Střípky nenávisti

Bezdětná

Druhý den ráno, jakoby se nic z toho neodehrálo. Štěkali po sobě a jeden druhého se snažili zabít.„Nemůžu uvěřit, že člověk jako ty, dýchá stejný vzduch jako já!" Zavrčela a rozčesávala Ginniny vlasy. A nemohla popřít, že jí taky dost štvalo, jak snadno jí to šlo. Se svými vždycky hrozně zápasila.
„Sympatie jsou oboustranné." Ujistil jí a znovu si potáhl z cigarety, která byla objektem hádky.
„Típni to konečně!" Zavrčela a on se ušklíbnul.„Donuť mě." Pohlédl jí vyzývavě do očí.
To, že něco takového neměl říkat, si uvědomil ve chvíli, kdy na něj ze své hůlky poslala proud vody, který neuhasil jenom cigaretu, ale dokonale promáčel i jeho.
„Krávo!" Vykřikl naštvaně a ona se začala smát.
„Převlíkni se a nahoď úsměv, lásko, musíme čelit povinnostem." Když vešli do Velké síně, všichni na ně koukali. Tedy, všichni studenti.
Chlapec, který přežil i s manželkou ruku v ruce, jak dojemné, až se z toho Dracovi chtělo zvracet. Ještě pořád nebyl ve své kůži. V uších mu zněla slova, která mu včera večer řekla dívka po jeho boku.
Byl naštvaný, byla frustrovaný, protože nemohl dělat nic. Kdyby to tenkrát jenom trochu tušil. Jenomže tenkrát žil sám ve svém přesvědčení.
Ne tenkrát už neměl nic proti mudlům, bylo mu jasné, o co tu jde a bylo mu jasné, že kdyby se Voldemortovi podařilo všechny pozabíjet, ani to by mu nestačilo.
Byl šílený, a kdo ví, kdo byl poté na řadě? Možná zrovna jejich rodina, protože na jeho žebříčku klesla, ne jenom kvůli tomu, že se mu nepodařilo zabít Brumbála, ale tak vůbec. Jeho stisk vůči její dlani zesílil a ona na něj překvapeně pohlédla a zjistila, že jeho čelisti jsou napjaté a jeho zrak směřuje, bůh ví kam.
„Harry? Lásko, jsi v pořádku?" Zašeptala.„Draco..." dodala poté ještě tišeji, když nereagoval a on sebou trhnout.
„V pořádku." Přikývnul, i když věděl, že to byla lež, nic nebylo v pořádku.
Vůbec nic.
Teď aspoň chápal její zápal v práci. Nechtěla mít čas na nic jiného. Vážné vztahy a muži obecně zřejmě nepřicházeli v úvahu a i přesto si zrovna jeho pustila blíž k tělu. Zrovna jeho!
Jak ironické.
A pak mu řekla něco, naprosto změnilo celý jeho náhled na ní. Jasně, nezabrání mu to v tom, jí dále urážet, ale o tom to nebylo.
Byl to pro něj šok a přemýšlel, zdali by k něčemu vůbec došlo, kdyby to věděl.
Nejspíše ano.
Protože tomu se asi zabránit nedalo.
Jen by asi nebyl tak hrubý.
"Támhle je." Kývla směrem k Astorii.
Černovlasá, divná s podobnými tiky. Tak by jí asi charakterizovala.
Prostě celá Belatrix. Jen jí bylo divné, že by to bylo tak moc jednoduché. Něco jí na tom prostě nesedělo.
Posadili se spolu za učitelský stůl a pustili se do jídla. Komunikovali se všemi a o všem.
Dokonce i Draco se zapojil do konverzace a Hermionu překvapilo, jak vtipný dokázal být. Celý učitelský stůl se jeho poznámkám smál, kdyby nevěděla, vedle koho sedí, divila by se, jak okouzlující dokáže být. Ona ho znala jen jako snůšku blbých poznámek a rýpavých keců.
Problém byl, že ani Harry nebyl tak vtipný a okouzlující.
„Jak se má Harmiona s Ronem? Jsou ještě pořád spolu?" Zeptal se poté Hagrid a oni dva na sebe pohlédli a Hermiona se kousla do rtu.
„Ne, nejsou, víš, můj bratříček si našel jinou. Tedy je to mnohem komplikovanější. Hermiona byla těhotná, on jí nutil jít na potrat, ale ona nechtěla a on se nechtěl vázat. Tak jí nechal a šel si užívat života. Teď zrovna je v jeho pasti Brownová a Hermiona potratila."
„Musíš Rona chápat, málo kdo by chtěl dítě toho bastarda, vlastně kteréhokoliv z nich."
„Takhle to není a ty to víš, Lucius Malfoy je bezpochyby bastard, ale to dítě za to nemohlo a ten druhý z jejich druhu, myslím, že Draco se jmenoval, že?" Pohlédla na Draca s malým úšklebkem.
„Není zas až tak moc jako jeho otec. Jistě, má jeho vzhled, ale jeho charakter je jiný. Je spíš jako jeho matka. Dokonce se přidal na dobrou stranu, pracuje teď pro Harryho." Znovu ten úšklebek a Draco potočil očima.
„Slyšel jsem, že prý s Hermionou tvoří dvojici."
„Ano, znáš jí, myslel jsem si, že když jí dám za parťáka někoho, jako on, odradí jí to jít do akce, ale ona si nedala říct."
„Ty jsi dovolil aby Hermiona byla v blízkosti někoho jako je on? Po tom, co se stalo s jeho otcem?" Podivil se Neville.
"Říkala, myslel jsem, že jí to odradí."
"Znáš jí! Víš jak je tvrdohlavá! Vždyť je to zpropadený bastard, Harry. Může být odlišný od svého otce, ale víš stejně tak dobře jako já, že nebude meškat příležitosti jít jí po krku! Navíc Hermiona je ještě stále tak přecitlivělá potom všem! Nejdřív ten otřesný potrat, a když jí pak oznámili, že nemůže mít děti, uzavřela se do sebe a zatvrdla." Pokračoval.
„Možná to je ten důvod, proč mu každý den nakopává zadek." Řekl roztřeseně a překvapeně pohlédl na Hermionu, která sklápěla pohled k zemi. O tomhle mu neřekla ani slovo.
„To bych chtěl vidět!" Zasmál se Neville upřímně.

