Mocná krev na druhou

61-70

Den, týden před vánočními prázdninami, si šli zahrát famfrpál, i přesto, že byla zima, byli všichni oděni jen v mikinách. Nejdříve začali jenom Ron s Harrym, ale postupně se k nim přidali další, jako byl, Neville, Ginny Lenka, Blaise,pár kluků z Havraspáru a Draco, se kterým se všichni z Nebelvíru spřátelili a zjistili, že se vlastně nejedná o špatnou osobu, jen Giny byla skeptická.

Harry levitoval na koštěti nad hřištěm a vyhlížel zlatonku. Tribuny byli plný studentů a profesory.

Mladík zahlédl odlesk zlatonky v prstenu. Zamířil k ní plnou rychlostí. Draco si ji taky všiml. Měl ji na dosah ruky, když ho zezadu zasáhl potlouk do hlavy. Spadl z koštěte. Padal k zemi, Severus ho těsně nad zemí dokázal zachytit kouzlem

Harry ležel v nemocničním lůžku. Měsíc osvětloval celou ošetřovnu. Šíleně ho bolela hlava. Snažil se posadit, ale ostrá bolest v hlavě mu to nedovolila. Bezhůlkovou magií si vyčaroval tempus, aby zjistil, kolik je hodin. Byly tři ráno a spal téměř dva dny. Zaklel. Zkusil se znovu posadit, ale tentokrát ho bolest poslala do sladkého bezvědomí.

Ráno u něj pobíhala Poppy a sesílala na něj různé diagnostiky a kouzla. Když si všimla, že je mladík vzhůru, usmála se.

„Jak se máte?" otázala se mile.

„Až na tu bolest skvěle." Pokusil se o úsměv, ale bolest mu nad tím ani nedovolila přemýšlet.

„Vypijte to." Podala mu lahvičku a Harry ji s radostí vypil. Jeho bolest se zmírnila, znovu upadl do bezvědomí.

Další den se cítil mnohem lépe. Poppy mu dovolila po dalším vypití lektvarů odejít.

Když šel Harry do svých komnat, přerušil ho otřes magie hradu. Změnil proto svůj cíl a po dlouhý době zamířil do komnat Godrika Nebelvíra.

Harry cestou narazil na Severuse. Usmál se na profesora.

„Kdy vás propustili z ošetřovny?"

„Před chvílí."

„Kam máte namířeno?"

„To vám neřeknu, ale můžete mě následovat." Severus ho následoval do třetího patra.

U kamene si nechal přeměnit ruku na tlapu lva. Profesor to překvapeně sledoval. Nedaleko se otevřel vstup. Vyzval Severuse, aby vstoupil první. Zůstal stát u dveří. Adrian zašel do malé místnosti se čtyřmi obrazy.

„Roweno, Helgo, Salazare, Godriku?" promluvil na obrazy. „Pane profesore, pojďte sem." Ukázal na místo vedle sebe. Snape nejistě přešel ke chlapci.

„Zdravíme tě Harry," pozdravil za všechny Salazar. Nervózně se podíval na profesora.

„On všechno ví," řekl jim.

„Ale jistě Adriane, proč jsi přišel?" zeptala se Rowena.

„Mám divný pocit, že se s Bradavicemi něco děje," vysvětlil svůj příchod. Zakladatelé se na sebe skepticky podívali.

„Máš pravdu Adriane," potvrdil jeho myšlenku Godrik.

„Co mi uniká?"

„Někdo hradu bere jeho magii," vysvětlila Helga.

„Kdo by to dělal?" optal se a pak mu to došlo. „Brumbál."

„Ano, Brumbál. Jestli to takhle půjde dál, tak na konci roku bude hrad bez magie a Brumbála nepůjde porazit. Všichni ho budou poslouchat na slovo," řekl s obavami Salazar.