FERNANDÉZ

10

Isabel

Ještě jednou jsem si opláchla obličej a pozorovala se v zrcadle. Je to sen nebo jsem se teď opravdu líbala s Damienem? A nejen to..
Jsem tak hloupá, hloupá že to bolí. Podvedla jsem Conora Kavinského, mého snoubence. A co je na tom ještě to horší? Že si přeju víc než jen líbání a jeho ruku v mých kalhotkách. Vyšla jsem ven a uviděla Damiena jak kouří a na tváři má zvláštní obličej, jako kdyby se mračil. A jak mi řekl že jsem jen jeho.. z těch slov šel slyšet chtíč a hrubost.
Vytáhla jsem svůj deník a zapsala si to.
Damien- chtíč a hrubost

Hodně lidí se mi směje za mé zápisky ale já pak na to ráda koukám, a pomáhá mi to ve slovní zásobě.
,,Můžeme jít?" kývne na souhlas a spolu odcházíme, je pozdě a chtěla jsem se zeptat jestli nepojedeme taxíkem ale šli jsme pěšky. Aspoň se nadýcháme čerstvého vzduchu.
,,Opravdu se omlouvám já-" ani jsem to nestihla doříct protože mě nenechal.
,,Já sám nevím proč jsem se na tebe tak vrhl, a já se ti omlouvám Isabel. Určitě si to ale nevylož tak, že spolu budeme nebo že tě miluji" já ale nejsem malé dítě proboha! Jako vážně? Tohle to mi říká zrovna po tom, co jsme si to málem rozdaly na špinavých záchodcích?
,,Damiene zbláznil jsi se? Já tě nepoznávám opravdu.. To takhle líbáš a uspokojuješ holky které se ti nelíbí? Já ti dala něco co mám jen pro Conora, a tímhle jsem ho podvedla. Stydím se za sebe!" křičela jsem na něj a on se ani nehnul. Jen si promnul unaveně oči a pokračoval v cestě.. to mu ani nestojím za odpověď?
,,A ty řeči o tom že jsem tvoje a nesmí na mě žádný jiný muž sáhnout? Co to mělo znamenat?" otočí se a zastaví u mé tváře.
,,Byl jsem kurva unesený situací a nevěděl co říkám Isabel" dobře.. nebudu se dál ponižovat.
Otočila jsem na podpatku a byla na cestě zpátky do klubu.
,,Kam jdeš? Musíme tudy" jen jsem se usmála,, jdu si ještě trochu užít, myslíš si že nějakého muže zaujmu?" teď samu sebe nepoznávám. Nikdy jsem taková nebyla a divím se ze tyhle slova jdou z mé pusy.
Přešel rychle ke mně a zíral mi do očí.
,,Nikam nepůjdeš Isabel, je ti to jasné? Co chceš? Přídavek?" rýpavé slovíčka na mě neplatí.
,,A co když ano, není to snad moje věc? Snoubence tu nemám, a ty přece nejsi někdo kdo mi má říkat komu dám své panenství" cukne čelistí a uhne.
,,Máš pravdu Isabel, dělej si co chceš"..

Samozřejmě že jsem nikam nešla, ale nepromluvili jsme potom spolu ani slovo. A já byla ráda že vidím postel a jakmile jsem lehla jsem vytuhla.
Ráno jsem se probudila kolem osmé, posnídali jsme a já a Cassie jsme dopoledne strávili ve městě. Vzali jsme do kočárku malého a poseděli v kavárně.
,,Co se stalo mezi tebou a bratrem? Dnes jste spolu ani jednou nepromluvili" takže si toho všimli i ostatní. Určitě jí nebudu sdělovat včerejší detaily a ani co se stalo v klubu.
,,Nic se nestalo Cassie, vše je v pořádku. Co ty a Dário? Přišli jste v noci v pořádku?" usmála se upila z cappucina.
,,Víc než v pořádku" mrkla a já se usmála,, takže za chvíli máme očekávat miminko?" zakroutí hlavou.
,,Ještě užívám prášky".

Po celý zbytek dne jsem v hlavě měla jen jeho, a jeho polibky a prsty a panebože... co se to děje? Jsem nadržená jako puberťačka.
Zahnala jsem ten ostudný pocit a podívala se na svůj telefon. Psal mi Conor že by jsme se měli sejít, odepsala jsem že jsem mimo město a pak se ozvu. Ale nemůžu se mu pořad vyhýbat. Možná je na čase ho přijmout jako mého snoubence a nesnažit se žít ve svých představách.

