Spřízněná s Alfou

18.Kapitola

Liam

Když jsem se ráno vzbudil, strašně mě bolela hlava. Asi jsem to přehnal s pitím. Ale to snad úplně každý v tomhle domě. Ani nevím, proč jsem se tolik bál, že ji nepřijmou.

,,Hej, Mike volá Liama, slyšíš mě." Těsně před obličejem mi prsty luská Mike. Když si uvědomí, že ho poslouchám, přestane.

,,Co si říkal?"zeptám se ho s malým nezájmem. Hlava mi pořád třeští a on po mně neustále něco chce.

,,Včera jsi to asi vážně přehnal,"odmlčí se.
,,Lovci se teď drží stranou a nic nepodnikají. Ale obávám se, že už to nebude dlouho a začnou lovit." S tím taky počítám. Musím smečku připravit.

,,Toho jsem si vědom. Ať smečka začne trénovat, musíme se bránit. Dokud nezjistíme co chtějí, budeme se muset připravovat na boj,"dal jsem mu rozkaz a on jen přikývl a odešel.

Hlavu jsem si složil do dlaní. Měl bych najít Ashlyn a trávit s ní čas. Měl bych ji i připravit na lovce. Nechci, aby s nimi bojovala, když nebude jiná možnost. Chci, aby byla tady a v bezpečí. Jen pro případ, že by se něco stalo.

Vstanu z křesla a jdu si vzít nějaký ten prášek na bolest hlavy. Bez něho bych to dneska nezvládl.

...

Když jsem vešel do pokoje, Ashlyn ještě spala. Musela být ze včerejška unavená. Nedivím se ji. Moc si toho nepamatuju, ale vím, že mě sem dotáhla ona.

Lehnu si vedle ni do postele a sleduju ji. Je to nejkrásnější vlčice, co jsem kdy viděl. Její plné rty ladí k jejím očím. Ty má sice teď zavřené, ale nikdy bych na ně nezapomněl.

V mých očím je dokonalá. Jen kdyby si nehrála na tolik nepřístupnou. Přeju si, aby naše pouto konečně přijala. Chci ji držet a už nikdy nepustit.

,,Nesluší se lidi očumovat, když spí,"řekne rozespalým hlasem. Očí má pořád zavřené. Vypadá tak neuvěřitelně, že mám chuť ji políbit. Jenže se musím krotit.

,,Jestli si dobře vzpomínám, taky jsi mě jednou sledovala, když jsem spal. Vlastně to nebylo jen jednou." Upozorním na tu chvíli, kdy jsem byl v komatu.

Pomalu otevře oči a zahledí se do těch mých. Začnu se v jejich topit. Mohl bych se na ně dívat celý den a nepřestaly by mě ohromovat.
Začnou jí mírně červenat tváře. Nad tím se pousměju a ona si toho všimne.

,,Vypadáš roztomile, když se červenáš,"uchechtnu se, ale hned na to cítím obrovskou bolest. Kopla mě tak silně, že jsem se převrátil z postele. A ji vzal sebou.

Ležel jsem přišpendlený na zemi pod ní. Její rty nebyli ani centimetr od těch mých. Tak moc ji chci políbit. Jenže než se o to pokusím, promluví.

,,Neříkej mi, že jsem roztomilá. To je to poslední co jsem,"zní tvrdě, ale její hlas ji trochu zradil. Cítí se stejně jako já?

,,Zaprvé pro mě budeš roztomilá tak jako tak a za druhé, ničí rozkazy neposlouchám. Hlavně ty, které nehodlám plnit,"řeknu tichým hlasem, kterým vím, že ji uvádí do rozpaků. Líbí se mi, když je z mé přítomnosti nervózní.

Náhle je mezi mámi ticho a oba toho druhého sledujeme rty. Pomalu se k ní začnu přibližovat, abych ji políbil. Nebrání se a to mě dá ještě víc jistoty, že to taky chce.

Než stihneme naše rty spojit, ozve se zaťukání na dveře. Ashlyn se ode mě oddálí a opatrně vstane. Proklínám toho, kdo stojí za těmi dveřmi a kdo zničil tuhle chvíli.

Dveře se otevřou a do nich vstoupí Jerry. Hlídá tenhle pokoj. ,,Alfo, už odcházíme, potřebujete ještě něco?" Zakývám hlavou, že ne a odejde.

,,Ty mě tady necháš bez dozoru?"diví se a na tváři se ji vykouzlí malý úsměv. Na tohle jsem teď úponě zapomněl.

,,Dneska spolu strávíte celý den, takže není potřeba, aby tu jen stáli." Její úsměv zmizí. To mě trochu zabolí, ale nechám to být.
,,Převlékni se a nejlépe do něčeho sportovního,"řeknu a jdu čekat před pokoj.

