FERNANDÉZ

11

Damien

,,Chlape seženu tady něco dobrého?" podíval jsem se na muže v drahém obleku, a jeho ženu v luxusních šatech od slavného módního návrháře.
,,Podle toho co hledáte" sedím na baru mezitím co sleduju chlapi jak dělají barmany a vyhazovače. Každý má u sebe nesmyslné množství sáčků.
,,Chceme se pobavit a trocha kvalitního sněhu pomůže" rukou jsem naznačil aby si sedli a pohledem jsem řekl Adremu co má dělat.
,,Dobré je začít dobrým drinkem" Adrem jim posune na baru dva drinky a v ubrousku pod nimi se schovávají dva sáčky špičkového kokainu.
Muž zaplatí za drinky a posune barmanovi větší částku než já kterou zboží prodáváme. Tímhle stylem budeme v balíku.
Pablo je ve skladu a porcují s dalšími muži kokain do malých sáčku. Pravidlo číslo jedna bylo, že nikdo z nás ani našich chlapů si to nedá. Osobně návykové látky nesnáším a nikdy bych si je ani nedal.

Když jsem měl padla tak mě čekalo ještě jedno, a to byla firma Fernandéz. Chtěl jsem Cassandře říct aby si ji vzala ona ale nedostal jsem se k tomu, celý víkend jsem měl hlavu plnou Isabel. Snažím se na ten víkend moc nemyslet, protože se cítím trapně a trapně jsem se taky choval. Nechoval jsem se k ní s respektem s jakým bych měl. Musím ale na svoji obhajobu říct, že jsem se ji tím snažil odehnat, aby na mě nemyslela a já se jí už nelíbil. Od toho víkendu jsme na sebe nenarazili a to je dobře.
Vrhl jsem se na papíry a e-maily, už si pár lidí začalo stěžovat že od doby co Cassandra odstoupila tak firma není tak efektivní, nemůžu se na to zlobit protože to je pravda. Otec si toho ještě nevšiml ale jakmile na to přijde tak bude rozčílený. Takže najít ženu která by měla smysl pro módu a šití je zase v procesu. Ale na nějaké rande nemám čas a ani chuť, a navíc sám víc že to co hledám ani nenajdu.

Díval jsem na výpisu z firemního účtu a porovnával výdělky z posledního roku a z roku kdy firmu řídila sestra. Ten spád je rapidní a mě nezbylo nic jiného než zavolat Cassie..
Chvíli trvalo než videocall zvedla.
,,Právě jsem uspala Damiena, co se děje?" telefon si položila na kuchyňskou linku a uklízela u toho.
,,Musíme firmu přestěhovat do Vegas" když viděla můj unavený výraz na tváři tak si sedla a telefon vzala do ruky.
,,Jak jako? Já mám La módu, a nemůžu jen tak zavřít abych se mohla starat o Fernandéz. Nemůžu Damiene, ale mohla bych někoho poslat aby se o ni postaral" jako cizí ženu? Ne.. nesvěřím rodinnou firmu někomu, koho neznám.
,,Já potřeboval aby jsi ji vzala ty, a ne nějaká tvoje kamarádka. Tímhle stylem můžeme zavřít a to by byl konec Cassandro. Byla to tvoje pýcha a ty jsi v téhle oblasti válela, ale já to neumím. Starám se o čísla a finance, nemám cit pro módu a neumím šít" frustrovaně si promne obličej a vidím jak přemýšlí.
,,Táta?" rychle zakroutím hlavou a ona kývne,, to byl hloupý nápad" přikývnu a oba přemýšlíme kdo by mohl pomoct.
,,Vím kdo pomůže, a bude ochotný se naučit šít" usměje se a já se na ni otázně podívám, koho myslí?
,,No přece Isabel Romero.. Damiene! To je ono! Můžete vymyslet i různé spolupráce jak já a Antonio před lety!" celá se rozveselila ale mě spadl úsměv..tohle ne.
,,Ne, určitě ne Cassandro" naštvala se a telefon si přiblížila víc k obličeji.
,,Buď to vyřešíš ty a domluvíš se s ní, a nebo já. Isabel je ideální a známe ji! Chovej se trochu rozumně Damiene" položí hovor a já praštím s telefonem..

