Salang • Stray Kids Fanfiction • CZ

20. Lee Know

Idiot in the building
——————

Lee co neví
Co jsem ti včera říkal?!!!

Idiot in the building
Nepamatuješ si?
Chudák Jisung 😔
Nejspíš po tobě s Chanem museli uklízet blitky celou noc 🤮

Lee co neví
Tys řekl Chanovi aby přišel?

Idiot in the building
Jo
Psal jsem mu, že budeš potřebovat pomoc...
Teda po tom co jsi mi říkal... 😶

Lee co neví
Ale CO jsem říkal?!!!!!!!!

Idiot in the building
Raději si pokecáme mezi čtyřma očima 🫢
Dal bych si ramen od Babči 🍜
Za deset minut

——————

Naštvaně jsem zavrčel a došel ke skříni pro nějaké oblečení. Vytáhl jsem co nejméně výrazné kalhoty a obyčejnou mikinu. Zastrčil jsem do kapsy telefon, roušku, peněženku a klíče od bytu. S tím jsem došel až ke dveřím z bytu, kde jsem si ještě rychle obouval boty.

,,Kam se chystáš?" ozval se najednou Jisung z kuchyně. Úplně jsem na něj zapomněl. Myslel jsem si, že už bude u sebe a něco dělat. Tím, že ale stále seděl v kuchyni a vedle něj stála moje miska se zbytkem polévky, mě kompletně zaskočil.

,,Mám s někým schůzku."

,,Aha. No, vrať se včas. Máme jet na to interview." Sakra. Na ten rozhovor jsem úplně zapomněl.

,,Jasně. Čau." Zavřu za sebou a schovaný za kšiltovkou se vydám na dohodnuté místo.

Do bistra U Babči chodíme s klukama často. Je to dost nenápadný podnik blízko našich bytů, který navštěvují hlavně důchodci, kteří nás většinou neznají. Také tam vaří vážně dobré ramen a dokonce tam ani nechodí nikdo jiný z JYP.

Když vejdu, zazvoní malý zvoneček nade dveřmi. Pozdravím milou halmoni za pultem, které schodou okolností i bistro patří. Seungmin sedí až vzadu u našeho obvyklého stolu. Bezstarostně si prohlíží nabídku a ani si mě nevšimne, dokud si nepřisednu.

,,Už jsem si objednal a vzal jednu misku i tobě." ušklíbne se při pohledu na mě.

,,Takže to vyklop. Co jsem ti včera řekl."

,, Nejdřív bych se rád najedl. Ještě jsem ani nesnídal a navíc..."

,.JESTLI TO TEĎ A TADY NEVYKLOPÍŠ, BUDU MUSET NAJÍT DOST VELKOU LOPATU NA VYKOPÁNÍ TVÝHO HROBU, KIME SEUNGMINE!!!" moje nervy přetekly a on si toho nejspíš konečně všiml taky. Odložil menu, se kterým si celou dobu hrál.

,,Nic extra. Když jsem přijal hovor, začal jsi prosit o pomoc. Ptal jsem se proč, ale ty ses rozbulel. Chvilku ti trvalo, než ses sebral a začal jsi mě znovu prosit, abych zjistil, jestli někoho Jisung nemá. Pak jsi začal mlet, jak moc ho miluješ, že je tvoje spřízněná duše a tak dál. Chvilku mi tě dokonce začínalo být líto, pak ses ale pozvracel, čímž jsem si zase uvědomil, že seš na mol a nejspíš sem jen první číslo, který jsi vytočit." Nastalo ticho. Doufal jsem, že na mně není poznat, jak moc se stydím. Čekal jsem, že k tomu ještě něco řekne, ale jen mlčky vyčkával, co udělám.

,,A... to je vše?"

,,Co já vím. Dost možná jsi volal nebo psal i více lidem. A co se stalo než přišel Chan taky nevím." nakloní se ke mně blíž. ,,Tady spíš nastává čas na moji otázku. Takže je to pravda? Je Jisung tvoje spřízněná duše?"

Protočím oči v sloup. Kousnu se do rtu. Přikývnu.

Spokojeně se opře o židli a s úsměvem na mě mrkne ,,OK, to mi stačí."

Vykulím na něj oči. ,,Co? To je všechno? Čekal jsem... co já vím... něco jako výslech?"

,,Hele, nevím jak kluci, ale já jsem vždycky tušil, že ta chemie mezi tebou a Jisungem není jen kamarádství nebo že je hraná. Prostě jste spolu byli tak přirození, že bylo prakticky jasný, že spolu někdy něco budete mít. Vždyť si toho všiml snad každej, kdo má mozek. Takže všichni kromě Stray Kids a zbytku JYP Entertainment."

Halmoni dorazí s jídlem, takže musíme náš rozhovor ukončit, nebo alespoň pro teď, protože pokračovat o mně a Jisungovi během jezení ramen od Babči by byl doslova boží hřích.