Salang • Stray Kids Fanfiction • CZ

10. Lee Know

Když jsem spadnul společně s Jisungem na zem, první na co jsem dokázal myslet byl jeho stav. Se zavřenýma očima a pootevřenou pusou vypadal, jako by ztratil vědomí. Cítil jsem, jak moje srdce bije jako o život. Opatrně jsem polknul a lehce s ním zatřásl. ,,Ji-Jisungu?" Můj hlas se nezvykle třásl, třáslo se celé moje tělo. Každá vteřina jako by se natahovala a prodlužovala.

Konečně Jisung pomalu otevřel oči a podíval se přímo do těch mých. I když bych mu měl spíš pomoct na nohy a možná ho i raději odvést na vyšetření, zachoval jsem se sobecky a jednoduše si užíval, jak blízko ke mně byl. Najednou se jeho oči rozšířily a jeho výraz se ze zmateného změnil na šokovaný.

,,Proč jsi se vlastně ptal na čas?" Ta otázka mě úplně zaskočila. Několikrát jsem jen naprázdno otevřel a zase zavřel pusu, doufajíc, že z ní něco vyjde, ale marně. A v tuto chvíli už bylo zbytečné vymýšlet nějakou lež. Jisungovi to totiž zcela očividně teď taky došlo. Začal se z uvěznění mezi mnou a zemí soukat pryč. Sám jsem se postavil a podal mu pomocnou ruku, jenže místo aby ji přijal se po čtyřech doplazil až k našim věcem a začal něco hledat. Svůj telefon, napadlo mě okamžitě. Hned jak ho našel ho zapnul a chvíli do něj jen zíral. Pak ho otočil směrem na mě.

16:01

Minuta. Ani ne šedesát sekund. Nervózně jsem polkl s očima stále upřenýma na čas, dokud obrazovka telefonu neztmavla. V tu chvíli se můj pohled přesměroval na Jisunga. Sledoval mě s výrazem, který jsem nedokázal rozluštit.

Udělal jsem směrem k němu krok. Jisung o krok ucouvl. Udělal jsem další, tentokrát větší a sebevědomější. Jisung taky. V tu chvíli moje tělo prostě vyrazilo vpřed. Ráznějšími kroky jsem se přibližoval stále víc. Jisung se přede mnou snažil couvat, jenže když zády narazil do zdi, neměl už kam utéct.

A přesně toho jsem využil. Natáhl jsem ruku a opřel se o zeď, přesně v úrovni jeho očí. Tímto jsem mu zatarasil i jedinou možnou únikovou cestu z místnosti. 

,,Co-co to sakra děláš?" zamumlal s očima dokořán.

,,Snažím se vyřešit svoje problémy." pohled mi sjel na jeho dlaně připravené mě kdykoliv odstrčit. Pomalu jsem se k jedné z nich natáhl.

Sotva se naše prsty dotkly, sotva se kůže otřela o kůži, projelo mým tělem něco jako elektrický proud. Překvapeně jsem ruku odtáhl a stejně jako Jisung si ji začal nechápavě prohlížet. ,,Co to bylo? Co to má znamenat, Minho?" zeptal se mě roztřeseným hlasem. Sám jsem neměl ani tucha co se právě stalo. Ale jedno jsem věděl jistě: líbilo se mi to.

A tak jsem ruku natáhl znovu, Jisung chvíli váhal, poté ho ale nejspíš přemohla zvědavost a pomalu se začas přibližovat svojí dlaní k mé natažené.

,,Napočítal bych do tří." navrhl jsem a Jisung po chvilce přikývl. ,,Jedna. Dva. Tři." Na tři jsem svoji dlaň přitiskl přímo na tu jeho. Opět mnou projel onen elektrizující pocit, ten ale rychle vystřídalo něco jiného. Příjemné mravenčení na dlani, kterou jsem se Jisunga dotýkal. Srdce mi začalo bít, jako by mi šlo o život. Cítil jsem se tak... úžasně. Toužil jsem po něčem větším, třeba uchopit obě Jisungovi ruky, jen abych cítil ten příjemný pocit, ale zároveň mé tělo nechtělo tento moment překazit, a tak jsme oba jako zkamenělí stáli a sledovali své ruce.

Po chvíli to byl právě Jisung, kdo ruku odtáhl. Okamžitě jsem začal ten pocit postrádat. Cítil jsem se jako magnet, kterého magnetická síla přitahuje k jinému magnetu. Sledoval jsem mladšího, kterému se nejspíš v hlavě střídalo tolik myšlenek a pocitů, že to, co se stalo, nestíhal pobrat. ,,Ó můj bože. Co se to právě stalo? Co se to děje teď?" začal si rozrušeně mumlat. Levou rukou si zajel do vlasů a začal chodit tam a zpátky, zatímco si prohlížel pravou ruku, tu, kterou se mě před chvílí dotknul. ,,Co to všechno znamená? Znamená to snad, že ty a já jsme..."

Větu nestihl doříct. Z ničeho nic moje tělo přerušilo vzdálenost mezi námi, mé ruce uchopily jeho dokonale roztomilé tváře a přitáhly ho blíž ke mně, aby ho mohli moje rty políbit. Ucítil jsem elektřinu a poté už jen ten nepopsatelný pocit. Zíral jsem do Jisungovích překvapených očí, než se ty moje zavřely. Pak jsem si tento moment už jen užíval.

Nebo minimálně do chvíle, než mě odstrčil.