Život s Akatsuki

Kapitola 11. - Ženská hýbe světem aneb Itachiho dilema (Část 1. - Medik)

„Jsem hroznej pitomec! Já... zkoušel jsem své pověstné jutsu a... Na vysvětlování není čas!"
Dva naprosto rozdílní ninjové vyběhli společně ven. Špión z Akatsuki se sklonil nad dívčím tělem. „Proč jsi volal mě? Nejsem doktor!"
„Ale ty tvoje úponky snadno odhalí, kde všude má zranění," namítl blonďáček.
„Ty jsi ale hlava!" Rozevřel část svého brnění, které mu pokrývalo hlavu a úplně na konci rostliny zahlédl Deidara malé chloupky. Zetsu se mohl Shenai dotknout, aniž by jí ještě víc ublížil. Zelený ninja se k ní sklonil a vykasal jí košili. „Tu levou ruku má ošklivě popálenou," poznamenal. „A mrkni sem." Prohmatal jí břicho. Dívka ho nevnímala, byla v bezvědomí. Zetsu ji objal svou mucholapkou a pokoušel se dostat konce rostliny pod ní. „Zdá se, že tady je to v pořádku." Rychle od ní odstoupil. „Nemůžu tu být příliš dlouho, můj žaludek se bouří, jelikož má na to děvče hroznou chuť." Uzavřel své brnění, aby ho to nesvádělo k provedení nějaké hlouposti. Když ji sevřel u sebe a prohmatával kousek po kousku, praštila ho přes nos její zvláštní vůně. Ještě chvíli a neovládl by se.
„Pomoz mi ji dostat dovnitř!" Deidara byl v koncích. Podepřeli ji každý z jedné strany.

„Dáme ji sem!" Opatrně ji položili na stůl.
„Co se děje?" vyděsil se Kisame. Ostatní se rychle přiběhli podívat.
„Musíme ji ošetřit. Má popáleniny."
Rozdělili si úkoly a jeden z nich hned připravil obvazy.
„Zetsu ji prohlédl," špitl Deidara provinile. „Jestli ji rychle ošetříme, dostane se z toho."
„Zetsu?" podivil se Kakuzu. „Vždyť přece nemá lékařský výcvik!"
„Ale zato mám citlivé chloupky, které zjistily rozsah těch spálenin a to, že to má naštěstí jen povrchové," ušklíbl se Zetsu.
„A vysvětlí mi teda někdo, co se stalo?" rozčílil se Hidan, zatímco přikládal dívce na tělo obklady.
„No, Deidara se chtěl pochlubit svým jutsu, ale nějak se to zvrtlo. Měla štěstí, že se toho nedotkla. Mohla být teď mrtvá." Zetsu si byl stoprocentně jistý svým tvrzením.
„Zasloužil bys, abych ti dal pár facek, Deidaro!" Kakuzu byl skutečně naštvaný.
„Tak mi je dej. Čekám," zamumlal sklesle.
Maskovaný ninja myslel svou hrozbu vážně a už se napřahoval.
„Zadrž!" Hidan ho chytil za paži. „Dám mu je za tebe! Ten kluk je ještě příliš mladej na to, aby umřel!"
Kakuzu spustil ruku k tělu. „Vidíš. Tohle by mi vůbec nedošlo." Úplně zapomněl na to, že jeho síla je smrtící.
Deidara schytal od Hidana pořádný pohlavek, ale ani necekl. Věděl, že to byl ještě příliš mírný trest.

Itachi stál za ostatními a bez jediné známky emoce to všechno pozoroval. Nevěděl, co si má myslet, když hleděl na bezvládnou Shenai. První mu blesklo hlavou, že někdo tam nahoře ho má rád a chtěl ho zbavit přítěže. Pak už jen sledoval to neobvyklé dění. Tobiho, který si třel ruce, protože dostal strach. Ledově chladného a vyrovnaného Zetsua, jak poučuje Hidana, kam dát obvazy. Skleslého Deidaru, Kakuzu, kterému se oči podivně leskly a Kisameho klečícího u stolu. V něm to nevyvolávalo nic. Jen se díval, jak se jeho druhové pokoušejí zachránit dívku, která byla jen jedním člověkem z dalších několika miliónů žijících lidí v říši.
Upravili Shenai lůžko, aby ležela na měkkém a opatrně ji přenesli do postele.
„Měl by u ní někdo držet hlídku. Kdyby se to... zhoršilo."
„Navrhuju střídat se po dvou hodinách. Ať jsme odpočatí."
Deidara si přisednul k Itachimu. „Stěhuju se zase ke Kisamemu. Lhůta vypršela."
„No, co na to říct? Budu se teda stěhovat." Nechtělo se mu zas odcházet od parťáka, ale konečně to vypadalo, že bude ušetřen Shenainých protivných ženských keců.
„Jdu hlídat," zabručel Kakuzu.
„Buď opatrnej."
„Ani se jí nedotknu. Kdyby něco, zavolám vás."

„Jste z toho nějak vedle," ušklíbl se Uchiha.
Deidara tentokrát přeslechl jeho sarkasmus. „Dost jsme se sblížili. Je jako sestra, kterou jsem nikdy neměl."
Kisame je nevědomky odposlouchával. „Nedělej si těžkou hlavu. Uzdraví se."
„Doufám. Byl to geniální plán, kterej jsem ale totálně zpackal."
„Ne, myslím, že ti to vyšlo. Díky ní jsme se stmelili. Už nejsme ta parta zabijáků, kde jedná každý jen sám za sebe. A ty si to nevyčítej! Byla to nehoda."
„Díky, Kisame. Dám na tvou radu."