Život s Akatsuki

Kapitola 14. - Temná minulost (Část 1. - Návrat potížisty)

Hnědovláska se chytila rukou za břicho. Oči už zase dostaly normální barvu. Krev, zase ji viděla! Její temná minulost ji dohání! Kisame ji raději hned podepřel. Itachi si sedl na zem a vytáhl kunai z rány. „No viděli jste to? Ona na mě fakticky zaútočila!" Nešlo mu to z hlavy. Navíc to byla opravdu dobře mířená rána. Ale vždyť ta holka není ninja a neovládá chakru, všichni to přece na vlastní oči viděli!
„Jau!" Něco mu hmátlo po noze.
„Nekňourej, Itachi. Máš to jen povrchový," zasyčel Zetsu a neodpustil si ošklivou poznámku: „A to si to říká člen ANBU, když nevydrží ani takovej malej škrábaneček!"
Mračil se na něj, ale mlčel.

„Dobrý, Deidaro?" Kisame zvedal blonďáčka ze země. „Jsi samá modřina."
„Jo, ale za to může jedině támhleten týpek," opáčil Deidara a otřepal se. Pak došel za Hidanem a donesl mu léčivou mast. „Mělo by to na sto procent zabrat."
„Tak to vyzkoušíme," uchechtl se. „Vítej zpátky." Pleskl ho přátelsky do zad.

Večeře byla chutná, ale hlavní bylo, že jsou zas všichni pohromadě. „Fakt jste si mysleli, že bych vás tu nechal samotný?" Deidara už zase vtipkoval. Fialový monokl mu na obličeji svítil jako maják.
Itachi seděl vedle Kisameho. „Tak už se nemrač. Byla to určitě jenom náhoda."
„Dost divný. Zvlášť ten její postoj. Nelíbí se mi to."
Kisame smutně pokýval hlavou. „Já tě varoval. Říkal jsem ti snad miliónkrát, aby ses k tý holce choval slušně."
„Hm," zavrčel a raději se zas věnoval svému jídlu.

Deidara právě ostatním líčil, jak se z jedné stařenky pokoušel vylákat onu prazvláštní medicínu. Shenai měla přimhouřené oči a záda si opřela o jeho klín.
„A když ti řekla, že to nedá jen tak někomu, jak jsi to nakonec řešil?"
„No... když už to teda musíš vědět, Kisame... zatnul jsem zuby a v přestrojení jsem jí navrhl, že to odpracuju. Co k tomu dodat. Drhnul jsem podlahu, plel záhony a čekal, až se nade mnou ta babka konečně smiluje." Shenai se začala smát.
„To bys měl jednodušší, kdyby ses té milé stařenky zbavil." Kakuzu se plácal do stehen.
„No to teda vůbec! Víte, jak dlouho mi trvalo, než jsem našel někoho, kdo ovládá léčitelství? Navíc to byla malá vesnička a snadno by tam došlo k pozdvižení."
Tobi se zachichotal. „Já bych vás tolik chtěl vidět s hadrem v ruce, Deidaro-senpai!" Ostatní se k němu přidali.