Střípky nenávisti

Fyzická přitažlivost

„Ty si takovej prevít!" Vrazila k němu do kanceláře.
Bylo jí jedno, že tam třeba mohl někoho mít, právě měla chuť vraždit.
„Co?" Vzhlédl k ní a na tváři mu hrál úsměv Evidentně moc dobře věděl, proč k němu tak vtrhla.
„Nechtěj, abych ti ten úsměv smazala z tváře! Jak si to sakra představuješ? Nastarčit Malfoye abych odmítla, tůdle! I kdyby to byl samotnej Voldemort! Nikdy bych se nevzdala toho, co chci! Fakt si tak naivní, že si myslíš, že mě ta peroxidová blondýna odradí? Chápu, že se o mě bojíš, ale nejsi moje matka! Tvrdě jsem dřela, a ty to víš! Taky víš, že jsem ti vždycky zachránila prdel, takže si vyndej tu svojí zjizvenou hlavu ze zadku a začni mi konečně věřit. Protože já si věřím a vím, že můžu něco dokázat."
„Nezlob se na mě, ale jsi jenom holka, Hermiono. Teď nejsi ve válce a nemusíš zbytečně podstupovat riziko. Uvědom si, že ti chlapi tam venku jsou nebezpeční."
„Mluvíš jako můj praděda! Nečekala bych, že zrovna ty budeš mít tak předpotopní názory! Já vím, co je tam venku za zlo! Byla jsem v tom a bojovala! Méně připravená než jsem teď a zvládla jsem to. A právě proto, že už není válka, je to snad jednodušší ne? Tak sakra..."
"Ale nebyla jsi na to sama."
"A chceš taky připomenout, jak byste vy dva byli v háji, nebýt mě?"
"To je trochu..."
"Přehnané? Fakt? Co třeba ten medailon? Co Grigottova banka?"
"Dobře, tvoje pomoc byla určitě důležitá, ale zvládli jsme to dohromady."
"Netvrdím, že to celé stálo na mě, ale vy na moji pomoc evidentně dost zapomínáte."
"To není pravda. Vážíme si tě!"
„A proto si mi Malfoye nastčil až do postele?" Zamračila se.
"Tak to ne-"
„Ty si vážně myslíš, že zrovna Malfoy bude mít na moje rozhodování vliv? Tak to dovol, abych ti řekla, že ses šeredně zmýlil. Je mi to jedno, no a co? Možná ho jenom přizabiju, ale bude to v pohodě, protože on aspoň nemá tak předpotopní názor, že žena musí zůstat u plotny."
„To možná ne, zato nesnese nikoho nečisté krve, vzpomínáš?"
„Možná! Ale alespoň se mě pokusí zabít bez zbytečného divadélka." Vykouzlila na tváři kyselý úšklebek a její pohled ztvrdnul.
„Kdy nastupuju?"
„Zítra." Hlesl poraženě a ona se usmála.
„A kdy se ke mně stěhuje?"
„Dnes večer ti ho tam přivedou..." Odpověděl jí tiše a ona zaklela. Nečekala, že to bude tak rychle.

