Hockey Love

První krok? Možná.

"I já jsem ráda že jsem tě poznala!"
A najednou se na mě dlouze podíval těma jeho krásnýma zelenýma očima a začal se pomalu přibližovat. Měla jsem motýlky v břichu a vůbec jsem nevěděla co mám dělat. Oba jsme mírně naklonili hlavu na stranu. Naše ústa byla už jen několik milimetrů od sebe a moje srdce tlouklo jako o závod. Viděla jsem jak zrychleně dýchá. A právě v tuhle chvíli se to stalo! Políbil mě a já se vubec nebránila, právě naopak, spolupracovala jsem. Měla jsem pocit, jakoby tahle úžasná chvíle trvala věčnost.
"Promiň, ale..." začal když jsme se od sebe odtrhli, ale já jsem ho větu nenechala dokončit. "To je v pořádku." usmála jsem se na něj. "Nezlobíš se?" "Ne, nemám důvod se zlobit, ale teď už pojďme, nebo se bude Klára zlobit na mě." řekla jsem a spolu jsme se zasmáli.
Pomalu jsme šli zpátky do klubu. Když jsme tam přišli, Klára seděla vedle Petra, ale ostatní kluci už byli pryč. "Ahoj, tak jsme zpátky, kam šli kluci?" zeptala jsem se hned Kláry. "No...ahoj, už šli domů, protože byli unavení ze zápasu" odpověděla mi trochu naštvaně. Nevím proč byla naštvaná, vždyť se tady určitě bavila s Petrem. Je nějaká divná... "Anet, jdeme už domů?" dodala najednou, což mě překvapilo, protože Klára v klubech bývá často dlouho. "Jak chceš, můžeme jít, jestli se ti chce." neprotestovala jsem.
"Holky, já a Petr vás doprovodíme!" nabídl se Tomáš. "To nebude nutný, Tome." řekla jsem mu a usmála se na něj. "Žádný takový! Jdeme vás odvézt domů. Nikdy nevíš co tě tam venku čeká." nedal se a dál už jsem radši nic neříkala.
Šli nás teda odvézt ke mně domů. Ještě než jsme se všichni rozloučili, vyměnili jsme si s klukama čísla. "No tak co? Jak ses měla? Co Petr?" vychrlila jsem na Kláru několik otázek najednou, když jsme přišly ke mě do pokoje. "Je celkem v pohodě. Neměla jsem ani jinou možnost, než být s ním. A ty ses měla jak?" "Jo, dobrý, Tomáš je fajn." odpověděla jsem jí, ale o tom polibku jsem jí radši nic neříkala, ta by mě za to asi přímo zavraždila. "Aspoň někdo se pořádně bavil..." "Stalo se něco, Kláro? Si nějaká divná." "Ne, nic se nestalo! Jdu spát, jsem unavená, dobrou noc!" skoro na mě křičela a otočila se zády ke mě. Nevím co se stalo. Vadí jí že jsem se s Tomem byla projít? Určitě jí nemůžu říct žádné podrobnosti. Já jsem byla ještě na mobilu a najednou mi přišla SMS. Byla od Tomáše.
-Ahoj doufám, že se nezlobíš, a že ještě někdy spolu půjdeme ven :)
-Už jsem ti říkala jednoj, že se nezlobím! :) Náhodou se mi to líbilo... Určitě by jsme mohli zase ven, jsi super kluk:)
-Ale prosím tě! Jsem jako každý jiný! Co říkala Klára?
-Nic, jen řekla že je Petr v pohodě. Byla unavená, tak si šla lehnout, ale je nějaká divná od té doby co jsme se vrátili do klubu. A co na ni říká Petr?
-Že je fajn. Zítra máme trénink, přidejte se podívat?
-Nevím, zeptám se Kláry, jestli chce jít. :) V kolik?
-V 15:00, přijďte, budeme vás čekat! :)
-Dobře, dohodneme se s Klárou a dám ti vědět :)
-Dobře, napiš mi ;)
-Jdu si lehnout, jsem unavená. Dobrou noc:)
-Dobrou:)
Šla jsem si lehnout, ale ještě před tím jsem se podívala na FB, kde jsem měla potvrzenou žádost, a taky jsem měla několik nových žádostí od Tomášových kamarádů. Usínala jsem nadšená z dnešního dne, ale cítila jsem i zklamání z Kláry. Chovala se ke mě jako ještě nikdy. Mrzelo mě to.
Probudila jsem se okolo desáté hodiny ráno. Chvíli na to se probudila i Klára. "Dobré ráno" pozdravila jsem ji.
