lesa.

Jestli byla u Velkého dubu, bude v půlce, takže u Noční skály. Tam jsem za chviličku. S mojí rychlostí, mě nikdo neuteče.

Běžím lesem a kolem je samé ticho. Jediný zvuk, který jde slyšet, jsou lámající se větvičky pod mými tlapami. V tom mě udeří do nosu sladká vůně jahod a medu. Vím dobře, ze v téhle části lesa žádné jahody nerostou a ani včely tu nejsou. Tak co to je za vůni? A proč mě to k tomu, tak přitahuje?

Už tam skoro budu. Vůně jahod a medu je silnější a silnější. Zpomalím, aby mě ta samotářka neslyšela přiběhnout. Pak ji spatřím. Seděla na skalce a rozhlížela se kolem. Byla bílá, jako sníh. Byla tak krásná, že jsem z ní nemohl spustit zrak. Jemný vánek ji profukoval srst.

Pak se z ničeho nic otočí a já jí vidím do očí. Safírové modré oči s nádechem zelené. Takovou krásu jsem ještě neviděl. Pak se ale postaví do bojového postoje a začne na mě vrčet. Tohle si ke mně nikdo nemůže dovolit, takže udělám to stejné co ona. Neví s kým si zahrává.

Jsem připraven po ní skočit a ukončit její život, něco mi v tom, ale brání. Co?
Ve chvíli, kdy jsem nedával pozor, se dala na útěk. Nenechám ji utéct.

Vyběhnu za ní a jsem jí patách. Mám, ale problém ji dohnat. Jak může být tak rychlá? Takhle rychlý můžou být jen Alfy a ona rozhodně Alfa není. Ženy být Alfou nemůžou. Jen Luny nanejvýš, ale to musí být družka Alfy.

Už jen malý kousek a mám ji. Přece jsem Alfa, takže mě nikdy neuteče. Rychlá je ale dost. Když jsem dostatečně blízko, odrazím se od země a ve skoku ji svalím na zem. Společně s trochou zakvičením. Muselo to bolet.

Leží pode mnou a rychle oddychuje. Bojí se. To by mě normálně potěšilo, ale teď mě to spíš ubíjí. Že bych ji konečně našel? Našel jsem konečně svou družku, kterou jsem tak dlouho hledal? A zároveň Lunu svojí smečky?