Mocná krev na druhou

11-20

Došli do místnosti, která se začala měnit. Na zemi byl nyní zlatý kruh, na zdech byly poličky s knihami a černý gauč.

„Sundej si tričko a sedni si do toho kruhu," začala Helga a Adrian poslechl. „Jak víš, každý z nás má tetování, se kterým se pojí naše síla. Známe rituál, kterým převedeme naši magii na tebe. Dostaneš naši zvěromagii, tak i tu živelnou."

Takhle mu to vysvětlovali dalších pár minut, než přešli k samotnému rituálu. Každý mu položil ruku na záda. Začali říkat zaklínadlo. Po chvíli cítil nepříjemné pálení. Nakonec z toho omdlel.

Po pár minutách se probral a všichni na něj nevěřícně dívali.

„Co se děje?" optá se, po chvíli mu dojde, že to asi bude těmi křídly.

„Zapomněl ses zmínit, že jsi temný anděl, Adriane," řekl lehce naštvaný Nebelvír.

„Nám to řekl," bránili ho dívky. „Jen jsme neviděli jeho podobu."

„Tohle bylo to tajemství, co jsi nám nechtěla říct?" zeptal se Salazar Roweny. Ta se naoko zamyslela.

„Jo, bylo. Přece jenom se jedná o mocné bytosti, na který nefunguje spousta jedů a obyčejný lektvary. A navíc oba máte nepěknou minulost s nimi."

„Omlouvám se, že jsem vám to neřekl dřív." Jeho křídla se z tmavě šedý změnila na světlou šedivě fialovou. Dívky se usmáli a Godrik se Salem byli ještě víc překvapení.

„Ty křídla fungují, jako bys byl metamorfomág. Zkus změnit jejich tvar," oznámila Helga. Adrian se zamyslel. Z jeho křidel se stala víc orlí a zlatá.

„Páni," řekl a Godrik se z němu přidal.

„Tohle bude od nás všechno. Stal si se mistrem nitrobrany, lektvarů, formulí, přeměňování a nitrozpytu." Helze slzeli oči. Neměla ráda loučení.

Všichni k ní přišli a objali ji. Adrian nechal zmizet křídla.

„Hezké tetování," řekl Sal. Chlapec se musel zasmát. Vyslovil jen tiché díky.

„Uvidíme se ve škole," oznámila Rowena. Adrian jim všem ještě rychle poděkoval a se zlatou září zmizel. Objevil se ve svém pokojíku v Zobí ulici na úplně stejném místě, než zmizel.

Vstal a převlékl se. Mezitím se podíval na tetování a symboliku jeho křídel. Jednalo se obrysy peří v barvách bradavických kolejí. Táhly se až k loktům a tvořily siluetu křídel. Do prstenu zašeptal slovo lež se jménem osoby, na kterou se chce přeměnit. Nyní před zrcadlem nestál Adrian Riddle ale Harry Potter. Uslyšel ránu ze zdola a šel tam.

Viděl tam stát Vernona, která si něco mumlal pod knírek. Jakmile ho uviděl, začal řvát.

„Proč si vylezl, ty spratku? To nevíš, že nemáš vylézat z pokoje?!"

„Omlouvám se strýčku, ale slyšel jsem ránu." Obhajoval se. Vernon zčervenal zlostí.

„Zalez zpátky nebo si mě nepřej!" zakřičel na něj, to už však odcházel.

Když se vrátil do pokoje, za oknem ťukala sova pálená.

„Ahoj maličká." Otevřel sově okno, ta se mu posadila na rameno a předala mu dopis. Převzal ho a rozbalil.

Ahoj Harry

Tak jsme se od Brumbála dozvěděli, že přijedeš. Už se na tebe těšíme. Budeme hrát famfrpál s Giny a dvojčaty. Hermiona přijela dnes ráno a prudí, že se musíme učit už v půlce prázdnin. No chápeš to? Ona myslí jen na učení. Těšíme se na tebe.