Život s Akatsuki

Kapitola 10. - Techniky? Techniky! (Část 1. - Výlet)

Den ubíhal stejně jako všechny předešlé. Skupinka ninjů se bavila v obýváku, Tobi venku trénoval s Deidarou a Itachi z nudy prolézal pokoje. „Co to tu smrdí?" Pronikavý zápach ho doslova praštil přes nos. Otevřel dveře jedné z ložnic. Pod postelí našel... výhonky. „Co si tu ten Zetsu sakra pěstuje?"
Pan zelenina stál ve dveřích a tvářil se rozzlobeně. „Nemáš právo lézt bez dovolení do mého pokoje!" „Je to neslušné, to tedy ano."
„Není to tvůj pokoj, jen noclehárna!" odsekl Itachi. „Oficiálně tu totiž nebydlíš!" Ukázal rukou na cosi podivného, co rašilo pod postelí. „A co to má být za sajrajt?"
Zetsu se urazil a když odcházel, každá z jeho polovin obličeje vypustila sprostou nadávku.

„Navrhuju dneska dát si oběd venku," prohlásil Zetsu.
„Páni, ty se lepšíš! Čím dál zajímavější nápady!" nadchl se Kakuzu. „A kdo to tu ohlídá?"
„Nemusíme tu mít hlídku. Ani jeden z nás tu nemá nic cennýho."
„Kromě zbraní," poznamenal Itachi kysele.
„Koupíš si nový!" usadil ho Kakuzu.
„A naše poklady budeme mít s sebou, tak co." Kisame láskyplně pohladil svůj zabalený meč.

„Vracím batoh zpátky na místo. A pak se jde ven."
Shenai Deidaru doprovodila. Položili batůžek mezi zbylé a odcházeli. „Neslyšel jsi nic?"
„Ne, vůbec."
„Já měla dojem, že za náma něco rachotí."
„Hloupost!" Deidara nad tím mávl rukou.
Jakmile zmizeli, vylezl Kakuzu z úkrytu a odnášel si pár kousků hadí kůže z blonďákových zásob. Musel si je schovat po té události, kdy Orochimaru celé Akatsuki předváděl, jak se obrovský had, kterého před zraky všech vyvolal, svléká z kůže.

„Jídlo a zase jenom jídlo!" Kisame rozděloval maso mezi členy. „Tímto vám přeji všem dobrou chuť."
Osm prapodivných osob se usadilo v měkké trávě a hodovalo. Bavili se mezi sebou, jako kdyby se tu sešla parta přátel. Nedaleko nich plynula říčka, před nimi se rýsoval les a jejich úkryt, který nechali za sebou, chránily skály.
„Shenai, jak se ti to líbí?"
„Je to báječné, díky." Pořád ještě byli v místech, která zůstala opuštěná, takže nehrozilo nebezpečí, že by snad byli odhaleni.
„Pojď se mnou támhle k tomu stromu," lákal dívku Zetsu. „Ukážu ti kouzlo." Zvědavost jí nedala, a proto se zvedla. Postavil se před vybranou dřevinu. „Vidíš mě?"
„Ano."
Zetsuova postava se vsákla do stromu. „A teď?" ozvalo se odněkud, nedokázala přesně určit směr.„Už ne." Poodstoupila a rozhlížela se. Skupinka ji pobaveně pozorovala. Náhle Shenai něco chytlo za nohu a ona upadla na své ctěné pozadí. Půda se rozestoupila a z ní vylézal rozesmátý ninja.
„Zetsu! Ty šibale!" vypískla a povalila ho na zem. Akatsuki se rozchechtali.
„Řekla ti šibale," ozval se Hidan. „Tohle je pocta, toho si važ!"
Zetsu se tvářil malinko kajícně a pomrkával po okolí.
„Ale přivedlo mě to na dobrej nápad. Co kdybychom ukázali Shenai, co umíme?"
Bude zábava, na tom se shodli všichni, snad s výjimkou Itachiho, který pouze zbledl. Kakuzu s Hidanem se na něčem domlouvali.

„Tobi, až řeknu teď, utíkej jako o život, budu tě chytat!"
„Rozkaz, Deidaro-senpai!" Ninja s jedním odhaleným okem nadšeně zatleskal.
„Běž, Tobi!"
„Už?"
„Teď!"
Tobi se div nepřerazil, jak spěchal. Deidara mu dal chvíli náskok.
„Nahromadil jsem chakru do nohou a... vyrážím!" vykřikl a během chvilky skrčka dohonil. „To nejde! Ty se nesnažíš!"
„Já tě chtěl nechat vyhrát, Deidaro-senpai," pípl Tobi.
Kakuzu s Hidanem si vybrali blízký osamocený strom. Nebude ho škoda. „Sledujte!" Maskovaný ninja bouchl pěstí do kmene. Ozvala se ohlušující rána a pár ptáků poplašeně vzlétlo. Teď byl na řadě Hidan. Postavil se ke Kakuzově dílu zkázy, vzal do rukou svou červenou kosu se třemi hroty a během několika málo minut rozsekal strom na kolečka. Shenai tleskala a s ní i několik dalších členů.
„Taková síla a rychlost! Paráda!"
Oba ninjové se pobaveně ušklíbli. „Ale to ne. Vždyť já jsem děsně pomalej!" namítl bělovlasý.
„Jen nepovídejte, pane Hidane!"
„Neříkej mi tak. Připadám si starej." Z legrace se na ni zaškaredil.
Šašci! Pomyslel si Itachi zhnuseně. Kvůli jedný ženský byste se přetrhli!