Mocná krev na druhou

Epilog

Několik dalších dní byl pro celý kouzelnický svět hektický. V následujícím týdnu se toho stalo spousta. Byla řečena pravda o Brumbálovi a Voldemortovi. Harry byl prohlášen za mrtvého, proto už Adriana tahle strana netížila. Prsten hodil na dno poličky a už si na něj dlouho nevzpomněl.

Tom byl očištěn, dostal Merlinův řád 1. třídy za pomoc při poražení Brumbála. Sám se cítil nespravedlivě, protože to ve skutečnosti byl Adrian, jeho syn, kdo to udělal. Ten se mu ale přiznal, že to byl jeho nápad.

O půl roku později Anika porodila jejich druhé dítě, Kayleen. Stal se taky oficiálním ředitelem Bradavic. A ačkoliv ho ze začátku spoustu lidí odsuzovalo, se stal jedním z nejlepších ředitelů všech dob.

Severus po konci školního roku přestal ve své roli profesora lektvarů a stal se mistrem lektvarů naplno. Měl tak možnost tvořit nové lektvarové postupy naplno. Pracoval pro ministerstvo, setkal se ve své následující kariéře hlavně s úspěchem.

Adrian si splnil jeden ze svých snů a stal se bystrozorem po tom, co úspěšně složil NKÚ. Sestěhovali se k sobě se Severusem, aby mohli spolu trávit víc času. Záhadným způsobem se jim jejich vztah nedostal do novin, i přesto že to ani jeden z nich neskrýval, ani jeden si na to však nestěžoval.

Bylo to už dva roky po tom, co se kouzelnický svět změnil k nepoznání.

Byl už to skoro rok, co se znovu setkali. Ron se vydal stejnou cestou jako Adrian, a ačkoliv to Ron o něm nevěděl se z nich stali znovu přátelé. Dva měsíce pracovali na jednom případě, proto nebylo překvapení, když ho jednou společně s Hermionou pozval na večeři, aby oslavili dopadení pachatele. Jeho přítel Severus nebyl z jejich setkání moc šťastný, ale chápal jeho rozhodnutí, a proto zaklepal na jejich dveře sám.

Jako první otevřela Hermiona, která se zatvářila překvapeně, když ho uviděla.

„Harry?" optala se ho v nevíře. Skoro tři roky s ním nemluvila a jako jedna z mála o něm věděla pravdu.

Adrian si dal prst přes ústa. „Jsem Adrian," připomněl ji s úsměvem.

Hermiony se nahrnuly slzy do očí. „Jsi tady."

„Ano jsem, Hermiono, jen prosím, nic neříkej před Ronem."

„On to neví?" překvapila se.

Adrian ji zakýval záporně.

„Řekneš mu to někdy?"

„To už přišel?" zeptal se z chodby Ron, Adrian ji už neopověděl. Hermiona si setřela slzu a zavedla ho do kuchyně ke stolu.

Adrian se pozdravil s Ronem a nechal ho jako první se posadit. Po chvíli na stůl skočila hnědá kočka, která se vyžadovala pozornosti.

„Daisy," oslovila Hermiona kočku, když zahlédla, co dělá. Adrian se pousmál a chtěl danou bytost pohladit.

„Dej si pozor, škrábe," upozornil ho Ron ve chvíli, kdy mu zařízla svoje drápky do kůže.

„Au," vyjekl a odsunul ruku dál.

„Já tě varoval," řekl mu s úsměvem na tváři.

„Díky," oplatil mu sarkasticky. Ron se zasmál.

„Není za co." Hermiona k němu přešla a hůlkou mu vyléčila ruku.

„Díky, Hermiono," usmál se na ženu.

„Vy se znáte?" zeptal se zrzek.

„Dalo by se to tak říct," odpověděla mu Hermiona. Ron to nechal být. Oba se posadili a začali s večeří.