Spřízněná s Alfou

16.Kapitola

Liam

Když to řekla, nevěděl jsem jak reagovat. Na jednu stranu mě to tak naštvalo, že bych něco nesnesitelně rád rozbil a na tu druhou mě to hrozně zabolelo. Tyhle slova od svého druha bolí opravdu hodně.

Nakonec jsem si vybral tu horší stranu. Přišpendlil jsem ji ke stěně. Byl jsem od ní sotva pár cenťáků. Nechci, aby mi tak lehce utekla, kdybych byl od ní o něco dál. Nechával jsem mezi námi jen takový prostor, aby jsme si navzájem viděli do obličeje.

,,Tak to asi těžko. Jsi má družka, takže jsi moje. Já rozhoduju o tom, co se bude dít. Nemůžu se ti přestat plést do života, protože ty ses do toho mého zamotala až po uši. A bez tebe by to život nebyl." Zarazil jsem ji. Nebála se mě, ale byla překvapená co jsem ji řekl.

Byla tak blízko, že jsem toužil ji políbit. Zbýval jen malý kousíček k tomu, abych se neovládl, ale když to necítí zatím stejně, je to zbytečný. Odtáhl jsem se od ní, i když nerad, ale nejsem ten, který dělá ženě něco proti její vůli. Teda jenom v jednom smyslu. Když jsem sem Ash dotáhl, tak to bylo proti její vůli.

Odešel jsem z pokoje a nechal ji tam stát zaraženou. Tohle mohla považovat jako za menší vyznání lásky. Já jsem to sice v plánu neměl, ale city k nějaké mám. To popírat nebudu.

Když jsem se vrátil zpátky do své pracovny, Mike se rozvaloval na mém křesle. Jestli tohle dělal, když jsem byl v kómatu, tak mu to nedaruju.

,,Vypadni." Nebyl jsem vůbec v dobré náladě. Nemám teď na nikoho nervy. Ani na Mike.

,,Hrdličky se nám zase pohádali. To tě furt žere, že nedělá to, co jí řekneš?" Poslechl mě a sedl si na jiné křeslo.

Neměl jsem náladu to teď rozebírat. Chci, aby mi řekl to, s čím za mnou přišel a proč jsem ji odsud musel vyhodit. Ačkoli náš předchozí rozhovor taky nedopadl dobře.
,,Radši mi řekni, co jsi zjistil."

,,Když jsi byl mimo, poslal jsem jednoho vlka, aby je sledoval. Zjistil, že něco chtějí." Napínal mě. Jestli něco chtějí, dám jim to, aby mohli odejít.

,,Co chtějí? Dám jim to, aby nás nechali." Nechci riskovat životy svých vlků. Musí co nejdříve odejít.

,,To jsem se bohužel nedozvěděl. Když mi to říkal přes vlčí komunikaci, našli ho. Nemusím ti snad říkat, co se mu stalo,"poklesl hlasem. Cítil vinu, že ho poslal na smrt. Tak jsem se taky kdysi cítil.

,,To je mi líto. Ještě něco?" Chtěl jsem se ujistit, jestli mi chce ještě něco říct. Jestli ne, může jít.

,,Vlastně ano. Na dnešek je domluvená schůzka celé smečky. Než jsi byl v kómatu, řekl jsi mi, abych svolal smečku. Řekneš jim co se děje?" Úplně jsem na to zapomněl. Nechtěl jsem je jen varovat, ale taky jim představit Ashlyn, jako svou družku a Lunu smečky.

,,Dnes na to nemám náladu, ale musím je varovat. A taky jim už konečně představit svou družku." Když zase na ni začnu myslet, vzpomenu si na to, co mi řekla. Už necítím tolik hněvu, ale bolí to.

,,Nechápu, co tě na ní tak žere. Když se mnou mluvila, zdála se v pohodě. Jak jsi byl v bezvědomí, byla u tebe pořád. Říkal jsem ji, ať si jde odpočinout, ale byla neodbytná." Teď zarazil on mě. Vím, že tam byla často, ale ne že tam byla pořád. A to dobrovolně.

,,Měli byste si to trochu ujasnit. Ale musím připustit, že to byla zábava vás sledovat,"zasmál se. Kdyby to nebyl můj přítel, už by letěl z okna. A to doslova.

,,Jak je na tom táta?"vzpomněl jsem si na něho, že ho postřelili. Sní nevím, jestli to bylo zlé.

,,Už je v pořádku. Nebyl nijak vážně zraněn a tak už je opět doma." Oddychl jsem si. Jsem rád, že se mu nic vážného nestalo. Nevím, co bych dělal, kdyby to nepřežil.