"Dobré" odpověděla mi už trochu přívětivějším tónem, než včera, byla jsem za to ráda. Jsem nerada, když je na mě naštvaná, nebo když se hádáme. Šly jsme si udělat palačinky ke snídani, protože jsme měly velký hlad. Potom jsme šly do koupelny a vyčistily si zuby a namalovaly se. Naoonec jsme si vybrali oblečení na dnešek. "Nepůjdeme se dnes podívat na trénink?" zeptala jsem se Kláry. "Jako na hokej?" odepověděla mi otázkou a překvapeným výrazem. "A jaký jiný asi?" "Najednou tě ten hokej nějak zajímá" zasmála se Klárka "...a v kolik?" dodala. "Ve tři. Půjdeš teda?" měla jsem naději v očích, že se mnou půjde. "No...mně je to jedno." Tohle mě překvapilo. Klára by kdykoliv jindy byla nadšená, že s ní chci jít na hokejový trénink, fakt nevím, proč je od včerejška taková. Je jako vyměněná...ale radši jsem se na nic neptala. "Anet, jdu domů, potom se uvidíme před stadionem, jo?" usmála se na mě. "Fajn, zavolám ti ještě, ahoj." rozloučila jsem se. "Čau" Jsem zvědavá, jestli se Klára bude takhle chovat i na stadioně. To bych ale nerada.
Bylo okolo půl třetí, tak jsem si vzala tašku, bundu a šla jsem pomalu ke stadionu. Přišla mi smska..Byla od Tomáše :)
-Ahoj, přijdeš dnes na trénink? :) Je od něj hezký, že na to nezapomněl, zamyslela jsem se.
-Ahoj, jo přijdu, právě jdu ke stadionu :)
-Super!
Bylo něco málo před třetí když jsem přišla ke stadionu. Už tam stáli i kluci, ale Kláru jsem nikde neviděla, tak jsem jí zavolala. Řekla mi, že je zachvíli tady. Najednou mě někdo chytil za rameno, až jsem sebou cukla. Byl to Tom. "Ahoj, krásko!" řekl mi a já se začala červenat, tak jsem zklonila hlavu, aby to nikdo neviděl. "Jsem rád, že jsi přišla." pokračoval, chytil mě jemně za bradu a hlavu mi zvedl. Usmála jsem se. "Ahoj, Klára tady ještě není?" zeptala jsem se. "Ne, myslel jsem si, že přijdete spolu." odpověděl mi. Řekla, že za chvíli tady bude, tak doufám, že přijde." zasmála jsem se.
"Čááu Anet" pozdravili mě ostatní kluci z týmu. "Tomáš byl celý nadšený když tě uviděl!" dodal Petr. "Ale no tak nepřeháněj!" zarazila jsem ho a usmála se. "Vážně, takového jsme ho nikdy neviděli." "Kluci přestaňte!" okřikl ho Tomáš. "Ale no tak Tome, nečervenej se nám tady!" udělal si z něj srandu Kuba. Kluci ho pořád popichovali, ale on byl tak roztomilý, když se červenal! V tom se otevřely dveře a my jsme šli dovnitř. Kluci se šli převléct do šatny a já jsem si šla sednout na tribunu. Trénink začal, ale Klára pořád nikde. Přišla asi půl hodiny před koncem.
"Ahoj, jak to, že jsi přišla tak pozdě?" zeptala jsem se zvědavě. "Čau, dřív jsem nemohla..." "Aha, no ok... A vážně se nic neděje?" starala jsem se. "Ne, nic se neděje, jak ti to mám ještě vysvětlit?!" vyprskla na mě Klára a já radši zmlkla a dál radši mlčela a na nic jsem se už neptala. Když trénink skončil šli jsme ven a čekali jsme, než všichni půjdou taky vyjdou ze stadionu. Petr přišel pozdravit Kláru, ale nezdržel sa dlouho, protože spěchal.
"Tak co, jaký jsem byl?" zeptal se mě Petr. "Dobrý, jako vždy!" mrkla jsem na něj. "Říkáš to, jako kdyby jsi ho už někdy viděla hrát..." řekla mi potichu Klára. Byla jsem zaskočená z její reakce. "Vždyť viděla ne? Na tom zápase a na tréninku dneska." Nevěděla jsem co mám dál říct, zůstala jsem jen zaraženě stát. "Před dvěma dny jsi Petra ani neznala!" zakřičela na mě. Já jsem se na nic nezmohla, jen jsem se rozběhla pryč. Slyšela jsem jak na mně Klára křičí, aby jsem stála, ale bylo to marné.
------------------------------------------------
Takže je tu po dlouhé době další díl. :) Já doufám, že se vám bude líbit! :) Omlouvám se, že díly málo přidávám, ale byl konec školy, a já doháněla co jsem mohla :D Ale teď přes prázdniny bych mohla snad přidávat častěji :) Budu ráda za komenty a votes samozřejmě :)