Netrvá dlouho a už vychází z pokoje v legínách a sportovní podprsence. Kdybych byl teď ve vlčí podobě, nejspíš bych začal slintat.

,,Jdeme nebo mě tu chceš ještě očumovat?" Nečekala na odpověď a vydala se ke schodům. Já jsem ji byl v patách.

Ashlyn

Sešli jsme až úplně do posledního patra. Nebudu lhát, bolí mě nohy po těch nekonečně dlouhých schodech. To je tím, že nemám tolik pohybu jako dřív. Při pomyšlení na les, se chci vypařit a užívat si klid přírody.

Vejdeme do obří místnosti. Podle vzhledu je to posilovna a trénink na boj. Na jedné straně jsou všemožné posilovací přístroje - většinu z nich jsem nikdy neviděla - a na druhé straně jsou žíněnky.

Kdybych se neovládala, nejspíš bych vykřikla nadšením. Takhle velká posilovna není ani doma a to se Alfa postaral, aby byla dobře vybavená.

,,Nejdřív si dáme zkušební kolo, ať vím, jak na tom jsi." S malým úsměškem se na mě Liam podívá a já mu to opětuju.

Zamíříme k volně žíněnce a já si při tom prohlížím celou místnost. Je plná vlkodlaků, kteří posilují a snaží se zlepšit své dovednosti v boji. Překvapuje mě, že se za námi nikdo neotáčí a nesnaží se mě vyptávat na všelijaké otázky.

,,Nešetři mě,"přikážu mu. Stoupneme si naproti sobě a zaujmeme bojové postoje. Adrenalin se mi začne rozléhal po celém těle. Už dlouho jsem s nikým nevedla boj.

,,Jak si přeješ,"řekne a bez protahování zaútočí. Vyhnu se tomu a zaútočím já. Šikovně uhne a vrazí mi ránu do boku. Tiše zakleju.

Ránu mu co nevidět oplatím. Bojujeme spolu už dobrou čtvrt hodinu a mě začíná přemáhat únava. V boji s ním se musím mnohem víc soustředit.

Když nedávám pozor, dostanu ránu do břicha. Neváhám a snažím se mu ti vrátit. Nešetří mě, jak řekl. Teda si to myslím. Silnější už nýtky ořech nemůže.

Špatně se vykryju jeho úderu a srazí mě k zemi. Sedne si na mě obkročmo a uvězní mé ruce a tělo tak, že se nedokážu pohnout.

,,Už máš dost?"pobaveně se usměje. Rychle oddychuje s pot mu stéká po vlasech. Kdybych neležela na zemi, podlomila by se mi kolena.
Zajedu pohledem k jeho hrudi a zjistím, že na sobě nemá triko. Cítím, jak mi začnou červenat tváře. Kdy si to tričko stihnul sundat?

Když je ke mně tak blízko, po těle se mi rozlije horko. Nejradši bych si teď přivlastnila jeho rty a nikdy je nepřestala líbat. Na či ti sakra myslíš, Ashlyn? Vždyť je to Liam. Ten pitomec, který tě tady uvěznil.

Sleze ze mě. Mému tělu se po tom jeho začne hned stýskat. Zradilo mě mé vlastní tělo. Co to se mnou dneska kruci je? Proč je mi jeho přítomnost najednou příjemná?

Zvedne se a podá mi ruku. Já ji příjmu a pomůže mi vstát. ,,Jsi lepší než jsem si myslel, ale na mě nemáš,"řekne povrchně a já bych mu nejradši vrazila. Teda kdybych na to měla ještě sílu. Zhoršila jsem se.

,,Cítím to stejně. Na to že jsi Alfa, nejsi tak silný, jak jsem si myslela,"provokuju ho. Podle obličeje na jeho tváři se mu to moc nelíbí.

,,Kdybych chtěl, už po prvních pár sekundách bys ležela na zemi a prosila, ať tě pustím,"pokračuje v naši hře. Ani zdaleka mu to nevěřím, protože je stejně zničený jako já. Možná s měně modřinami, ale furt je na tom stejně jak já.

,,To si nemyslím. Podle toho jak vypadáš, jsem ti dala dost zabrat." Uchechtne se mé poznámce. Nic dalšího neříká, takže si jsem jistá, že jsem vyhrála. Aspoň v něčem.

Podá mi láhev s vodou já ji na jeden hlt vypiju skoro celou. Ani jsem nevěděla, že mám takovou žízeň. Takhle zabrat mi dali naposled lovci, když mě chtěli zabít. Ale ty jsem porazila.

,,Pro dnešek to asi stačilo, měli bychom si zajít pro něco k jídlu." Když to dořekne, ozve se můj žaludek a Liam se tomu uchechtne. Mu se to lehko řekne, když ráno něco jedl.

Moc se omlouvám, ale úplně zapomínám vydávat kapitoly. Proto jsem vám tady dala dvě, ať nemusíte tolik čekat.