Když jsme přišli zpět do domu Cassandry a Dária tak muži seděli za stolem a bavili se.
,,Půjdu Damiena uložit ke spánku" řekne Cassie a vezme ospalého syna do pokoje. Já si sednu vedle Pabla a on mi nabídne sklenku vína, tenhle víkend vypiju tolik alkoholu co asi nikdy v životě.
,,Jak se má Conor?" zeptá se a mrkne na mě, ale žádná směšná narážka nebo něco, co by starý Pablo udělal. Je jako můj druhý bratr a trápí mě jeho stav.
,,Já nevím Pablo, ale asi se má dobře" řeknu a pohledem skončím u Damiena, který v ruce pevně svírá pohárek.
Dário zakroutí hlavou,, jestli chceš tak ho zabiju a máš po problému" proč mi každý nabízí jeho vraždu? Kdyby to bylo myšleno ze srandy, tak i tak, je to zvracené ale oni to myslí vážně.
,,Tvoje žena mi nabízela stejnou službu ale ne, děkuji" všichni se zasmáli ale já ne.
,,Pamatuješ si jak jsi byla malá a jednou jsme přišli k vám domů a ty jsi skákala bratrovi na posteli, a chtěla po mně, ať skáču s tebou?" zasmála jsem se a ano, to si pamatuju.
,,Jo a pak jsem brečela že semnou nikdo nechce skákat" byla jsem protivná malá holka co se cpala ke starším klukům.
,,Jestli chceš tak si s tebou Pablo zaskáče teď, to chceš že?" všichni jsme se podívali na Damiena a Pablo do něj strčil. Damien toho asi hodně vypil.. jde to vidět na očích.
,,Takhle s ní nemluv amigo, je to jasné? Neměl by jsi ani tolik pít" Damien se ušklíbl a vypil zbytek alkoholu co měl v pohárku.
,,Jsem v pořádku" odpoví a já se zpátky podívám na Pabla. Poznámka Damiena ho vytočila ale nechtěl to řešit.
,,Jak jste se s Cassie měli?" změní téma a já se uvolním,, strávili jsme spolu hezký den, byly v kavárně a Damien dnes ochutnal zmrzlinu. Moc mu chutnala ale místo v něm byla spíše na jeho oblečení" zasmáli jsme se a Pablo mě objal kolem ramen,,jsem rád že se zase vidíme princessa" tak mi říkal když jsem byla malá. Mám Pabla ráda a i Dária, vždy byly jako moji bratři.
,,Ty by jsi taky něco chtěla v sobě" sykne Damien a to už Pablo praští do stolu a Dário se zvedne. Co se to s ním děje.. proč se do mě naváží.
,,Proč se hned ježíte? Klid" zasměje se a přitom mě úplně propaluje pohledem, a já mám co dělat abych neplakala.

,,Damiene co to kurva děláš! Nevím co mezi vámi je ale uklidni se" zakřičí Cassie a přejde ke kuchyňské lince.
,,Udělám ti kávu aby ses uklidnil" tím myslela aby vystřízlivěl.
,,Já- nehádejte se prosím kvůli mně" zvednu se od stolu a s omluvným úsměvem odcházím,, dobrou noc".

Zavřela jsem se v pokoji pro hosty a rychle se snažila uklidnit.. Třeba mu jen něco přeletělo přes nos a potom bude v pohodě.
Jsi hloupá Isabel! Necháš ho aby se s tebou takhle bavil jen proto, že k němu něco cítíš.
Je to pravda.. tohle už bylo moc. Dala jsem si sprchu a přehodila přes sebe svůj lehký župan. V něčem víc bych se asi ve Vegas upekla. Chtěla jsem spát ale nešlo to.. pořad musím přemýšlet nad tím co se dělo dole.
Je pozdě v noci a já vím že Damien si šel už dávno lehnout.

Pomaličku jsem se proplížila do jeho pokoje a zavřela. Slyším proud vody.. je ve sprše. Sedla jsem si na jeho postel a cítila jeho vůni, chlapskou čistou vůni. Malém jsem podlehla svým pitomým představám si lehnout a počkat na něj.
Když jsem uslyšela jeho kroky tak jsme si sedla víc vzpřímeně a dala ruce pod prsa, chtěla jsem nabudit dojmu, že se nebojím a stojím za sebou. Jojo..

,,Musím s tebou mluvit Damiene!" řeknu rázně a on se lekne. Má přes boky jen ručník který mu malém upadl.. to tělo.. bože.
,,Tak mluv princessa" utahuje si z mé přezdívky z dětství!
,,Proč jsi na mě takový? Co jsem ti špatného udělala? Dnes a vlastně i včera jsi se nechoval nesmyslně" usměje se a sedne si vedle mě.
,,Víš Isabel, možná takový jsem a třeba ty jsi ta která se změnila" já a změnila? V čem? Jsem pořad stejná Isabel tak jako před odletem do Vegas a i jako před pár lety.
,,Nezměnila Damiene ale ty ano. Jeden den mě líbáš a druhý mě nesnášíš, jednou říkáš že ke mně nic necítíš, a potom máš svoji ruku v mých kalhotkách" zamračím se a kdybych tu měla svůj deník tak si tam něco zapíšu.

Jeden den mě líbáš a druhý mě nesnášíš- jednou říkáš že ke mně nic necítíš, a potom máš svoji ruku v mých kalhotách.

Sice nevím kde bych to zrovna použila ale to je jedno.
,,Asi na to často myslíš že?" odfrnkne si a lehne si do postele. Vůbec ho netrápí nic z toho, co jsem se mu snažila říct.
,,Myslím na to normálně" vyhrknu ze sebe a on se začne smát,, to je víc než dost u tebe" vsadím se že ho vůbec netrápí žádný polibek který mi včera dal. Ale já to na sobě pořad cítím a ne jen to, i jeho chuť.
,,Ztrácím akorát tak čas Damiene, myslela jsme si že tě třeba něco trápí a proto ses choval tak zvláštně ale ne. Nechceš o tom mluvit dobře, jen to bylo naposledy. Nebudeš tak semnou mluvit a už vůbec ne před kamarády, protože na to nikdo není zvědavý. Včera jsi mi dal trošku naděje, ale teď jsem pochopila že musím jít dál. Vezmu si Conora a tobě hodně štěstí v hledání ideální manželky" zvednu se a chci odejít.

,,Chci tě, a to je ten problém Isabel. Nemiluji tě ale chci tě.. cítím jen touhu po tobě a ne lásku" odešla jsem zpátky do svého pokoje..

Na obrázku má být aspoň malá představa o Isabel a Damienovi. Samozřejmě ať si je každý představuje tak jak chce, a jak se kdo komu líbí😌

Jinak co si zatím o Isabel a Damienovi myslíte?❤️