Salang • Stray Kids Fanfiction • CZ

2. Han

Auto dorazilo až před obrovskou budovu obklopenou davem lidí. Přes temné sklo limuzíny jsem sledoval stovky nadšenců čekajících, až vystoupíme. Podíval jsem se na ostatní v autě. Vypadali nervózně. Nikdo z nás nebyl ve své kůži. Chvíli jsme jen tak seděli a připravovali se na nejhorší. Jenže jsme to jednou udělat museli. A ten kdo se toho ujal nebyl nikdo jiný než Chan.

Zašmátral v batohu a vytáhl kameru. Chvíli se jen psychicky připravoval, poté nasadil úsměv a zapnul nahrávání.

,,Právě stojíme před Výzkumným centrem. Všichni jsme lehce nervózní, ale už se nemůžeme dočkat." až to budeme mít za sebou. Pomyslel jsem si v duchu. Nahlas bych to nikdy říct nemohl. Postupně kamera kolovala dokola a každý do ní něco málo řekl. Jen já a Minho jsme jen mlčky seděli a čekali. Chvíli jsem ho pozoroval. Byl tižší než obvikle. Seděl a hrál si se slunečními brýlemi v ruce. Pomalu jsem mu položil ruku na rameno.

,,Hej, Lee Know Hyung, si v pořádku?" zašeptal jsem, aby to nebylo slyšet na kameru. Minho se na mě trochu vyplašeně podíval a přikývl.

Chan vypnul kameru a zase ji schoval do batohu, který si hodil na záda. ,,Připraveni změnit svět?" Po chvilce ticha si povzdychl a vzal za kliku od dveří. Zvenčí nás oslepilo hned několik blesků zároveň. Paparazzi a novináři se tlačili i přes zábrany co nejblíž mohli a snažili se získat nějaké informace a momentky. Mezi nimi bylo i několik fanoušků a samozřejmě i Stays. Při výstupu jsem nasadil stejně jako ostatní falešný úsměv a po koberci přecházel k hlavním dveřím do budovy. Mával jsem, ukazoval srdíčka, zapózoval. Když jsme se ocitli v bezpečí budovy, oklepal jsem se.

,,Vy musíte být ta klučičí skupina, že? Já jsem doktor Hong Hyeseong." když jsem se otočil za hlasem, spatřil jsem mile vypadajícího muže v doktorském plášti, který mířil našim směrem.

,,Stray Kids. Je nám ctí Vás poznat osobně, Pane." Všichni jsme po vzoru Chana toho muže pozdravili a mně došlo, že tohle musí být právě ten vědec, který tuhle šarádu vymyslel.

,,Moje dcera je vaše velká fanynka, to mně je ctí, že jste dorazili, pánové. I když vím, že by jste tu raději nebyli. Vidím vám to ve tváři." zmateně jsem se na sebe podívali. ,,Každopádně jsem se domluvil s Jinyoungem, že nám budete pomáhat s kampaní. A tak jsem se rozhodl, že vás tu alespoň osobně provedu. Můžete mě následovat." otočil se od nás zády a vyrazil přímo k výtahu. Podíval jsem se po ostatních členech. Jeongin si zrovna bral kameru z Chanova batohu. Hyunjin se o něčem bavil s Felixem. Po chvíli se všichni pomalu vydali k výtahu.

Jen Minho zůstal stát na místě. Pomalu jsem k němu přistoupil. ,,Budu tě celou dobu pozorovat, takže se opovaž udělat nějakou hloupost, jasný?" Jeho koutky rtů se lehce pohly.

,,Takže jsem bral ty sirky zbytečně? Ale no tak!" zasmál jsem se a s rukou kolem ramen ho vedl k výtahu, kde už všichni čekali.

Doktor Hong si Minha prohlédl skrz tlusté brýle. ,,Chlapče, jsi v pořádku? Jsi nějaký pobledlý..."

,,To je v pohodě. Hlavně ať už to máme za sebou." doktor zmáčkl tlačítko, dveře se plynule zavřely a výtah se rozjel.

,,Takže, asi bych měl začít historií této budovy. Byla postavena už roku 1935 a původně sloužila jako ubytování pro..." Nikdo nedával pozor. Všichni jsme se prostě snažili nějak celou tuhle akci přežít, nic víc. ,, ...a v tu dobu se rozjel výzkum vakcín. A vypadá to, že jsme tu." Přesně jak řekl, dveře se otevřeli a my vyšli na moderní bílou chodbu přes kterou v tuto chvíli šlo několik doktorů, doktorek, vědců a vědkyň v bílých pláštích a ochranných brýlích. Po stranách se nacházely prosklené místnosti se spoustou počítačů a vědeckého vybavení, které bych ani nedokázal pojmenovat.

Následovali jsme doktora a snažili se poslouchat a zároveň si všímat všeho, co popisoval a na co ukazoval. V jednu chvíli Seungmin dokonce z nepozornosti vrazil do jedné doktorky v bílém plášti, která nesla hromadu dokumentů. Doktor si toho ani nevšiml a pokračoval, a tak jí Seungmin pomohl posbírat papíry a spěchal za námi.

,,A tady v této místnosti to všechno vzniklo." Doktor otevřel dvojkřídlé dvěre na konci chodby a tím se nám naskytl pohled na obrovskou laboratoř.