Spřízněná s Alfou

14.Kapitola

Liam

Zdál se mi hrozný sen. Zdálo se mi v něm, že jsem o všechno přišel. O svou rodinu, smečku, území a hlavně o Ash. Neznám ji sice tak dlouho, ale jsem s ní svázán. Když cítí bolest, cítím ji i já. Když cítí smutek, cítím ho i já. Zatím je naše pouto slabé, ale to jen proto, že jsem si ji ještě neoznačil a ona mě nepřijala.

V tom snu mě řekla, že milovat takovou zrůdu nikdy nebude. Že nebude milovat někoho, kdo zabil tolik lidí, jen kvůli moci a pomstě.
Že nikdy nebude milovat, kdo nemá žádné srdce.

Zničilo mě to. Zničilo mě to tak, že jsem si přál zemřít. Měla pravdu, jsem zrůda. Zrůda, která nemá srdce. Zrůda, která nemá slitování. Nikdy nebudu ničím jiným než zrůdou. Ale to jsem já. A jestli mě takového nepřijme, tak ji k tomu donutím.

Udělal jsem všechno, abych ji našel. Udělám cokoli o co si řekne, co ji uvidím na očích. Jen musí přijmout jaký jsem. Jaká zrůda jsem. A to se nikdy nezmění. Navždy budu v jejích očích zrůda.

Pak ucítím po hlavou bolest v boku. Začnu se kroutit, abych se té bolesti nějak zbavil.

Jsem tady. Budeš v pořádku. Slyším v hlavě hlas, ale s těží ho dokážu identifikovat. Když si po chvilce uvědomím, čí hlas by to mohl být, zmáčkni silně ruku. Dalo mi to spousty námahy, ale jsem si jistý, že je to ona.

Chci ji něco říct, ale nedokážu ze sebe dostat jediné slovo. A pak mě pohltí další temnota.

Když konečně otevřu oči, zjistím, že je ráno. Rozhlédnu se kolem sebe. Oddychnu si, že jsem v smečkovém domě. Podívám se vedle sebe a pak ji spatřím.

Opatrně si sednu a prohlédnu si ji. Je tak neskutečně krásná, když spí. Hlavu má opřenou a lůžko, jinak sedí na zemi. Drží mě lehce za ruku. A já tu její silně držím.

Stisk povolím, ale nepouštím ji. Ne když je teď u mě tak blízko. Probouzí ve mě zvláštní pocity. Pocity, které nedokážu popsat. Je to něco, co jsem ještě nikdy necítil.

Chvíli se na ni ještě dívám a pak začne pomalu otevírat oči. Když mě uvidí, mou ruku pustí. Už teď mi to chybí.

,,Už si vzhůru,"řekne se skrývanou radostí v hlase. Umí to dobře skrývat, ale já ji stejně odhalím.

,,Jak vidím, ty už taky." Než mi na to stačí něco říct, do pokoje přijde doktor. Teď bych ho nejraději uškrtil.

...

Doktor si začne zapisovat věci o mě stavu. Ptá se mě na otázky a já mu musím odpovídat. Ashlyn mezitím někam odešla. Doufám, že se nepokusí o útěk, když jsem teď v tomhle stavu. Stejně bych ji pak našel.

,,Tak už ses probral." Vkročí do pokoje Mike. Aspoň tu chvíli nebudu sám, ale i tak není Mike žádná výhra.

,,Snad sis nemyslel, že už mě neuvidíš,"řeknu posměšně.

,,Být Alfou když ty jsi pryč nebo když zrovna nemůžeš je super, ale být jím doopravdy nechci. Díky, že si se vrátil zas mezi živé,"začne trochu vtipkovat. To by nebyl pak on.

,,Přišel jsem za tebou něco vyřešit. A nepočká to i když jsi v tomhle stavu." Z jeho hlasu vymizí veškerá zábava a nahradí ho vážnost.

,,Tak mluv,"vyzvu ho a všimnu si, že doktor mezitím někam zmizel.

,,Zjistil jsem další informace o Ashlyn a Stínových lovcích."Odmlčí se a já kývnu aby pokračoval. ,,Ashlyn jako malé zastřelil jeden z nich otce. Od té doby, co je vlkem ho hledá a snaží se svého otce pomstít. Myslím, že není dobrý nápad se ji zmiňovat o tom, že je tak blízko."