Bylo kolem šesté. Nic se nedělo, a tak byla ve své domácí tělocvičně a huntovala své tělo, potřebovala se cítit silná. Po tom všem, kdy jí všichni posílali k plotně, potřebovala vědět, že se může spolehnout aspoň sama na sebe.
Zrovna boxovala, aby ze sebe dostala přebytečný vztek, když v tom zaslechla zvonek.
Zarazila se a tiše zaklela. Už je tady.
Otřela si ručníkem pot, dala si ho kolem krku a s pitím u pusy šla otevřít.
Před jejími dveřmi stál Ron a Nevil, kteří jí právě dopravili balíček, po kterém vždy tak toužila.
Poslední dobou jí Harry štval, nejenom, že jí pořád předhazoval, že je žena, ale taky se jí pořád snažil znovu dohodit Rona, o kterém nechtěla už nikdy ani slyšet, a proto se právě zatvářila jak nejmileji dokázala, chytla Malfoye za ruku a se slovy: „Vítej miláčku..." ho zatáhla dovnitř a zabouchla dveře těm dvěma před nosem.
„A to bylo zase co?" Nadzvedl blonďák obočí.„Úhybný manévr před Weaslym." Vysvětlila a pokračovala hlouběji do bytu.
Následoval jí a rozhlížel se kolem. Měla celkem skromný byt, přesto celkem dobře vybavený. Všude kolem moderní nábytek, a tak vůbec. Tohle k dívce, k té dívce jakou znal, nesedělo. Představoval si hodně dřeva, knihovny a tak, ale nic takového tu nebylo. Naopak to tu bylo vybaveno docela minimalisticky a opravdu vkusně.
„Copak? Zrzek padnul v nemilost?" Pronesl zlomyslně.
„I tak by se to dalo říct." Usadila se v kuchyni na barové stoličce a znovu se napila.
„Kde budu spát?"
„Věř mi, i kdyby si měl spát na podlaze, pořád to bude pohodlnější než sláma v Azkabanu." Ujistila ho a dovedla ho do obýváku.
„Tady." Kývla hlavou k pohovce.
„To vážně? Vždyť se tam nevejdu!" Namítl a ona protočila oči v sloup.
„Skrčíš se, tedy pokud nechceš skončit v posteli se mnou." Výsměšně na něj mrkla a zapnula televizi.
Když zmínila postel, vybavilo se mu, jak dlouho už neměl sex a bezděky přejel pohledem po těle Grangerové. Dlouhé lesklé vlasy, pleť jako porcelán, smyslné rty, prsa tak akorát, útlý pas, malý zadek a štíhlé nohy. Vždycky si jí představoval spíš jako obtloustlou šprtku, protože to nasvědčovalo tomu jak upravená vždy byla! Vše skrývala pod hábitem, a že bylo co skrývat!
„Ani to by nebylo k zahození." Řekl spíše pro sebe a v trochu jiném kontextu, než to vyznělo.„Prosím?" Tekutina, kterou právě pozřela, jí uvízla v krku a ona se rozkašlala
.„Ty, Draco Malfoyi, obývající postel s někým, jehož krev není čistá?" Zasmála se.
„To bych se spíš vsadila, že si začneš něco s Harrym." Zavrtěla hlavou nevěřícně.
„To znamená, že mohu?" Nadzvedl obočí.
"Začít si něco s Harrym? Pro mě za mě." Pokrčila ramen.
"Spát s tebou v posteli."
„A jinak si normální? Moje postel je něco, co tobě zůstane nedosažitelným. Nikdy o ní ani pohledem nezavadíš a přestaň mi zírat na prsa, když s tebou mluvím!" Mračila se a on se bavil čím dál víc. Byl přistižen při činu a nevadilo mu to, protože její prsa v tom propoceném tílko vypadaly naprosto fantasticky, což by nahlas nikdy nepřiznal.
„Fajn, vyspím se na gauči." Zavrčel a pokývnul hlavou.
„Fajn." Pousmála se a znovu zamířila do koupelny.

Potřebovala sprchu, a to nutně. Měl na ní zvláštní účinek.
Odpor a nenávist.
Jenomže jak tenká je hranice mezi odporem a touhou?
Bylo možné, že by po něm její tělo toužilo.
Bytostně ho nenáviděla, ale kdyby ho neznala, tak by se možná nechala zlákat.
Byl vysoký a svalnatý, ale ne zas až tak moc.
Jeho dlouhé prsty a silné paže v ní vyvolávaly cosi... Dokázala si přesně představit, co by s nimi dovedl.
Kohoutek přepnula na ledovou vodu, tohle bylo moc. Jenomže neměla sex už tak dlouho a on vypadal tak dobře! Ne! Musí být silná! Byl to Malfoyi u Merlina! Raději by snědla svou botu, než k němu cítila přitažlivost, navíc, měla pevnou vůli.
„Sakra!" Zaskučela a raději si pospíšila, než se rozhodne uvolnit se sama. Sprcha právě teď nebyla nejlepším místem.
Raději mu bude čelit tváři v tvář, než být donucena o něm přemýšlet, protože tak alespoň vynikne jeho pravá tvář.

Natáhla na sebe bílé tílko a krátké kraťasy. Vlasy si rozčesala a vyšla ven. Seděl u televize a zaujatě sledoval fotbal.
„Znáš fotbal?" Podivila se a on přikývl.
„Evropský je nejlepší." Uchechtnul se a otočil se na ní s otázkou na rtech, ale to co spatřil, mu vyrazilo dech a vygumovalo mozek.
„Jsi v pohodě?" nadzvedla obočí a on přikývl.„Únava, asi půjdu spát." Zalhal a ona přikývla.„Fajn, peřiny máš pod gaučem." A po těchto slovech odešla, díky zlatý bože!
Protože její vzhled na něj měl vážné následky. Jak dlouho už jí znal? Dalo by se říct, že hodně dlouhou dobu a co o ní věděl? Zhola nic. A z toho co právě pochytil, věděl, že je agresivní, nezkrotná a vášnivá.
Jaká asi musí být v posteli?
Sakra!
Na to nesmí myslet!
Protože byl Zmijozel a navždy jím bude, to že už nemá názor na mudly jaké měl, pořád nic neznamená. Ne když jde o ní.
Je to Malfoy! Pro Merlina!
Ona a on se vždy nenáviděli. Už jen z principu.
Nemohl na ní takhle myslet.
Přesto myslel.
Možná to tak cítil vždy, byla něco, co nemohl mít, nechtěla ho a on nechtěl jí, ale stále byla zakázaným ovocem a to jak víme, chutná nejlépe.