Mocná krev na druhou

41-50

„Zlatonku," přetlumočil to Severusovi Adrian. Profesorovi se objevila slza v očích.

„Jak?"

„Adriane, přenes nás na manor tvého otce," zasyčela na chlapce.

„Víš, že mi přenášení moc nejde," protestoval chlapec.

„Ano vím, ale je to důležité."

„Dobře." Přemluvila ho. Podal Snapeovi ruku.

„Chyťte se," přikázal.

„Kam nás přeneseš?"

„Myslím, že to poznáš," řekl smutně. Jakmile se k nim přidala i Lily a Kali, přenesl je k panství. Před dopadem na zem ho zachránil Severus. Rozhlédl se po okolí a zděsil se. Moc dobře poznával Voldemortovo panství, víc než to, ho ale zaráželo, jak a proč ho sem přenesl.

„Budeš zvracet?" optal se ho profesor, když minutu se rozdýchával předkloněný.

„Ne," řekl, ale následně ho čekala zrada. Severus ho pohladil po zádech. „Nenávidím přemisťování." Daroval mu smutný úsměv.

„Neměl by ses přemáhat. Ještě nejsi ani plně vyléčený." Jeho poznámku Adrian ignoroval.

„Kali, vyřiď mému otci, že jsem tady," pokynul. Ona se zaskřehotáním vyletěla.

„Tvému otci?"

„Vevnitř ti to vysvětlíme." Nečekal na odpověď a vyrazil k sídlu.

U vstupu ho čekala jeho matka, Anika. Ta mu darovala úsměv. Oba vedla do stejné místnosti jako předtím byl Adrian s Voldemortem, jen s tím rozdílem, že místo dvou křesel tam byli tři a gauč.

„Aniko?" zavolal Tom na svou ženu, když slyšel zavření dveří.

„Ne drahý, máme návštěvu." Tom odložil knížku na nedaleký stolek a otočil se. Usmál se. Mistrovi lektvarů přestal na chvíli fungovat mozek. Před ním stál Voldemort v lidské podobě a usmíval se.

„Čekal jsem, že přijdeš později, Adriane." Pohlédl na Severuse vedle a pak na hada za ním.

„Doufal jsem, že bys mi mohl poradit, otče." Snapeovi došel dech. Otče? Přehrával si v hlavě.

„Ale jistě, avšak bude to na delší chvíli. Myslím, že byste se měli posadit." Sám si sedl zpět. Dva nově příchozí se posadili na gauč, každý na opačnou stranu. Anika si sedla na druhý křeslo. Lily se schoulila do klubíčka na posledním volným křesle.

„Kde bych měl začít?" optal se Severuse.

„Od začátku by bylo nejvhodnější," řekl stále více zmatený profesor.

„Zjednodušeně nebo zdlouhavě?" natahoval Voldemort.

„Řekni to zjednodušeně, pak se bude ptát," odpověděl za něj nedočkavý Adrian. Chtěl vědět, jak zvrátit kletbu seslanou na Lily.

„A neřekne to nikomu?" zeptala se Anika.

„Řekněme, že jsem se pojistil menším kouzlem v jeho hlavě, který by mu vymazal vzpomínky," zalhal chlapec, ale Severus, že je to lež nepoznal. Bylo toho na něj příliš.

„Dobře tak zjednodušeně. Harry Potter neboli Adrian je můj syn a před šestnácti lety jsem zaklel Lily do kobry. Nějaké otázky?" Severus pootevřel pusu.

„Co to ksakru?" vypustil ze sebe.

„Moc zjednodušený?" optal se zcela vážně Tom.

„Myslím, že se to lépe ukazuje, než vysvětluje." Adrian zašeptal slova pravdy do prstenu a ukázal tak Severusovi svoji pravou podobu.