FERNANDÉZ

19

Isabel

Hodiny tikali sem a tam, tak hlasitě až jsem si myslela že ohluchnu.. s roztaženýma nohama mezi kterými mě paní doktorka vyšetřovala. Hlasitě polknu a pořád koukám na ventilátor nade mnou a sama sobě přitom nalhávám že je vše v pořádku.,, Musím provést hodně testů a poslat stěry do laboratoře, ale obávám se, že pokud máte s partnerem sexuální život v rovnováze, tak že by mohla být pravděpodobnost neplodnosti".

Znovu jsem polkla a opřela se o lokty, koukala na doktorku a nedokázala vydat ani hlásku.. moc dobře vím že semnou něco není v pořádku, už od mých patnácti let, kdy se u mě zjistilo že mám problémy s ledvinami. To se samozřejmě pak pojilo s jinými infekcemi a problémy.,, Je šance?" jemně se pousmála a zavrtěla hlavou,, není nic potvrzené ale z mých zkušeností se obavám nejhoršího" nemohla jsem to dál poslouchat a co nejrychleji se oblékla a odešla. Za tu chvíli co jsme s Damienem svoji jsme se nesnažili o dítě, ale taky jsme se jinak nechránili, nechali jsme to volně plynout ale já někde hluboko v sobě cítila že chci.. chci miminko o které můžu pečovat a dát mu lásku. Marnivě jsem procházela ulicemi Chicaga a přišla do našeho domu. Damien je ve firmě a nechal mi doma lísteček s textem.

Jsi silnější než si myslíš! Ať už nosíš pod srdcem mé dítě nebo ne, jsi moje.

Jindy by mi tohle gesto udělalo radost, roztrhala jsem ho a závodila do koše. Dnes mi to drásalo nervy.
Snažila jsem se uklidnit čtením a dokonce se snažila zase posunout v šití a trochu víc se zdokonalit, moje hlava furt mířila k návštěvě u gynekoložky. Proč já nemůžu mít dítě? A proč ženy které svůj život daly drogám nebo alkoholu, jindy i prostituci rodí děti jedno za druhým. Ty děti jsou chudáci, tak proč bůh nedá mně dítě, které by mělo vše a lásku obou rodičů.

Vstanu od šicího stroje a přejdu do kuchyně, kde si udělám bylinkový čaj. Dům je tichý a já slyším pořad ty tikající hodiny.. myslela jsem si, že když se s Damienem vezmeme tak to bude konec, a žily spolu šťastně až na věky. Někdy se mi chce brečet z toho, jak naivní jsem byla. Půl roku jsme manželé a vídáme se zřídka, a to ráno, odpoledne chvíli ve firmě a až v noci v posteli. Je ke mně hodný a snaží se, i já se snažím aby to manželství vyšlo. Možná i to byl důvod chtít otěhotnět.. mít smysl manželství. Někdy mi Damien řekne že mě má rád, nebo že je do mě zblázněný, a že jsem jeho. Slovo miluji tě nepadlo ani jednou, a i když ve svém srdci někde vím že tohle je ten pravý muž a že ho já miluji, tak to nejde říct. Oba teď řešíme své věci, a hlavně Dária který je na dnu svých sil. Nebyly jsme tam dlouho... a Cassandra si ani nepřeje aby jsme tam letěli.. je na vše sama a ještě k tomu malý Damien, trhá mi to srdce. Když s ní mluvíme, tak jen kývne hlavou a nebo mluví jasně a na rovinu, jen aby ten hovor mohla co nejdřív ukončit. Nikdo poradně nevíme co se u nich doma děje.

..

Otevřela jsem dveře a usmála se na svého bratra, který mě objal a sedl si na pohovku.
,,Co se děje v Las Vegas sestro? Proč mi nikdo nic neřekne" Antonio nic neví.. ani nás nenapadlo se mu zmínit, a proč taky? Tohle bylo v kruhu nás.. nás co jsme drželi při sobě.
,,Co by se mělo dít? Vše je v pořádku Tony, slyšel jsi něco?" promne si bradu a zkříží prsty.
,,Cassandra vymazala všechno ze svých webovek kde propagovala svůj butique a dílnu. A na svoji stránku napsala, že z osobních důvodu nebude žádné oblečení do doby neurčité" tohle jsem ani nevěděla.. no ale zároveň mě zarazil jeho stalking.
,,Nemůžu říct" vážně ne.. Cassie mě o to požádala a já chci respektovat její přání.
Tony zakroutil hlavou a vážně se na mě podíval. V poslední době ani nevím co můj bratr dělá.. jak tráví dny. Jak ho ale znám tak je od rána do noci ve firmě a domů chodí jen spát.
Zhořknul ještě víc než předtím.
,,Řekni mi co se děje.. nebudu se opakovat Isabel! Jsi moje mladší sestra a Cassandra je moje bývala manželka" vážně? Vážně si chce hrát na toho nevinného?
,,Slíbila jsem jak jí i Dáriovi že nic neřeknu, ano jsi můj starší bratr, ale oni jsou nyní taky moje rodina" pousmál se a přešel k vitríně kde si nalél do pohárku whiskey, co si někdy Damien dával.
,,Rodina.. chceš mi tím něco naznačit?" po dnešku toho bylo až až.. proč si vybral zrovna dnešek na otázky?

,,Isabel jsi ještě mladá a o životě nic nevíš, ale já jako každý zasraný člověk udělám chybu, ať už větší nebo menší. Kdyby jsem se měl pořad vrtat v minulosti tak to rovnou zabalím, protože bych neměl žádný smysl života. Buď tak laskavá a odpověď na moji otázku, jinak si to zjistím jinak" napije se a já vím že nemůžu jinak než mu to říct.. můj bratr je mistr v tom aby z vás dostal vše, i to co samy nevíte.
Nadechla jsem se a už jen při pomyšlení na tu větu se mi draly slzy do očí.
,,Dário je vážně nemocný a moc času mu už nezbývá"  sklopila jsem zrak a on sebou ani nehnul, nevydal ani hlásek.

Oba jsme byly ticho a já litovala toho že jsem mu to řekla, na druhou stranu vím že nic neudělá.
Bratr se najednou zvedl a beze slova odešel, atmosféra zhoustla a já tam jen zůstala sedět a modlit se, ať ta noční můra skončí..

Večer jsme s Damienem vedle sebe leželi a já měla hlavu na jeho hrudi, hladil mě po ruce a já poprvé za dnešek zacítila klid a mohla jsem v klidu spát..