Mocná krev na druhou

51-60

Přes dveře slyšel profesora a otce. Zněli, jako by se bavili o něčem vážným. Svojí magií se dostal dovnitř místnosti.

„Jsem za dveřmi, můžu vejít?" optal se Severuse v hlavě. Nadskočil, protože to nečekal. Jen se v duchu usmál.

„Co se děje?" zeptal se Tom.

„Je tu Adrian. Ptá se, zda může vejít," vysvětlil.

„Co chce?" Jeho tón se stal nevraživým.

„Chtěl jsem něco ukázat, ale nebudu rušit," řekl v otcově hlavě a ten se taky lekl. Povzdychl si.

„Pojď dál." Adrian otevřel dveře a vstoupil. Usmál se na Severuse.

„Omlouvám se, jestli jsem vám něco důležitého. Chci ti ukázat znamení." Severus se zatvářil překvapeně, následně vykulil oči.

„Je bílý?" optal se sám sebe jeho otec.

„Ano, není to zvláštní?"

„To vskutku je," vtrhl jim do rozhovoru Severus. Adrian po něm přejel prstem, zatřpytilo se stříbrným světlem a začalo se hýbat.

„Jak se stalo?" zeptal se otec.

„Upřímně nevím. Mám jen tušení." Mile se zasmál. „O čem jste se tady bavili?" otázal se jich s nevinným smíchem.

„Brumbál něco chystá," odpověděl stroze profesor. Adrianův úsměv zmizel z tváře. Jeho oči začali nabírat rudý odstín.

„Co se stalo?" optal se ho s falešným úsměve po chvíli. Otce výraz, jakým Adrian sledoval Severuse, se mu nelíbil.

„Před dvanácti hodinami tě unesli za bílého dne. Kazí mu to plány."

„Dobře... Před dvanácti hodinami? Jak dlouho jsem spal?" zamyslel se.

„Spal jsi přes deset hodin. Už jsem se obával, že se neprobudíš."

„Tak dlouho?"

„Ano." Povzdechl si.

„Otče, kde mám tašku?" Tom ji kouzlem mu podal.

„Děkuji," poklonil se a odešel si číst do knihovny.

Po asi půl hodině se ve dveřích ukázal Snape.

„Doufám, že víš, co děláš," řekl, když uviděl název. On jeho poznámku ignoroval. „Jen ať se nezblázníš. Nechci, abys zešílel, jak Bellatrix." Adrian se naštval, jeho oči začali rudnout. Podíval se profesorovi do očí.

„Nezmiňuj přede mnou její jméno," řekl naštvaně, ale s cela klidným výrazem. Jeho magie se bouřila a způsobila bolest Severusovi.

„Uklidni se!" křikla Lily, která zrovna přišla s Anikou. Adrian odtrhl pohled. Stočil pohled na Lily a jeho matku. Hned se podíval na Severuse. Klečel u země a od pusy mu šla krev. Měl takový vztek, vztek na sebe. Chtěl mu pomoc.

„Ne!" vykřikl na něj profesor. Adrian to nedokázal a vyběhl z místnosti. Chtělo se mu brečet, ale i tak ti nedokázal.

Došel do síně, kde se zrovna pořádala schůze.

„Adriane, moc rád tě tu mám," řekl před zraky desítky smrtijedů. Nic neřekl. „Tohle je můj syn, Adrian Riddle," představil ho. Jeden s černými vlasy se začal smát.

„Jak to můžete myslet vážně?" vykřikl. „Vždyť nemá žádnou magii. Není víc než obyčejný mudla!" Vyprskl smíchy. Adrianova krev dosáhla bodu varu. Podíval se na otce s krvavými očima, ten mu pokýval. Pochopil, o což jej žádal.