Střípky nenávisti

Připad

Probudila ho vůně kávy, nic nemiloval víc než kafe a cigáro po ránu. Bylo to něco, co potřeboval, aby se probudil. Dokud neměl svojí denní dávku kofeinu a nikotinu, nefungoval.
Z gauče byl celý rozlámaný a celé tělo ho bolelo, za to brunetce zářil na tváři úsměv.
Pobíhala po kuchyni a něco si broukala. Vstal a pohlédl na ní.
„Víš, kolik je hodin?" Zavrčel a ona se jenom zasmála a zavrtěla hlavou.
"Vím to přesně, a proto jsem na nohou, za hodinu se máme hlásit na ministerstvu." Na talíř si právě nandala omeletu a sedla si ke stolu.
"Mě si neudělala? A kde mám kafe?"
"Myslím, že jsi dospělý Malfoyi, alespoň co se věku týče, máš nohy, které tě unesou a ruce, které tě obslouží, takže, posluž si sám. Tady nejsi v pětihvězdičkovém hotelu." Mrkla na něj s hlavou nakloněnou na stranu.
„Nenávidím tě."
„Tak jinak, vypadám snad jako domácí skřítek?"
„Kdyby si byla můj domácí skřítek, radši bych ti daroval ponožku." Zabručel a vytáhl svou hůlku, aby si připravil kávu.
„Sakra Grangerová, nemůžeš mít něco, jako pokoj pro hosty? Já vím, že je to nad tvoje poměry, ale stejně! Na tom gauči, nebo co to je, se spát nedá!"
„Já mám pokoj pro hosty." Pronesla klidně a on na ní nevěřícně zíral.
„A proč o tom nic nevím?"
„Neptal ses a navíc, nejsi host, si jenom dotěrný hmyz, který se vetřel ke mně do bytu a parazituje tu." Objasnila a upila z šálku horké kávy. Milovala vůni kávy, byla to tak opojná vůně!„Nenávidím tě." Zabručel znovu a ona se rozesmála.
„Kvůli tomu si žíly řezat nebudu, sorry." Pokrčila rameny a dojedla poslední sousto snídaně. Přisedl si k ní se šálkem kávy, stále jenom v boxerkách a ona na sucho polkla, byl tak jiný. Tedy, nikdy ho neviděla bez oblečení, ale tohle bylo něco! Byl jako nějaký antický hrdina, nebo spíš nějaká antická socha. Porcelánově bílá pokožka a ty svaly. Dlouhé štíhlé prsty omotané kolem šálku s tmavou tekutinou upoutaly její pozornost a v mysli jí proběhla myšlenka, jak zručný by byl asi v posteli.
Na tváři se jí usadil ruměnec a kousla se do rtu, nesmí na nic takového myslet! U Merlina, je to přece Malfoyi!
"Proč tvoje kafe voní lépe?"
"Protože jsem jí dělala mudlovským způsobem." Pokrčila rameny a on nakrčil ten jeho aristokratický nos.

„Tak jsme tu." Oznámila Harrymu, který okamžitě zaregistroval jejich přítomnost
.„Ještě jste se nepozabíjeli?" Ušklíbnul se.
„Jdi k věci, máte nějakou stopu?"
„Samozřejmě." Přikývl a podal jim spis.
„Tohle si prostudujte, budete to potřebovat. Potom je vše na vás." Oznámil jim a Harmiona se pousmála.
Konečně!
Když byli na odchodu, Harry si nemohl odpustit poznámku.
„Tak co, jak se ti spalo na pohovce?" Měl Harmionu přečtenou, věděl, že mu pokoj pro hosty jen tak nedá.
„Chcípni." Zavrčel a odkráčel se smějící se Hermionou po boku.

