Střípky nenávisti

Vlna vzteku

Ahoj,
omlouvám se za odmlku, ale skolila mě angína a jsem na antibiotikách. Takže hodně spím a jsem celkově hodně unavená.
Každopádně jsem se k tomu teď dostala a tak tu máte další kapitolku.
Užijte si to a hezký zbytek víkendu.
Smějte se
————————————

S Harrym tiše sledovali Draca, jak zápasí se šílenou myslí své tety. Vzdorovala mu, ale nebylo jí to nic platné.
Bylo na ní vidět, jak se snaží, jak bojuje. Nejprve se mu snažila posmívat.
Přivítala ho slovy: Můj přehnaný synovec.
Mluvila něco o jeho otci, o jeho matce.
Ale on z obličeje nesundal ledovou masku klidu. Hleděl na ní s posměšným úšklebkem a na její slova nereagoval.
Pak se k ní naklonil s v nestřeženém okamžiku zajal její mysl do své.
Hermiona ho sledovala s uchvácením.
Věděla, že je v tom dobrý.
Jenomže on byl mnohem lepší než si dokázala představit. Možná lepší než Snape.
Bylo vidět s jakou lehkostí se prohrabuje její myslí. Bez sebemenší námahy.
A když s ní skončil, jeho úšklebek se jen prohloubil.
Pak se otočil a odešel, zatím co ona na něj křičela, že mu to jen tak neprojde.

