Mocná krev na druhou

21-30

Adrian přemýšlel o tom znovu zařazování. Nemohl usnout a ráno byl nejvíc protivný, jak jen to šlo.

Nemohl se rozhodnout, zda zůstat v Nebelvíru a přetvařovat se nebo přejít do Zmijozelu, naštvat ředitele, jenž ho poslední týdny k smrti štval, a následovat kroky jeho otce, Voldemorta. Stále nemohl uvěřit, že je synem nejmocnějšího černokněžníka všech dob.

Z přemýšlení ho vytrhlo zaklepání za oknem. Otevřel oči a uviděl obrys Kali. Šel ji otevřít, ta mu ihned vlezla na rameno.

„Kali, tolik jsme se o tebe báli. Lily je naštvaná, že jsem ji dal do kapsy a nechce se mnou mluvit." Postěžoval si kamarádce potichu. Sedl si na postel a po chvíli had vylezl z pod postele.

„Samozřejmě, že jsem naštvaná, víš, jak je hnusný být skoro celý den v něčí kapse?" zasyčela naštvaně. Adrian hůlkou nastavil tlumící kouzlo i přes to, že všichni jeho spolužáci již byli ve velký síni.

„Ještě jednou se ti omlouvám," ona na něj stále zlostí syčela. „A kde jsi byla ty?" optal se Kali.

„Začalo pršet, tak jsem radši zpomalila." Dívala se na chlapce jako by čekala výprask. On ale se sladce usmál.

„Hlavně, že se ti nic nestalo, teď už ale budu muset jít." Vyčaroval tempus, aby se ujistil, že jde už pozdě. Zaklel a spěchal, aby nepřišel ještě později.

Přišel, když začínala McGonagallová s Mrzimory. Sedl si k Ronovi a Hermioně.

„Kde jsi byl? Jdeš pozdě," nařkla ho dívka.

Z Mrzimoru přestoupilo osm studentů. čtyři do Nebelvíru, tři do Havraspáru a jeden do zmijozelu.

Z Havraspáru jich přestoupilo šestnáct, z toho deset do Mrzimoru.

Ze Zmijozelu jich přestoupili jen tři, dva do Havraspáru a jeden do Nebelvíru. U něho se snesla vlna kritiky.

Nakonec šli nebelvíři. Většina už to měla za sebou. Teď to čekalo Harryho/Adriana. Posadil se na stoličku a Minerva mu položila moudrý klobouk na hlavu.

„Dlouho jsme se neslyšeli, Harry Pottere, nebo bych ti měl spíš říkat Adrian Riddle?"

„Neřekneš to nikomu, že?"

„Nemohu a ty to moc dobře víš. Jsi můj pán, máš moc zakladatelů. Tak kam tě zařadit?"

„Tentokrát to nechám na tobě."

„Máš vlohy pro všechny koleje, učili tě samotní zakladatelé a darovali ti i kus své magie. Do Nebelvíru máš vlohy, jsi odvážný a četstný, ale držíš v sobě tajemství. V Havraspáru bys vynikl, jsi chytrý a máš i bohaté zkušenosti. v Mrzimoru bys též vynikl, jsi laskavý a vážíš si druhých víc něž sám sebe. A ve Zmijozelu by ses stal mocným čarodějem, jenž plní svá slova, jdeš si za svým cílem. Hmm. To mě podrž! Já tě nedokážu zařadit!"

„Když jsem tvůj pán, poslechneš mě?"

„Ano.

„Řekni, že jsem syn Bradavic."

„No, to by bylo nápadný. Jseš si jistý, že to tak chceš?"

„Už jsem se rozhodl. Tak to řekni, hned!"

„Syn Bradavic," zakřičel moudrý klobouk přes celou velkou síň.

Sundal si klobouk, který vzápětí položil na stoličku. Pohlédl na celý učitelský sbor. Všichni koukaly udiveně, jen Snapeovi na tváři hřál děsivý úsměv. Polkl a sledoval Brumbálovi další kroky. Probral se z transu a pokynul mu, aby zůstal poblíž.