"Tak o co jde?"
"Smrtijed utekl při převozu na ministerstvo."
"Takže oni ho chytili a hned na to jim utekl?" Nadzvedl obočí a ona přikývla.
„To nechápu, poslouchej... Smrtijed byl naposledy spatřen na příčné ulici, tam ztracen. Zápis je z května." Zamumlala a mračila se čím dál tím víc.
„Už je to dva měsíce? To ho hodili za hlavu, protože se jim ztratil? Sakra co to má být? Když někoho ztratím, tak se ho pokouším najít a ne, že to nechám být! Copak jsou to takový neschopní tupci? A proč by se smrtijed potloukal na tak rušném místě?"
„O koho vlastně jde?."
„Nott."
„Theův otec?" Pohlédl na ní nevěřícně a ona přikývla.
„Vždyť ten už byl v Azkabanu!" Namítl a ona pokrčila rameny.
„Tak zřejmě utekl a oni ho pak zase chytili. Je to skoro nemožné, ale dá se to. Vzpomeň si na Blacka, taky se mu povedlo utéct."
„Utekl a ministerstvu se to podařilo ututlat? Nemyslím si, navíc Theův otec není tak chytrý a vynalézavý. Je to jenom agresivní idiot, co si moc vyskakuje. To mi nesedí."
„Chceš mi říct, že jsou to takoví tupci, že ani nevědí, koho chytili?" Zamračila se.
"Myslím si, že to nebyl Nott, ale jen někdo, kdo vypadal jako Nott."
„Mnoholičný lektvar." Pronesla tiše a Draco přikývl.
"Takže někdo vypadá jako Nott, ale kde je ten skutečný?"
"Stále v Azkabanu."
"Myslíš, že někdo udělal to, co Barty Skrk junior?"
"Je možné, že Nott stále sedí v Azkabanu, jen vypadá jako někdo jiný."
"Ale kdo by měl přístup k jeho vlasům?"
"Někdo, kdo měl k smrtijedům blízko a byl natolik chytrý, aby se na takovouhle situaci připravoval."
"Jak ale zjistíme..."
"Myslím si, že vím, kdo se potuluje venku a dokázal by přesvědčit nějakého ze strážných, aby podával někomu mnoholičný lektvar."
"Ale to přece..."
"Víš, to že jste vyhubili mozkomory a nahradili je lidmi, dává jen mnohem víc prostoru k manipulaci a korupci."
"To je pravda." Povzdechla si.
"Takže ty myslíš, že tvoje..."
"Bellatrix a nenazývej jí mou tetou." Zavrčel a ona udiveně nadzvedla obočí.
"Dobře, dejme tomu, že to je Bellatrix, ale o co jí jde? A jak se jí podařilo utéct z tak rušného místa, jako je Příčná ulice?"
„Moje tetička je sice blázen, ale je chytrá a zastírací kouzlo zná každý v pátém ročníku."
Hermiona přikývla a začetla se dál.
"Tak tady máme přímý důkaz, že jde o Bellatrix." Ušklíbla se.
"Ten samý den někdo vybral z jejího účtu veškerý majetek." Dodala a zamyslela se.
"To je mi ale náhodička."
"To ale znamená, že si musela znovu změnit identitu, protože jinak by jí v Gringottově bance zlato nevydali. A to je ten důvod, proč jí ztratili! Vsadila bych se, že se vydávala za někoho z ministerstva a šla zkonfiskovat svůj majetek."
"Říkám, že i přesto jaký je blázen, je mazaná."
"Jen nechápu, co má v plánu."
"Najít ostatní smrtijedy a spojit se s nimi?"
"Bellatrix je spíš sólista, to že milovala Voldemorta je jedna věc, ale s ostatními se nesnášela."
"Tak..."
"Myslím si, že se chce pomstít. Něco chystá. Vím, že jednou o něčem mluvila s Voldemortem o tom, co by měla dělat kdyby něco nevyšlo. A myslím si, zle vím, kde je."
"Kde?"
"Kde začala válka? Kde dlouhou dobu pobývali smrtijedi? Kde by si za tu dobu mohla připravit svůj plán."
„U Merlina! Bradavice... Dobře, to dává smysl, ale i kdyby... Může teď vypadat jako kdokoliv."
"Ten šílený výraz se nedá zamaskovat, poznáme jí! A i kdyby ne, jakmile mě spatří, vyděsí se."
„A co když se proměnila ve zvíře? Jako Pettigrew. Je spousta možností." Namítla logicky.
„K tomu by se moje milovaná tetička nesnížila, vsadím se, že bude učitelkou Obrany proti černé magii."
"Fajn... Takže se za ní vydáme. Jestli jí ale chceme chytit, nemůžeme přijít jako my, právě proto, že by se vyděsila, jen co by tě spatřila a mohla by změnit své plány." Pohlédla na něj a on přikývl.
„V tom s tebou souhlasím, asi by jí došlo, že se něco děje."
„Úplně nejlepší by bylo, kdybychom se přeměnilo na Harryho a Ginny, že jedeme na návštěvu, nikomu bychom samozřejmě nic neřekli. Ona bude překvapená a vyděšená, ale bude se snažit chovat nenápadně, přece jenom si nemyslím, že zrovna Harryho pokládala za nejchytřejšího, takže si bude myslet, že nic netuší." Přemýšlela nahlas.
"Ale to by nešlo..." Zavrhla to pochvíli a on překvapeně nadzvedl obočí.
„Proč?"
„Museli bychom se k sobě chovat jako čerství novomanželé. Harry s Ginny jsou nemožní! Samé líbání, držení za ruce, líbáni. Když jsou spol, nespustil jeden ze druhého ruce. A při představě, že bychom my dva... Fuj!" Oklepala se a on se zamračil, něco na tónu, kterým to řekla, ho naštvalo.
„Já jsem tu ten, kdo by měl říkat fuj." Zavrčel a ona se zarazila a zatnula ruce v pěst.
„Záleží na úhlu pohledu." Oplatila mu a vstala, aby se mu mohla koukat vzpřímeně do očí.„Jakoby si tajně netoužila, aby si mě mohla držet za ruku. Snila si o tom, abych se tě jenom dotknul! Abych tě políbil."
"Díky, právě si mi připomněl moje noční můry!"
„Radši bych si uřízl ruku, než bych se tě dotýkal."
"Radši bych si uřízla jazyk, než se s tebou líbat!"
"Radši bych si ho uříznul, než s tebou něco mít."
"Radši bych otěhotněla s trolem, než s tebou!"
„Fajn, takže platí."
„Fajn." Odsekla a vydala se do ložnice.
Oni dva a zamilovaní manželé? To si budou myslet, že se Harry s Ginny chtějí rozvést!