Život s Akatsuki

Kapitola 7. - Akatsuki se zabydlují (Část 1. - Depka)

Deidara toho večera spokojeně usnul s rukama pod hlavou. Shenai se vzbudila dřív a chvíli na to blonďaté stvoření hýřící neustále humorem zírala. Pramen vlasů v barvě slunce mu spadl do čela. Opatrně ho odhrnula a naskytl se jí pohled na zvláštní dalekohled, který měl upevněný na pravém oku. Zamrkal. „To už je čas vstávat?" zamumlal ospale.
„Jen spi," zašeptala Shenai a šla zkontrolovat ostatní.
Zetsu znovu a znovu kontroloval své výpočty. „Takže, podle tohohle kalendáře..."
„Nechceš spíš říct: Podle toho slizu, cos napatlal na stěnu?" zabručel Kakuzu.
Zelený ninja si toho přestal všímat. „Zkrátka, moje propočty říkají, že jsme tu už měsíc," uzavřel debatu.
„To nějak uteklo!" ulevil si Hidan.
„Co si o sobě myslí, zatraceně? Chce nás v tomhle brlohu nechat shnít?" naštval se Kakuzu.
„Situace bude asi horší, než jsme si mysleli," zabručel Kisame. Nikomu z nich nebylo do hovoru.
Deidara se prospal do sytosti. Když se konečně ukázal ostatním, vypadal naprosto stejně jako předešlý den. Itachimu se to nějak nezdálo. „Jak se ti spalo?"
„Přímo skvěle! Shenai mi přinesla snídani až do postele. Heč!"
Uchiha to nechápal. „To je vážně divný. Tohle se mi zatím nestalo."
„Myslím, že by se k tobě chovala jinak, kdybys k ní byl trochu milej," neodpustil si Deidara trochu jízlivosti.
„Nezájem! A jestli to chceš vědět, spal jsem báječně."
Akatsuki věděli, že tentokrát to opravdu zvorali. Vůdce je možná už úplně odepsal, protože vytoužený vzkaz stále nepřicházel. Hidan si pro klid ostatních chodil ulevovat ven, ale stejně ho muselo být slyšet daleko. Prvních pár hodin strávila skupinka v depresích. Pak jim však došlo, že budou muset k tomu útočišti zaujmout poněkud jiný postoj. Deidara pobíhal mezi chodbami a sepisoval škody. Kisame upravoval vzhled rybníčku a pak si do něj sám zalezl. Kakuzu se šťoural Hidanovou kosou ve skulinkách na stěně doufaje, že nalezne ukrytý poklad. Itachi se rozvaloval na posteli a nic ho nezajímalo. Tobi ještě spal a je ani nenapadlo, že by ho měli jít vzbudit. Shenai seděla na zemi a zírala před sebe. Nějak jí dnes nebylo do hovoru. Zetsu kutil něco venku.
Konečně Deidara zjistil všechno, co potřeboval. „Takže... říkám to fakt nerad, ale budeme to tu muset uvést do obyvatelného stavu. Berme to jako náš nový domov."
Nikdo se té poznámce nezasmál, spíš bylo všem do breku. Kisame a Zetsu se vydali hledat stromy vhodné k poražení, aby se daly vyspravit poničené dveře. Hidan se domluvil s Kakuzou, že vyrobí nové podestýlky a peřiny s polštáři, látek se tu válelo dost. Tobi se snažil také zapojit, ale ostatní jeho květinovou výzdobu příliš neocenili. Deidara vzal Shenai do kuchyně.