"Neville je v pořádku." Pronesl sotva dosedl.
"Ano? Kde je?"
"Proměnili ho v domácího skřítka a sebrali mu hlas..."
"Ten v té kuchyni..." Zamumlala Hermiona a on přikývl.
"Ale Bellatrix ho chtěla původně mučit do stavu, do jakého dostala jeho rodiče."
"Mrcha!"
"Ale někdo jí v tom zabránil."
"Dolohov nejspíš ne."
"Ne. Ten ne." Přikývl.
"A za koho se vydávala Bellatrix?"
"Za Pomonu."
"Kecáš! Neměla být Pomona už v důchodu?"
"Taky je. Odjela za svou sestrou do severní Itálie, ale nechala zde dům, měli k jejím věcem přístup a tak mohli bez sebemenších potíží získat její genetický materiál."
"Takže Andromeda je skutečně ze hry."
"Ano. Není ani tou třetí."
"Tak kdo teda? Ta kočka?"
"Ne, měla jsi pravdu, jsem prostě jen vysazený na kočky." Uchechtnul se.
"Navíc kdyby to byl zvířecí chlup, nedopadlo by to úplně tak jak si myslíš?"
"Co?" Nadzvedl obočí a Harry se uchechtnul při vzpomínce na chlupatou Hermionu.
"Tak kdo jim pomáhal? Kdo dělal všechnu tu špinavou práci?"
"Tomu neuvěříš. Sám tomu ještě nevěřím."
"Tak nás nenapínej!"
"Moje matka."
"Cože? Ale vždyť..."
"A v koho byla přeměněná?"
"Ona byla vždycky výborná v transfiguraci, takže se pohybovala po škole tak a pak jinak, to ani není tak důležité."
"To mě mrzí." Špitla Hermiona a on se zasmál.
"To nemusí."
"Ne?"
"Bellatrix si toho nevšimla, dokonce ani Dolohov, ale moje matka se snažila jim to celé překazit."
"To ti ale můžeme a nemusíme věřit. Nezlob se na mě Malfoy, ale jde o tvoji matku a..."
"Harry... Nemá důvod lhát."
"Ne? Jde o jeho matku."
"Harry?!" Do kanceláře náhle vlítnul rozzlobený Ron.
"Ano, Rone?"
"Slyšel si, co se stalo? Ten bastard Malfoy bez našeho vědomi..."
"Ehm." Odkašlala si Hermiona s Dracem současně.
"Tak moment... Ty jsi jim to dovolil?"
"Ano, Rone. Dovolil. Máš s tím problém?"
"Nechápu, proč jsi to udělal! Ještě dnes nám měli doručit veritasérum."
"Ano, jenomže panovalo podezření, že nebyly jen dva a z toho pramenila obava, aby ten třetí nepokračoval dál."
"A jak? Veškeré věci jsme zabavily!"
"Dobře, ale i tak ten někdo by mohl napadnout studenty, nebo cokoliv jiného. Zkrátka jsem se rozhodl, že bude nejlepší jednat."
"A na co jste přišli?" Odsekl.
Herry pohlédl na Draca a Hermionu. Všichni tři si vyměnili pohled a Harry si sám pro sebe v duchu zaklel.
"Že žádné nebezpečí nehrozí."
"Takže jste na nic nepřišli! Bylo to úplně zby..."
"To zase ne! Víme, kde je Neville a..."
"Přišli bychom na to i bez té jeho pomoci."
"Jasně. Protože bys je vyslýchal ty a ty by ses na to určitě nezapomněl zeptat. To ti tak věřím, hlavně proto, jak sis o něj včera dělal starosti."
"Ty zasranej smrtije..."
"Drž hubu Rone! Vždyť má pravdu. Včera ses choval, jakoby byl Neville obětován pro dobro všech! Ani teď tě nezajímá co s ním je. Takže si Draca laskavě neber do..."
"Draca? Tak on už je to Draco, co?!" Nadzvedl posměšně obočí a nechutně se uchechtnul.
Hermiona si ani neuvědomila, že Malfoyovi tak řekla. Nejspíš poprvé. Možná. Sama nevěděla.
Sám jmenovaný na ní se zájmem hleděl, ale jen do chvíle, než Ron zase promluvil.
"Tak už ses jí taky dostal do kalhotek? Je to docela snadný no? Povedlo se to dokonce i tvému tatínkovi, jestli to nevíš."
Harry nevěřícně zalapal po dechu.
Malfoyi se chystal něco říct a vstát, aby mohl Ronovi jednu ubalit, ale Hermiona ho zarazila.
Vstala a přešla těsně blízko k Ronovi.
"A tebe sere, že tobě to trvalo tak dlouho?"
"Alespoň jsem neměl použité zboží." Odfrknul si.
"Tak aby ti nebylo líto, že Malfoy dostal víc než ty." Ušklíbla se a v mžiku mu dala pěstí do nosu.
Harry se chytil za kořen nosu a sledoval Rona, který se zkroutil v bolestné křeči.
"A nebo víš co? Možná si zasloužíš víc, než Draco." A s tím mu umístila prudkým pohybem koleno mezi nohy.
Pak pohlédla za sebe ne ty dva, kteří zadržovali smích.
"My půjdeme. Díky Harry a o tamtu záležitost se postaráme..." Řekla a pak, aniž by čekala na blonďáka, se vyřítila z kanceláře.

Když přišla domů, popadla první věc a s řevem s ní hodila o zeď. Pak další a další. Byla rozpálená doběla. Jak jen mohl? Takhle jí ponížit! Takhle o ní mluvit? Jakoby on snad byl něco víc.
Právě teď by ho nejraději proklela, ale tohle bylo taky účinné. Jen doufala, že mu zlomila nos.
Byla tak hrozně nasraná.
Jenomže v momentě, kdy už nebylo co házet a vztek vyprchal, najednou jí oči zalily slzy a ona se zhroutila podél stěny.
Byla tak naivní, když si myslela, že ona a Ron by zase někdy mohli být přátelé. Evidentně se nepřinesl přes něco, za co ona ani nemohla.
Nejvíc jí ale bolelo, jak jí ten potrat vlastně přál, byť to malé nevinné stvoření za nic nemohlo.
Bylo mu tehdy úplně jedno, že jí věznili a mučili, hlavně, že už nebyla těhotná. V ten moment chtěl jejich vztah začít zachraňovat, jenomže jí to změnilo.
Udělalo to z ní tvrdšího člověka. Nekompromisního. Možná dokonce bezcitného.
Ne.
Bezcitného ne.
Jen všechny city zamkla hluboko uvnitř.
Jenomže dneska...
Dneska už toho bylo moc.

