Střípky nenávisti

Příjezd

Rozhlédla se po okolní krajině, která jí připomněla spoustu vzpomínek.
Tolik jí to tu chybělo. Tady se i po tom všem, cítila jako doma. Všude zeleň, žádný spěch, stará dobrá známá vůně knih, ale taky tu byl on, bohužel.
„Neville už nás čeká." Oznámila mu a rozhlédla se kolem.
„Nás?"
„Ano, Ginny a Harryho. Nás." Pořád si nemohla zvyknout na tak rovné vlasy.
"Tohle je tak divné..." Zamumlala.
„Ty to máš ještě dobrý, za to já mám jizvu na xichtu." Zamručel a ona se zasmála.
„Ale to máš i tak." Namítla a on se zamračil.„Jakou?"
„Tu na kořeni nosu, od čeho jí vlastně máš?"
„No... totiž..."
„Harry, Ginny!" Zazněl ohromně radostný výkřik a za ním přiběhl i ohromně velký muž.
„Hagride!" vykřikla Ginny a drkla do Draca, teda v podstatě do Harryho.
„Hagride!" Vykouzlil na svých rtech úsměv, myslela si, že falešný, ale v jeho očích se opravdu zračila radost.
Následovalo ohromné obětí a nekonečná cesta do školy.
„Víte, moc se tady toho nezměnilo, teda jo, novej ředitel, nový učitelé a tak dále, ale jinak je to pořád stejný, Neville dokázal tuhle školu opět postavit na nohy, jakoby ani žádná válka nebyla. A o vy víte kom, se tu jenom učí."
„Ale no tak Hagride, už je mrtví, můžeš mu říkat jménem." Zasmála se Hermiona.
„A co, máte tu nějaké nové mladé pěkné učitelky?" Zeptal se Draco a uhýbal ráně od jeho společnice po boku.
„Je tu jedna mladá, fakt hezká, ale ty už máš přece Ginny, takže Astorii nech těm méně šťastným." Uchechtnul se velikán a Harmiona se ušklíbla.
„Slyšíš ho? Poslouchej starší a moudřejší miláčku." Šťouchla do něj a rozesmála se.
„Jo a mimochodem, gratuluju k tý radostný zprávě. Ještě jsem ti nestihl odepsat Harry." Ginny se zamračila, o jaké zprávě to mluvil?„Bude to fajn, až tu zase bude někdo z linie Potterů. Už se nemůžu dočkat na malýho Albuse Jamese Pottera, nebo malou Lili Potterovou." Draco pohlédl nenápadným, však velmi zmateným pohledem na Harmionu a ta pokrčila rameny.
„Děkujeme Hagride, je to opravdu úžasná zpráva. Nemohla jsem tomu uvěřit, když mi to u Svatého Munga oznámili, tak brzy po svatbě jsme to neplánovali, ale stalo se." Usmála se a pokračovala v cestě. Nakonec se rozhodli nejdřív dojít na pokoj, než se setkat s Nevillem.

V pokoji, který měli pár dní pobývat, okamžitě padla na postel.
„Ty nevíš, že Potter se rozmnožil? Co jste to za kamarády? Napsal to už i tomu obrovi."
„Jmenuje se Hagrid a viděla jsem tu radost v tvých očích, když si ho spatřil, takže si nehraj na to, že tu si s nechutí."
„Nejsem zde s nechutí, přímo to tu nenávidím!" Opravil jí a ona se ironicky zasmála.
„Jasně, víš co, nech mě hádat. Tohle tady byl tvůj jediný domov. Protože ve tvém opravdovém domově na tebe nic nečekalo, možná kromě tvojí maminky, ta jediná měla možná kousek citu, ale tvůj otec? Samé nadávky, vychovávání, city jsou slabost a tak dále. A pak, když se k vám nakvartýroval Voldy s celou jeho nóbl družinou? Ty to tu máš rád." Pohlédla mu do očí a on rychle uhnul pohledem. Měla pravdu a on to věděl. Což ho hrozně štvalo.
„Co ty můžeš vědět." Zavrčel podrážděně a sedl si na gauč.
„Nevím nic, ale umím si to představit."
„To si nejde představit, dokud to nezažiješ! Víš co je tohle? Víš co to je?!" Vyhrnul si rukáv a ukazoval jí znamení zla.
„To je odpověď na tvoji otázku, proč ještě nemám manželku a malého syna. Kdo by chtěl smrtijeda, jehož majetek zkonfiskovali a jehož rodiče sedí v Azkabanu? Podívej, jak jsem dopadl! Musím pomáhat ostatním a ty si moje nadřízená."
"Ne to, ale tohle je ten důvod. Chováš se jako nejotravnější osina v zadku! Jestli si myslíš, že nějaké pitomé tetování může odradit někoho, kdo by tě miloval, tak si na omylu, ne tetování, to ty." Pozorovala jeho reakci, seděl napnutý na gauči, ruce zatnuté v pěst, oči přivřené, snažil se uklidnit.
„Ještě je moc brzy na to, abych tě zabil." Oznámil jí, když se konečně uvolnil a ona se uchechtla.
„Trhni si."
„Jasně." Odsekla.
„Co ty můžeš vědět o mém životě? Nic! Nevíš vůbec nic! Nikdy si nic takového nezažila."
"Ale tebe znám, za tu dobu už tě kurva znám! Vždycky ses schovával za někoho jinýho! Všechno tě vystrašilo, jasně že to pro tebe nemohlo bejt lehký, poznal si někdy vůbec něco, jako lásku? A teď nemyslím obří prsa Parkinsonové."
"Jenomže to všechno je škola, minulost! Dneska už na tom nezáleží! Dneska už takový nejsem!"
„Právě, tak to hoď za hlavu a postav se konečně na nohy! Jestli se chceš utápět ve svojí minulosti a fňukat mi tu, tak to radši táhni!"
„Zrovna ty máš co říkat! Ty snad víš, co je to láska? Vždyť ani ten stupidní idiot Weasly s tebou nevydržel!"
"Ty hazjle! Jak můžeš mluvit o něčem, o čem nevíš ani ň? On neodešel ode mě ale já od něj! Protože se choval jako kretén!"
"To vyprávěj někomu jinému." Ušklíbnul se a vyhýbal se botě, která po něm letěla.
"Já tě tak nenávidím. Kvůli lidem jako ty, jsem se cítila jako nula, ale víš co? Už nikdy víc, nenechám tě, abys mě ponižoval, nikdy už ti nic takového nedovolím."
"A jak tomu chceš jako zabránit?" Odfrkl si výsměšně a náhle jí měl na sobě, držela ho pod krkem a on se nemohl ani hnout.
„Právě bych ti mohla zlomit vaz, ale neudělám to, protože nechci udělat Harrymu radost." A s těmi slovy ho pustila.
Hleděla na něj a on překvapeně na ní.
„Varuju tě, tohle už nikdy nedělej." Zasyčel.
„A jak mi v tom zabráníš?" Uchechtla se.
„Tak se už konečně přestaň chovat jako kretén, a já nebudu muset! A teď nahoď zamilovaný obličej, Malfoyi, jdeme za Nevilem." Oznámila mu se sladkým úsměvem.