Střípky nenávisti

Nečekané

Ahoj,
moc všechny po delší odmlce zdravím.
Byla jsem nemocná a celkově toho teď mám opravdu až nad hlavu. Nedá se nic dělat. Ráda bych řekla, že zase najednu na zajety režim, ale to se nejspíš nestane.
Každopádně budu dál psát a publikovat. Jen asi ne tak často.
Doufám, že mi to odpustíte.
Děkuji
Smějte se ❤️
————————————

"Proč se ten tvůj bývalý nejlepší kamarád a bývalý přítel v jednom, chová jako největší osina v zadku?"
"Říkala jsem ti, že jsme se pohádali." Pokrčila rameny a víc se zavrtala do jeho náruče.
"No, to sice ano, ale přece to v sobě nenosí tak dlouho. To tebe znásilnili, tebe přivedli do jiného stavu a měla jsi plné právo rozhodnout se po svém. Proč ho to pořád tak sere?"
"Protože mi dal tehdy ultimátum. Buď on nebo to dítě. A já jsem řekla, že dítě. Že vždycky by to bylo to dítě. Vyčetl mi, že jsem ho nikdy nemilovala a já mu řekla, že nejspíš ne."
"Ne?"
"Ne. Bylo to dětské pobláznění? Nevím... Možná jsem si říkala, že na lepšího nemám. Všichni kolem mě někoho měli a o mě stál jenom Cormack, kterej je možná hezčí než Ron, minimálně v té době... Prostě se choval až moc vlezle."
"Narozdíl od lasičáka, kterej se obíral po celé škole s tou blondýnou?"
Zasmála se.
"Jo... Ale na tom nesejde. Až potom všem, co se mi stalo, jsem pochopila, že raději budu sama, než s někým jen proto, že to ode mě společnost vyžaduje." Povzdechla si a pak se mu podívala do očí.
"A co ty?" Pousmála se.
"Já?"
"No, kde máš svojí vyvolenou?"
"To netuším. Asi nemá kouzelný plánek, který by jí ke mě dovedl." Ušklíbnul se.
"Jsi hroznej." Plácla ho se smíchem do ramene.
"Hele jsem bývalý smrtijed, který si tu snaží nahnat reputaci. Myslím, že na vyvolenou, bude čas po tom."
"Jen abys jí nezmeškal."
"Toho se nebojím. Žádná mi neodolá, jsem totiž šarmantní a sexy."
"A taky namyšlený idiot." Uchechtla se.
"Idiot?" Pohlédl na brunetku.
"Idiot?" Zopakoval a pak se na ni vrhnul a začal jí neúprosně lechtat.
"Hej! Ne! Nech toho!"
Její smích se nesl celým pokojem. Možná i celým bytem. A ona by marně vzpomínala, kdy se tolik smála naposledy.

"Tak moment..." Zarazil se, jakmile se přemístili
Měli být právě v Bradavicích, ale tohle...
"Klid."
"Proč jsme na Manoru?" Zamračila se.
"Jdeme za mou matkou."
"Ale ta má být..."
"Jestli někde bude, tak tady. Myslíš, že po tom, co si bystrozoři odvedli Bellatrix s Dolohovem, by tam dál zůstávala?"
"Já nevím, ale..."
"Přemýšlej o tom. I kdyby si řekla, že Bradavice jsou pro ní bezpečné, tak nepochybuji o tom, že ještě dnes ráno tam i přes zákaz vtrhnul Ronald s nějakou bandou, které nakecal, že má úkol."
"Možná..." Přikývla po chvíli a zkousla si ret.
"Jestli je to tak, jak si myslím, bude tady. Protože tohle je jediné místo, kde jí hledat nebudou."
"Proč myslíš?"
"Protože je to zároveň první místo, kam by jí šel každý hledat."
"Jasně..." Pousmála se.
Draco se otočil a chystal se vydat vstříc Manoru, když ho chytla za předloktí a zastavila ho.
"Malfoyi..." Hlesla.
"No?" Pohlédl na ní.
"Opravdu si seš jistej, že se nepřidala k Bellatrix?"
"To si nemůžu bejt jistej nikdy, ale... Hele popravdě si neumím představit, že by se moje matka po tom všem spojila s její sestrou. Podle mě šlo opravdu jenom o to, jak je sabotovat."
"Fajn... V tomhle ti budu muset věřit." Povzdechla si.
"Jakoby si snad měla na výběr."
"Vždycky tě můžu proklít." Ušklíbla se.
"Nebo kopnout do koulí." Dodala ještě a on zakoulel očima.
Stále se ale neměla k tomu, aby se vydala vstříc sídlu. Vlna vzpomínek jí zaplavila jako tsunami a jí se sevřelo hrdlo.
"Co se děje?" Jeho výraz změknul a otočil si k ní celým tělem, aby si mohl vzít její ruce do dlaní.
"Nenech se tím pohltit."
"Já vím... Je to směšné, ale..."
"Není to směšné. Nikdo se nechce vracet tam, kde mu bylo ublíženo. Zvlášť tolik jako tobě."
Tiše si povzdechla a zvedla k němu svůj pohled. Věnoval jí uklidňující úsměv a vzal si do dlaní její tvář.
"Nedovolím, aby se ti tu něco stalo. Tentokrát ne. Slibuji." A v tom se k ní naklonil a zajal její ústa.
Překvapeně vydechla, ale poddala se tomu.
Bylo to tak něžné gesto, až jí to zaskočilo. Nečekala to. Jejich intimnosti vždy pramenily z přehršle emocí. Vášnivých emocí. Ale tohle bylo, jakoby byly pár. Jakoby se o ní skutečně bál a to bylo nebezpečné.
Její srdce bylo sotva chatrně slepené a roztříštit ho opět na kusy, bylo víc než jednoduché.
Proto se od něj po chvilce odtáhla.
"Měli bychom jít." Řekla zadýchaně a on se usmál.
"To je moje holka." Mrknul na ní a bez jediného pohledu se vydal i s ní, ruku v ruce k Manoru. Ale ona jeho slova nemohla dostat z uší.
Musela si připomínat, že to byl stále Malfoy.
Muž, který jí už tolikrát ranil.
Muž, který taková slova nemyslí vážně. Nemají pro něj žádný význam. A pro ni taky nesměly mít.