Když dovnitř vešel Malfoyi, málem se zhrozil.
Všude byl hrozný nepořádek a střepy.
Uprostřed toho všeho u stěny seděla na zemi Hermiona, která usedavě plakala a byla od krve.
Zamračil se a tiše přešel k lékárničce.
Pak si k ní sedl a bezeslova vzal do rukou její poraněnou, aby jí mohl ošetřit.
Položila si hlavu na jeho rameno a popotáhla.
"Je to kretén." Řekl.
"Nebrečím kvůli němu."
"Je přece jedno proč... Ale on to spustil a proto si zasloužil všechno, co jsi mu dala."
"Draco..." Promluvila po chvíli a on se celý napjal, zatímco jí očišťoval ránu.
"Ano?"
"Nevadí ti, že tvůj otec... Že on... Já..."
"To nemůžeš myslet vážně? To se ptáš ty mě? Spíš bych se měl ptát já tebe! Vůbec nechápu, jak..."
"Já v tobě nevidím jeho." Pohlédla mu do očí a on ustal v pohybu.
"Ne?"
"Vidím tebe a trochu Narcissu. Moc jí neznám, ale věřím, že jsi dnes říkal pravdu a... Ty nejsi vůbec jako tvůj otec."
"Já už ho nepovažuji za svého otce."
Koutek jejích úst se pozvedl v drobný úsměv a on jí zalepil ránu.
"Zřídila jsi to tu pěkně a myslím, že lasičák si dá příště taky pozor na pusu."
"Nedá, on je nepoučitelnej." Uchechtla se.
"Co uděláme teď?"
"No... Navrhuji úklid a pak bych klidně vybil energii někde jinde..." Naklonil se těsně k jejímu uchu a vzal do zubů její lalůček.
"Třeba bych si mohla zaboxovat?" Zazubila se a on zavrtěl hlavou se smíchem.
"Tak můžeme tomu tak říkat." Kousnul jí do ucha a ona zalapala po dechu.
"Dobře... já ale myslela s tvojí matkou."
"To vyřešíme po tom, teď se opravdu nechci bavit o ní..." Vstal a podal jí ruku. Když se i ona ocitla na nohou, nebylo to na dlouho, protože si jí hodil přes rameno a nesl jí rovnou do ložnice.
"A co ten úklid?"
"Rozmyslel jsem si pořadí." Plácnul jí přes zadek a ona se smíchem vyjekla.
"Jsi pořád plná napětí a nebudu riskovat, že to tu místo úklidu vyhodíš do vzduchu."
"No a? Je to můj byt." Kopala nohama a on jí hodil na postel.
"Možná... Ale momentálně v něm máš vetřelce a přece by si ho neudělala bezdomovcem." Vylezl si nad ní a pomalu jí začal vyhrnovat triko.
"To záleží."
"Záleží? A na čem?"
"Na tom, jak dobrý jsi v přesvědčovacích metodách."
"Ach tak... Myslím, že jsem ten nejlepší." Rozepl jí podprsenku a rty zaútočil na její bradavku. Celá se napjala a kousla se do rtu.
"No uvidíme..." Zalapala po dechu, když se do ní kousl.
Zavřela oči a nechala se unášet jeho dotekem.
Najednou se zas necítila tak špatná.
Tak špinavá a bezcenná.
V jeho rukou byla objekt zájmu. Cítila se chtěná a opečovávaná. Jakoby byla rozbitá hračka.
A ona vlastně byla.
Byla roztříštěná na několik střípků nenávisti. A on je začal sbírat. Jeden po druhém. Aniž by se bál, že se pořeže.
A ona si to v tu chvíli ještě ani neuvědomovala. Jenomže co se stane, až posbírá všechny ty střípky?
Netušila a právě teď to ani nechtěla řešit.