Spřízněná s Alfou

11.Kapitola

Liam

,,Ash, co se děje?"zeptal jsem se vyděšeným hlasem. Vyděsila mě, když se začala celá klepat a pak se ji spustily slzy. Nevím, co mám dělat. Nikdo se přede mnou ještě nerozbrečel. Možná jen někdo, ale to bylo ze strachu ze mě. Tohle je něco jiného.

Panikařil jsem a nevěděl, jak jí pomoc. Bolí mě ji vidět takhle. Moje instinkty mi říkají, ať ji obejmu. Moc rád bych to udělat, ale ona bude proti. Ne, teď nezáleží na tom, co se jí líbí a co ne.

Sesednul jsem z postele a přišel o kousek k ní. Skrčil jsem se k ní a obejmul ji. Nijak se nebránila. Překvapilo mě to, ale hlavní pro mě teď bylo, že je u mě tak blízko.

Hladík jsem ji po vlasech a snažil se ji uklidnit. Opřel jsem si její hlavu o svou hruď. Zběsile mi tlouklo srdce. Mám pocit, že mi za chvíli vyskočí z hrudě. Přijde mi to hodně zvláštní, protože mi bylo několik žen takhle blízko, ale nikdy mi netlouklo tolik srdce.

Ještě chvíli jsme tak byli, dokud neusnula. Vzal jsem si ji do náruče a přenesl na postel. Musí být unavená. Zakryl jsem ji přikrývkou a políbil ji na čele. V brzké době nebudu mít nejspíš šanci, tak jsem to musel udělat teď.

Pak jsem šel ke dveřím, abych ji tady nechal v klidu samotnou. Určitě nebude ráda, až si uvědomí, co se tady stalo.

Odešel jsem z pokoje a mířil jsem do své kanceláře. Určitě tam na mě čeká spousty věcí na papírování. Měl bych to občas svěřit Mikovi. I když si nejsem jistý, jestli by to skončilo dobře.

Když jsem došel do své kanceláře, už tam na mě čekal Mike. Něco na něm bylo jinak. Netvářil se uvolněně a klidně jako vždy. Teď byl neklidný. Buď se muselo něco hrozného stát nebo něco zoufale potřebuje.

,,Co se děje?"neobtěžoval jsem se ho sní pozdravit. Přešel jsem rovnou k věci. Doufám, že to bude vážně něco závažného.

,,Máme obrovský problém, Liame,"řekl vyděšeně a na chvíli se odmlčel.
,,Lovci, hlídkaři je zahlídly na západě."
Myslel jsem si, že tohle bude mnohem vážnější, než nějací lidé, co nás chtějí pozabíjet.

,,Tak pošli pár bojovníků, aby se o ně postarali."
,,To je ten problém. Už jsem jich tam pár poslal, ale nikdo se nevrátil. A ani žádně další zprávy od hlídkařům ze západu jsem nedostal,"řekl poněkud vyděšeně, ale snažil se to skrývat.

,,Poslal jsem tam další hlídkaři, aby to tam omrkli,"odmlčel se a z hluboka nadechl.
,,Čtrnáct tvých vlků zemřelo,"dokončil větu. Už jsem poznal, jaký je to problém. Vlků mám dost, ale nechci, aby se jejich krev prolévala zbytečně.

,,Jak dlouho to je?"potřebuju vědět kdy to začalo, abych odhadl, kde mohou teď být.
,,Asi dva dny,"odpověděl.
,,Proč jsi mi o tom neřekl dřív?"skoro jsem to až zařval. Jako svému příteli bych mu neublížil, ale měl by ke mně mít úctu.

,,Nechtěl jsem tě rušit při seznamování s tou vlčicí,"zachoval nad mým hněvem klid.
Za to mu děkuju, ale neměl by mě u tohohle vynechávat.

,,Vyrazím se tam podívat, postarej se mi o Ashlyn. Do rána jsem zpět,"řekl jsem a začal se zvedat. Vezmu si s sebou ještě pár bojovníků a vyrážíme hned.
,,Dej vědět bojovníkům, ať se připraví,"dodal jsem.
,,Ano, Alfo."

...

Běželi jsme šest hodin bez přestávky. Mí bojovníci jsou vycvičení, aby měli ohromnou výdrž. Už tam skoro budeme a nehodlám někde teď zastavovat. Zdrželo by nás to.

Když jsme se blížili k místu, kde byli vidění naposled, málem mi vypadli oči z důlků. Sedm dalších mých vlků. Každý byl jiným způsobem zabit. Byli otrávení, postřelení, popáleni a vykucháni. Tohle byli způsoby, kterých jsem si všiml jako prvně.

Přistoupil jsem k tělům. Zdálo se, že je to čerstvé. Necelé dvě hodiny, podle tepla těla. Boudu někde blízko.

