Procházel se bradavickými chodbami, když narazil na Seva. Potichu k němu přešel a zezadu ho objal. Mírně sebou cukl, ale jakmile si uvědomil, kdo to je, usmál se.
„Voníš jako alkohol," řekl s nechutí, když mladík spojil jejich rty.
„Promiň." Sklopil pohled. Věděl, proč nemá rád pití.
„Pojď, neměl bys to slyšet ode mě," přikázal jemně. Chlapec ho následoval do jeho soukromých komnat.
Vešel jako první. Bylo to poprvé, co tam byl. Pokoje byly jednoduše uspořádané v černé barvě s příměsí tmavého dřeva. Přešel ke skříňce, aby v ní vzal lektvar na kocovinu.
„Co to je?" zeptal se ho u předávaní flakonku.
„Jestli se nepletu, alkohol na tebe působí rychleji, proto už máš kocovinu, pletu se snad?"
„Ne, nepleteš." Rychle si nalil do krku tekutinu, téměř okamžitě bolest zmizela.
Severus mu nabídl předloktí, aby se následně přemístili.
V salonku, kam se přesunuli, seděl Tom. Byl v šoku. Ani si nevšiml, že už není sám.
„Co se děje, otče?" Tom se otřásl.
„Kdy jste přišli?" ptal se zmateně.
„Teď. Co se stalo?" Tom neodpovídal.
„Myslím, že se ještě nevzpamatoval ze zprávy, že budeš mít sourozence," řekla Lily, která zrovna vešla.
„Cože?" vyjekl, pak se podíval na otce. Jeho oči se rozzářily.
„Jak je Anice?" Tom vstal a byl značně vystresovaný.
„Jen zvrací, Tome, nic neobvyklého," snažila se ho uklidnit, ale moc to nezabíralo.
„Jen? Nepamatuju si, že by to bylo tak hrozný u Adriana," vyštěkl nervózně. Adrian se zasmál. Takhle podrážděného ho neznal.
Mladík přešel k otci a položil mu ruku na rameno. Ten sebou cukl po chvíli však vzal svého syna do náruče jako malé dítě.
„Já budu mít další dítě," řekl ohromeně. Hodil Adriana do vzduchu, pak se však zarazil. „Já budu mít další dítě," řekl udiveně.
Doléhala na něj ta realita. Chytil se za vlasy a sledoval podlahu, že si ani neuvědomil, že Adrian spadl ošklivě na zem. Rychle zmizel z místnosti.
Lily věnovala Severusovi přísný pohled, než zmizela za Tomem.
„Au," vyjekl do podlahy Adrian. Severus se zasmál, než mu pomohl na nohy. Jeho ruka byla nepřirozeně zahnutá.
„Jak se ti to stalo z tak malého pádu?" zeptal se jakoby ohromen.
„Netuším, uzdravíš mě?" Udělal na něho smutný oči. Severus protočil očima. Zaujal uzavřený postoj, ale usmíval se.
„Prosím, moje magie je rozlícená a docela to bolí," prosil ho až na kolenou, smál by se, kdyby ho opravdu ta ruka nebolela.
Severus vzal svoji hůlku a jednoduchým kouzlem mu ji uzdravil. Objal ho a políbil v láskyplném gestu.
Tom ve dveřích si odkašlal. Adrian se od Severuse oddálil. Jeho tváře zrudly a Severus si nasadil kamennou masku.
„Vy jste se už posunuli dál?" ptal se se smíchem v očích. Adrianovu tvář nahradilo zmatení. Chtěl něco říct, ale jeho hrdlo nevyloudilo jakýkoliv zvuk. „Budete tady stát, nebo půjdete na večeři? Anice je už líp," zeptal se a sám odešel jako první.
ČTEŠ
Mocná krev na druhou
Fantasypříběh ignoruje všechny (až na příchod Horacia Křiklana) události šestého dílu. To že se dostal k učebnici, zabili Brumbála apod. Místo událostech šestého dílu prožili první poklidní rok v Bradavicích a na konci roku Brumbál poslal Harryho zpět ke...