"Myslel jsem, že Ron nevěděl o tom, že to dítě není jeho. A zatím to vypadá, že to vědí všichni."Vstoupil do pokoje.
"Nejdřív ne, ale když to dítě nechtěl ani tak... Hádali jsme se a já mu to řekla. On si to samozřejmě nemohl nechat pro sebe." Odsekla.
"Proč si..."
"Ne... Já se o tom nechci bavit."
.„Nemůžeš mít děti?" Pohlédl na ní na, nechtěl se vzdát a ona se na posteli schoulila do klubíčka.
„Nic ti do toho není, nebo si se mnou snad chtěl počít malého nečistokrevného šmejda?" Znovu odsekla.
„Grangerová no tak!"
„Polib si sakra prdel! Nemůžu no a? Stalo se, vrátit se to nedá a tečka. O dítě jsem přišla při boji, potrat byl náročný a pak mi řekli, že šance na další dítě je tak dvou procentní. Takže ne, nemůžu mít děti. Jakoby to tebe mělo trápit."
"Tak proto si tak zatrpkla a dokážeš poslat do háje i toho tvého kamarádíčka."
„Harryho jsem dokázala poslat k šípku vždycky. To ty nepochopíš, víš. Když jsem potratila, bylo to jako bych ztratila kus sebe. A pořád je tam prázdno, jenomže já vím, že to prázdno se už nikdy nenaplní."„
Jednou si budeš moci někoho adaptovat."
"To bych se musela vdát."
"No a?"
"A já nechci chlapy ani vidět."
„Včera to vypadalo jinak." Ušklíbnul se.
"Jenomže to byl sex, obyčejný sex, ne láska až za hrob. O to nestojím, víš, protože i navěky jednou skončí. Pro mě prostě žádné navěky nebude."
Pokrčila rameny.
„Je mi to všechno líto." Zašeptal po chvíli a ona odvrátila tvář, aby neviděl její slzy.
„To si strč za klobouk. Pamatuješ? Žádné city."Zavrčela a on přišel k ní.
„Musíme pracovat." Řekl poté.
„Myslím, že Astorie to není." Povzdechla si a chytla se za kořen nosu.
„Ne? A kdo tedy?"
"Nevím, ale i když je Astorie Belatrix nesmírně podobná, něco mi na ní nesedí. Zdá se mi to moc jednoduché."
"Nebo nad tím jenom moc uvažuješ."
"Přemýšlej, třeba těch mnoholičných lektvarů měla víc."
"Musíme si s ní promluvit a uvidíme, respektive, já s ní promluvím."
"A to jako proč?" Vyletěla zlostně.
„Jsi moc rozrušená."
„Jasně, a už je to tu zase. Hermiona chudinka zažila peklo na zemi, tak nesmí nic, ale já můžu! Jsem zatraceně schopný bystrozor a nikdo mě nebude utiskovat v mojí práci, ať už jde o Harryho nebo o tebe!" Vstala.
„Doprodele nemůžeš mě aspoň jednou poslechnout?"
„Ne!" Odsekla a chtěla odejít, on jí ale chytil za zápěstí a přitáhl si jí k sobě.
"Nechci se s tebou pořád hádat, tak mě sakra poslechni a zůstaň tady, nebo se jdi projít na astronomickou věž, ale nechoď za mou tetičkou!"
"Není to ona!" Namítla.
„Ale je!" Odporoval
.„Nepoznal bys asi vlastní matku, kdybys jí viděl! Tohle není ona, nevím, jak to vím, ale vím to!"
"A co když jo? Chceš jí opět čelit?"
"Budeš tam se mnou."
"A co to změní? Já nemůžu nic a ty to víš, nemám ani hůlku." Rozhodil rukama.
"A to je taky důvod, proč tě tam nenechám jít samotného!"
"Já tě tam nechci! Radši já, než ty!"
"Tyhle hrdinský kecy si nech pro někoho, kdo by je rád poslouchal, ale já to nejsem, půjdu s tebou a tečka!"
"Poslechni mě!"
"Ani mě nehne a ty mně pust!" Snažila se mu marně vyvléknout.
„Ani mě nehne." Přimhouřil oči. Ona se zhluboka nadechla a pohlédla mu do očí.
„Varuju tě." Zasyčela, ale on se ani nepohnul, naopak zesílil svůj stisk.
Náhle se její zamračení proměnilo v lehký úsměv. Naklonila se k němu, jakoby ho chtěla políbit, a když bych naprosto zabraný pohledem na její rty, tak ho kopla kolenem do rozkroku.
"Do prdele!" Svalil se na zem a ona ho jenom ledabyle překročila a šla pryč.
"Když nejdeš se mnou, půjdu sama." Zavrčela.
"Já tě zabiju!" Slyšela ho zakřičet, ale tomu už se jenom smála.