Nezbývá mi nic jiného než jí napsat a domluvit se. Napsal jsem jí že se potřebuju sejít a domluvit se na něčem, odepsala do pěti minut. Prý je ve městě a že se setkáme v hotelovém baru.

Přijel jsem a šel večerním Chicagem, je sobota večer a ulice jsou plné. Co asi dělala ve městě v takovou hodinu?
,,Dobrý večer" pozdravil jsem a sedl si na volné místo, je to tu klidné a hraje tu jazzová hudba. Ještě tu není a tak si objednám negroni a trochu se uvolním. Vážně to jdu dělat? Asi ano.. snad na to přistoupí.
Uslyšel jsem dupot podpatků a zvedl pohled k Isabel která právě přichází. Má na sobě šaty s potiskem slunečnic a vlasy rozpuštěné, nejsou to šaty které by si zrovna dospělá žena oblékla, ale na ní vypadají svůdně.
,,Ahoj" sedne si a podívá se na lístek s nápoji,, dám si proseco" usměje se na servírku a pak na mě.
,,O čem chceš mluvit?" první co jsem ucítil je vůně vanilky a květin.. už si připadám že šílím.
,,Mluvil jsem s Cassandrou a chtěli by jsme ti nabídnout práci. Jedná se o šití, vymýšlení kousků a jednání s klienty, vše co dělala Cassandra" napil jsem a pozoroval jak se překvapením koukala po baru.
,,Myslíš to vážně?" vydechla a já se usmál,, smrtelně vážně".
,,Moc ráda pomůžu.. ale ty jsi mi nepomohl když jsem tě žádala o pomoc, tak nevím jestli to vezmu" ona vážně porovnává sňatek a nabídku práce? Musel jsem se zasmát.
,,Vážně porovnáváš sňatek a práci?" usmála se a napila se mého drinku,, ano Damiene,v našem světě to jde ruka v ruce" zakroutil jsem hlavou a věděl že tady to končí.. nezaprodám se kvůli firmě. Rodinné firmě.

,,Pokud nechceš práci dobře, nejsem tu od toho abych tě nutil a už vůbec abych vyjednával o svatbě. Jsi přece zasnoubená Isabel a i když mě to mrzí, nic s tím nenadělám" nervózně se kousne do rtu a promne si oči,, máš pravdu.. nevím co semnou je" servírka jí přinese její drink a ona ho skoro celý vypije.
Pozoroval jsem ji a chtěl udělat tu největší hloupost co mě kdy napadla.. Chtíč a ego promluvili.
,,Nechceš si koupit sekt a jít do vypít do jednoho z pokojů? Uvolnit se a na chvíli vypustit páru a zapomenout na to, kdo jsme?" byl jsem po celém dni unavený a trocha uvolnění by mi jen prospělo.
,,Jdu na toaletu.. za patnáct minut na pokoji šest" vydechla a odešla.. jak věděla že pokoj šest je volný?
Koupil jsem sekt a neobtěžoval se vzít skleničky, jakmile jsem byl na pokoji tak jsem si vysvlékl modré sako a rozepl pár knoflíků na košili. Otevřel velké francouzské okno a zapálil doutník.
Dnešek byl dobrý.. vydělali jsme tolik peněz co by nám trvalo týden průměrné pracovní doby ve firmě. Je to kurva návykové.. ty peníze a rychlost. Pablo se teď beztak koupe doma v penězích a směje se jako blázen, taky že ten blázen pořad maká a zaslouží si to. A co se právě teď chystám udělat? Něco o čem vím že mě to k ní připoutá a možná to taky podvědomě chci.

Uběhlo přesně patnáct minut a ona otevírala dveře. Otočil jsme se a ona si přes hlavu vysvlékla šaty.. stojí předemnou v titěrných kalhotách a podprsence. Krásnější tělo jsem ještě neviděl, doprdele a teď budu první kdo ji bude mít.
,,Ať na to celý život potom vzpomínám, doufám že to bude speciální" polkl jsem a usmál se,, věř že to co zažiješ semnou, tak to bude kurva božský"..