Střípky nenávisti

Střet s (ne)přítelem

Tak dneska vám ten díl alespoň hodím už teď! 🙂
Krásnou neděli
Smějte se
———————————

Seděli v kanceláři a čekali na Harryho. Hermiona byla celá běsná!
Vstala a začala netrpělivě přecházet sem a tam.
"Můžeš mi říct, co tě zase žere?"
"Co? Vyslechli je bez nás! Chápeš to? Nevědí ani hovno, ale..."
"Já si asi nikdy nezvyknu na ten tvůj nový slovník."
"Buď tak hodnej a neskákej mi do řeči, než tě přetáhnu těžítkem!" Zavrčela a on se tiše zasmál. Bavila ho. Byla tak nezkrotná a divoká, a to ne jenom, co se týkalo slovníku a chování.
Vzrušovala ho.
To si musel přiznat.
Respektive to věděl.
Stačilo na ní jen pohlédnout a cítil pnutí na určitých místech.
Z rozjímání ho vytrhl zvuk šustění papíru. Pohlédl na Hermionu, která stála za stolem Harryho dovádím tě k šílenství Pottera a přehrabovala se mu v papírech.
"Co zas děláš?"
"Jen mu to tady trochu roztřídím... Za odměnu." Škodolibě pozvedla koutek úst a pokračovala v činnosti, dokud nezaslechla kroky.
Rychle se posadila zpět na židli a čekala.
Hned na to se otevřeli dveře.
"No to je dos-" Zmlkla a zamračila se.
"Rone..." Vyplivla jeho jméno, jakoby to byla nadávka.
"Taky tě rád vidím, Mio."
"Hermiona, jmenuji se Hermiona a moc dobře víš, jak nesnáším, když..."
"Vidím, že se nic nezměnilo."
"Oh... Jdi do prdele." Zakoulela očima a on si povzdechnul.
"Kde je Harry?"
"Nemá čas..."
"Ale-"
"Musel nečekaně pryč, pověřil mě, abych vám řekl, co jsme zjistili."
"No tak to mě zajímá, byť hádám, že odpověď znám. Neřekli vám nic, co?"
"Ale ano, řekli..." Převezl jí a ona nadzvedla obočí.
"Hlavně Dolohov mluvil." Odmlčel se.
"Mám to z tebe páčit nebo...?"
Draco se uchechtl a dál mlčel a jen sledoval tu jejich přestřelku. Bylo znát, že jejich vztah je na bodu mrazu, což mu samozřejmě tolik nevadilo. Naopak. On Rona opravdu neměl rád. Ne kvůli jeho rodinnému zázemí a podobným nesmyslům, ale vadilo mu, že jen využíval ostatních, aby něco znamenal. Všichni ale věděli, že to co doteď dokázal, byla zásluha Hermiony a Pottera.
Ve škole by, nebýt Hermiony, neprolezl by ani do druhého ročníku a nejspíš by stačil zemřít hned v tom prvním.
A tady?
Tady je jenom proto, že ho nevzali do žádného famfrpálového týmu a Harry mu zařídil pohodlné místečko na ministerstvu.
"Prozradil nám, jak získali ty zničené viteály a..."
"Ne, fakt? Nech mě hádat! Dolohov si pod mnoholičným lektvarem jako Neville došel na ministerstvo a zažádal si o ně, pro učebné účely?!"
"Jak to..."
"To by došlo i pětiletému, Rone!" Zavrčela.
"No... Pak nám řekl, že ho Bellatrix přemluvila k nějakému rituálu, kdy chtěli nějakým způsobem vytáhnout zbytkovou magii."
"To víme... Včera jsme to říkali Harrymu, máš tam něco nového?"
"Já..."
"Chci ho vyslechnout sama."
"To nejde..."
"Proč?"
"Nejsi na to vyškolená."
"Ale evidentně jsem schopnější, než ti vyškolení lidé."
"A kde je skutečný Neville?"
"Eee... No na to jsme..."
"Děláš si prdel?" Vyjela na něj a on se zamračil.
"Uklidni se! Prostě nám to teď nepřišlo dů..."
"Nejspíš ho někde vězní, Merlin ví, jestli je ještě živý a vám to nepřijde důležité? Sakra! Co za idioty tady dělá?"
"Jestli nepřestaneš ječet, nechám tě vyvést."
"Vyvést? Jsem zaměstnanec ministerstva a..."
"No, tak si to shrneme. Nic nového jste z nich nedostali, Nevilla jste obětovali a Potter je takový zbabělec, že raději utekl, aby nemusel čelit Hermioně... To mi zní jako staré dobré ministerstvo."
"Drž hubu, Malfoy! Nebo tě nechám zav-"
"Zavřít do Azkabanu? Vážně Rone?! Udělal mnohem víc práce než ty a Harry. Není tenhle případ priorita? Dovedli jsme vám je až pod nos a vy nedokážete nic, než jen... Sakra!"
"Použijeme na ně Veritasérum, tak se uklidni."
"Draco ovládá perfektně nitrozpyt. Mohl by..."
"Nemá povolení a Harry si nepřeje."
"Harry tu není."
"Už jsem řekl, že použijeme Veritasérum a tečka! Nemám čas tady s tebou diskutovat, zvlášť, když se jako vždy chováš, že víš všechno nejlépe. Divím se, že to s tebou Malfoyi vůbec vydrží."
"Já mám koule." Mrknul na něj a Ronův úsměv se rázem proměnil ve velice nasraný výraz.
"Vidím, že tady jsme skončili... Když mě omluvíte..."
"Vypadni a řekni Harrymu, že zítra jsem tu zpět a chci mluvit s ním." Probodla ho očima a on se ošil.
"Nejsem tvůj poskok."
"Ne... Můj ne, ale všech na ministerstvu, takže mu to vyřiď. Nebo si ho najdu."

