Mocná krev na druhou

81-90

Adrian starostovi vše vysvětlil. Když se ho zeptal, jak chce pomoct, odpověděl:

„Jste jediná vesnice, kde kouzelníci používají živelnou magii. Nechci, abyste se vrhali do války, ani nic takového. Chci jen vědět, že jestli by něco nedopadlo dobře, pomohli byste mi nebo tu poskytli azyl mým lidem." Starosta se zamyslel.

„Jestli chcete jen to, nedělá mi to žádný problém." Usmál se na Adriana.

„Děkuji, až se něco stane, ozvu se vám." Rozloučil se, než odešel.

Měl dobrý pocit. Přemístil se zpátky do sídla, kde seděl jeho otec.

„Jak to dopadlo?" optal se ho. Povolal skřítku, aby donesla jeho synovi jídlo.

„Lépe, než jsem předpokládal." Skřítka před Adriana položila talíř a popřála dobrou chuť.

„Kam půjdeš dál?"

„Ani nevím. Draci se štítí lidí, vlkodlaci jsou nestraní a u andělů pochybuju, že by souhlasili," sdílel svůj názor.

„Hm, hlavně dávej pak pozor," zamumlal jeho otec, než odešel pryč. Adrian dojedl a přemístil se do knihovny, kde si vzal do ruky knížku a začal číst.

(doupě, stejný den)

Ron, Giny a Hermiona seděli v kuchyni u stolu, kde jedli svoji snídani, a horlivě se bavili o škole. Do místnosti vešla Molly, jež měla v ruce výtisk Denního věštce.

„Tomu neuvěříte," řekla ohroměně. Všichni tři přestali v diskusi a věnovali pozornost postarší dámě.

„Co se děje, Frede?" zeptala se Giny.

„Jde o Harryho, je ve výtisku," oznámil a podal Ronovi článek.

„Lilly Potterová je naživu a obraňuje svého vraha?" přečetl nahlas jméno článku. „Dne 20. prosince 1997 se uskutečnil soud o pravdivosti dokumentů, kde vypovídal Harry Potter pod sérem pravdy. Když se však měl ukončit, vešla do síně Lily Potterová, u které všichni šestnáct věřili, že je mrtvá. Přednesla několik důkazů proti Albusu Brumbálovi, mocném čaroději a bývalému ředitele školy čar a kouzel v Bradacicích, který ještě toho dne byl prohlášen za zrádce vůči kouzelnickému světu. A Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit byl zbaven většiny obvinění, protože se jednalo o falešné důkazy. Sám Zlatý chlapec se o něm vyjádřil jako o oběti zločinu." Ron upustil noviny. Hermiona si je vzala a několikrát si je přečetla.

„Co to má bejt?" zeptala se zmatená Giny. Ron stále v šoku se na nic nezmohl.

„To musí být lež, že?" zeptal se Ron a nervózně se zasmál.

Fred i George pokrčili rameny.

„Slyšel jsem o tom mluvit Percyho. Prý ten článek nelže."

„Ale Harry by Voldemorta nikdy nebránil," vyjekl zapírající Ron.

„Já nevím Rone, měl by ses ho zeptat sám," řekl George.

„Myslím, že Harry si ani neuvědomuje, co říká," sdělil hlas Albuse. Fred se otočil na starého muže v půlměsícovitých brýlích. George byl jediný, který vytáhl svoji hůlku.

„Co tím myslíte?" optala se Hermiona.

„Voldemort totiž napadl jeho duši. Všechny ty lži, co o mně říká jsou dílem Voldemorta," přiznal lživě s hraným smutkem.

„Ale..." zasekla se Giny.

„Proč bych vám lhal? Harry by nikdy nebránil Voldemorta, jak by taky mohl, když mu zabil rodiče?" ptal se, aby si vyvolal ztracenou důvěru zpět. Vypustil svoji magii, aby mu snáz věřili. George sklonil hůlku.