Potichu se vkradli do sídla a opatrně prozkoumávali okolí. Ale Malfoyi, jakoby přesně věděl, kam má jít. Vedl jí jistě a přesto obezřetně.
A když došli do jednoho salónku, jakoby tam už na ně čekala.
"Synu!" Vyhrkla žena sedící na židli a popíjející čaj. Okamžitě vyskočila na nohy a vydala se k němu.
"Věděla jsem, že půjdeš sem." Usmála se a objala ho. On pustil ruku brunetky a obětí jí opětoval.
"Jsem rád, že tě znovu vidím, matko."
Hermiona je pozorovala a její srdce poskočilo. Bylo to jako sledovat sebe a své rodiče. To pouto bylo zřetelné a ta láska nezaměnitelná.
"Co si to zase vyváděla?"
"Snažila jsem se zabránit katastrofě! Ministerstvo je tak hloupé! Víš jak dlouho jim trvalo, než vůbec přišli na to, že se něco děje? Bellatrix už byla dávno v Bradavicích a já musela něco udělat."
"Takže jste se tomu skutečně snažila zabránit?" Poprvé promluvila Hermiona postávající opodál. Narcissa na ní pohlédla v jejích očích se cosi zalesklo.
"Slečna Grangerová, že?"
"Ano?" Ztěžka polkla a vystrčila bojovně bradu, což Narcissu trochu pobavilo.
"Samozřejmě, že jsem tomu chtěla zabránit. Voldemort byl šílený! Ale taková moc v rukou Bellatrix? Merlin nás ochraňuj." Ušklíbla se.
"Ráda vidím, že jste v pořádku."
"Jsou šrámy, které jsou očím neviditelné." Zamumlala.
"Já vím, přesto... Jste ochotná pracovat s mým synem a to už něco znamená."
"Váš syn ani vy s tím, co se stalo nemáte nic společného."
"A opravdu to tak cítíte? Nebo se jen snažíte tomu věřit."
"Opravdu neobviňuji nikoho, kromě vašeho manžela, Bellatrix a Voldemorta. Nemám ve zvyku vylévat si svou zlost na lidech, kteří nemohli ovlivnit to, co si stalo."
"Ty že si nevyléváš vztek na..." Ozval se blonďák.
"Sklapni!" Umlčela ho a on se uchechtl.
"Ale no tak, jen si přiznej, že než si mě dostala jako parťáka, seděla si v koutě, lítala sis rány a hledala si vhodnou oběť, které by si dala co proto."
"Přiznám jen to, že bych ti ráda nakopala zadek, ale jen a čistě kvůli tobě."
"Ne! Je to jen proto, že žárlíš!"
"Žárlím? Jako na tebe?"
"Samozřejmě, protože já..."
Narcissa ty dva bedlivě sledovala a nakonec se upřímně rozesmála. Oba dva zmlkli a překvapeně se k ní otočili.
"Omlouvám se. Jen... To nic." Odkašlala si.
"Je opravdu zábavné vás dva sledovat, ale myslím, že máme dost věcí, které je potřeba probrat. Mám pro vás pár informací. Protože jestli jste si mysleli, že celá tahle věc končí u Bellatrix, tak se bohužel pletete. Je to mnohem, mnohem komplikovanější."
Hermiona s Dracem na sebe pohlédli a zamračili se.
Takže stále neměli vyhráno.