Než jsem se rozhodl, že je poběžím vystopovat, něco mě zarazilo. Jeden z vlků měl v tlamě papír. Proměnil jsem se a vytáhl mu ho z tlamy. Otevřel jsem ho a stálo v něm:

Tohle ber jako teprve začátek.
Dej si pozor na to, co je tvoje.

Stínoví lovci

Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu. Věděl jsem, že to přijde, ale nemyslel jsem si, že tak brzy. Teď není rozhodně dobrý nápad je jít hledat. Musím chránit smečku a Ashlyn. Nevím, co bych dělal, jestli by se ji něco stalo.

Proměnil jsem se zpátky na vlka a dal povel vrátit se domů. Čeká nás dlouhá cesta zpátky.

Ashlyn

Probrala jsem se s mokrýma očima od slz. Brečela jsem. To už dlouho ne. Pláč nic nevyřeší. Jak jsem se mohla rozbrečet kvůli jednomu slovu. Tohle nejsem já. Musím se dát rychle dohromady a co nejdřív odsud vypadnout.

Pokud si dobře vzpomínám, byl tu Liam, když jsem brečela. Kde je teď? Myslela jsem, že na mě bude celou dobu čumět. Jenže tu není. Díky bohu.

Pak se ozvalo klepání má dveře. Myslela jsem, že to bude Liam, ale byl to někdo jiný.

,,Zdravím, Luno. Jsem Mike, beta,"představil se mi a poklonil se. Chtěla jsem mu říct, že to není nutné, vypadal, že by mě v tom teď neposlechl.

,,Říkej mi radši Ashlyn,"požádala jsem ho o to, protože se mi oslovení Luna vůbec nezamlouvalo. Jen na mě kývl na souhlas.

,,Přinesl jsem ti večeři. Liam musel někam jít, tak za něj teď zastoupím. Máš nějaké přání?"byl milý a hlavně ne agresivní. Přímo opak Liama. Rozhodně se mi více zamlouvá.

,,Ne díky, to bude asi všechno. Jen, kam musel Liam tak naléhavě jít?"zajímala jsem se, co měl na práci, ne o to kde teď třeba je. Aby bylo jasno.

,,To ti řekne sám, až se vrátí. To bude asi zítra kolem rána,"odpověděl mi a na nic kolem toho se nevyptával. Za to jsem mu děkovala.

Vzala jsem si od něho talíř s jídlem a začala jíst. Mike se posadil do křesla, ale nečuměl na mě jako to dělá Liam. Aspoň on mi dopřeje klidnou večeři.

,,Co se stalo Liamovi, že je tak výbušný?"zajímala jsem se. Tohle mě zrovna zajímalo. Možná kdybych věděla proč je takový, mohlo by se s ním normálně mluvit.

,,Když druh hledá svoji družku strašně dlouho, začne mu to lézt na mozek,"odpověděl mi a zasmál se tomu. Já taky ale jen abych vypadala přátelsky. Na upřímný úsměv bych mohla zapomenout.

,,Liam o tobě říkal, že je s tebou těžký komunikovat. Mně se zdáš v pohodě,"řekl a tím mě potěšil. Mám to u něj stejně. S Mikem jsě mluvit, s Liamem moc ne.

,,Záleží na přístupu,"řekla jsem mu a pomalu dojídala poslední sousta.

,,I já jsem zprvu byl na svoji družku takový. Možná ne tolik jako Liam, ale máme to v povaze,"pověděl mi důvod nepříjemného chování Liama.

,,A ještě něco. Co cí..."nedokončil větu, protože do pokoje vtrhli dva vlkodlaci. Vypadali, že to spěchá.

,,Beto, máme hlášení od Alfy. Je to důležité,"řekl jeden z těch dvou a Mike na ně kývnul.
,,Rád jsem vás poznal, Ashlyn,"pak odešel.

Zase jsem byla v pokoji sama s nevěděla jsem, co dělat. Spát se mi nechtělo s povídat jsem si taky nemohla. Leda tak sama se sebou, ale nechci riskovat, kdyby mě u toho někdo chytil. To by vypadalo zvláštně.

Nakonec jsem si lehla do postele a hleděla na strop. Přemýšlela jsem, kam půjdu, až se odsud dostanu. Nejdřív pozdravím svou rodinu a pak se možná vydám na sever.

Snažila jsem se zavřít oči, ale nedokázala jsem je tak udržet. Nešlo mi to ze dvou důvodů. Spala jsem chvíli před večeří a teď mi nejde usnout. A druhý. Nedokážu přestat myslet
na to, co byla tak důležité, že Liam musel odejít.

Strašně moc se omlouvám, že vydávám kapitolu po dlouhé době. Měla jsem toho hodně a nestíhala jsem psát. Vydala jsem jako omluvu dvě kapitoly.

Jinak strašně moc děkuji za 1k přečtení. Udělalo mi to obrovskou radost, že se ten příběh, tak uchytil.