Zabouchla za sebou vchodové dveře a přešla rovnou do kuchyně, odkud vytáhla z vinotéky víno.
Draco šel za ní a měl co dělat, aby ho nepraštila těmi dveřmi.
Otevřel dveře, aby mohl vejít dovnitř a pohlédl na brunetku, která už si nalévala skleničku.
"Víno?"
"Whiskey došla." Zamumlala a on se ušklíbnul.
"Stačí jenom říct." Zmizel v útrobách pokoje a vyslovil ze svých věcí láhev.
Za chvilku už seděli u stolu a popíjela zlatavou tekutinu.
"Nedivím se, že sotva někoho chytili! Vždyť jsou úplně neschopní."
"A to tě překvapuje?"
"Ne... Jeden z důvodů, proč jsem se chtěla dostat k bystrozorům."
"Ty jim zvedneš mandle a ještě budeš mít výsledky. Nepochybuju."
"Jenomže mě nechtějí nechat dělat mou práci a to mě..."
"Rozumím ti, ale není všem dnům konec. Najdeme Pottera a podáme si ho. Mimochodem, všiml jsem si, že tvoje a lasičákovi vztahy jsou dost..."
"Nerozešli jsme se v dobrém, už jsem ti to říkala." Zamumlala.
"Já vím, ale byli jste dlouho přátele."
"Jen mě využíval. Vždycky."
"Ale to Potter taky."
"To je jiné. Harry nikdy o pomoc nežádal a vždy byl vděčný a pokorný. Navíc byl jediný, kdo chápal, že jsem nechtěla jít na potrat."
"Nebylo by lepší, kdyby si začala pracovat na vlastní pěst?"
"Už jsem nad tím taky přemýšlela. Jenomže to nechci. Chci jim dokázat, že..."
"Nezlob se na mě, ale myslím si, že nemáš zapotřebí cokoliv komukoliv dokazovat. Jsi schopná a každý to ví."
"Dobře... Tak jim prostě chci ukázat, že jsou neschopní."
"To už dává smysl." Přiťuknul si s ní a upil ze své skleničky.
"Protože je to pravda. O to spíš mě překvapuje, že jsi takový masochista. Nikdy se to nezmění. Budeš akorát frustrovaná."
"Nakopu jim zadky." Pokrčila rameny.
"Neboj se o mě, poradím si, ostatně tak jako vždycky." Mávla nad tím rukou a protáhla se.
"A co bys dělala, kdyby se ti všechno splnilo všechno, co chceš?" Pohlédl na ní a ona se zarazila v pohybu.
V jejích očích se cosi zablesklo a ona pohlédla na dno své skoro prázdné sklenice.
"Nikdy už se mi nesplní všechno, co chci..." Zašeptala a pak do sebe kopla zbytek tekutiny, vstala a beze slova odešla k sobě do pokoje.