Salang • Stray Kids Fanfiction • CZ

19. Lee Know

Dá se považovat za zázrak, že jsem se i přes tu příšernou bolest dokázal vyškrábat z postele a dobelhat se až do koupelny. Z předchozího večera si nic moc nepamatuju. Jen pár lahví soju, Chana a... Jisunga. Měl bych na něj být naštvaný. On je důvod, proč jsem sáhl po lahvích soju pro případ nouze. Emoce mě jaksi přemohly a tak při myšlence na to, že jel do Výzkumného centra za nějakou holkou, a nebo, aby nějak změnil svou spřízněnou duši (ne že bych věděl o tom, že by to nějak šlo) jsem prostě už nutně potřeboval vypnout. A tohle byla asi nejrychlejší a hlavně nejúčinější možnost.

Ale přesto mám pocit, že se včera něco stalo. Možná si to jen nalhávám, ale myslím, že jsme se včera dotkli. Pamatuju si elektřinu. Taky mám dost opuchlé oči, takže jsem nejspíš brečel. Ale taky mám před očima Jisungův obličej kousek od toho mého...

Když mi na tvář dopadnou první studené kapky, cítím se jako znovuzrozený a naprosto probuzený. Prudká ledovost mě natolik překvapí, až ze sebe vydám podivně vysoký zvuk. Jo, tohle je přesně to, co jsem teď potřeboval.

Vodu vypnu až když jsem si stoprocentně jistý, že si dokážu udělat jídlo bez toho, aby se se mnou motala celá místnost nebo abych se motal já. Usuším se a omotám si kolem pasu ručník, protože jsem si zapomněl vzít oblečení a trenky, ve kterých jsem spal smrděli po něčem dost nechutným. Vyšel jsem z koupelny a spatřil Jisunga, jak zrovna v kuchyni popíjí americano.

,,Dobrý ráno."

,,Do-dobré." odpoví celý bledý. Zklamaně a možná trochu stydlivě kolem něj projdu k lednici, načež slyším, jak si úlevou oddychne. ,,Donesl jsem ti vyprošťovací polévku. Měla by být ještě teplá."

,,Jasně. Díky." Zavřu lednici a přesunu se k balíčku zabalenému vedle Jisunga. Je u něj nachystaná i lžička, tak si rovnou vedle Jisunga sednu a začnu pomalu jíst.

Nikdo z nás dlouho nic neřekne. Občas se na něj koutkem oka podívám, jen abych zachytil jeho pohled, který se rychle zaměří na něco jiného. Jindy zase on nachytá mě, a tak stočím pohled na polévku před sebou.

Po chvíli mlčení to nevydržím. ,,Co se včera stalo?"

,,No... opil ses." Bojím se na něj podívat, v jeho hlase slyším, jak si snaží vzpomenout. ,,A tak mi Chan napsal, abych... mu pomohl uklidit a dostat tě do postele."

,,Aha. A jak se sem dostal Chan?"

,,To nevím. Neptal jsem se."

,,A... kde jsi vlastně včera byl?" Tváře mi rudnuly, nejspíš mě rozehřála ta polévka.

,,Já? Ehm... no... na schůzce." Lže mi. Ale proč? Možná mi nechce řict pravdu, protože si myslí, že by mě to mohlo bolet. Ale tím, že ji už znám, to bolí ještě víc.

S každou další lžičkou je polévka slanější. Překvapeně si sáhnu na tváře a cítím, jak se mi po nich tiše kutálejí slzy. Zvednu se a rychle odejdu do pokoje, kde za sebou zavřu dveře. Okamžitě se dostaví i tiché vzlyky. Nechci, aby mě viděl brečet. Sesunu se po dveřich až na zem. Přitáhnu k sobě kolena a snažím se vzpamatovat. Nádech, výdech. Slzy rychle dojdou, přesto cítím, jak mi po tvářích tečou imaginární. A pak přestanou i vzlyky. Jen sedím a zhluboka dýchám.

Ale doslova nadskočím když mi zazvoní telefon. Někdo mi poslal zprávu. Natáhnu se pro svůj telefon a otevřu kontakty.

Idiot in the building
——————

Idiot in the building
Dobré ráno
Z toho, jak jsi včera mluvil usuzuji, že jsi pil, tak raději píšu až teď
A chci se zeptat, zda jsi ok
Protože po tom, jak jsi mi vyprávěl o své lásce a spřízněné duši, kterou měl být Jisung, si tím nejsem jistý.

——————

Nechápavě se na zpávy od Seungmina dívám a pak zděšeně najedu na historii hovorů. A ještě zděšeněji zjistím, že jsem Seungminovi včera večer asi dvanáct minut volal. A očividně ho použil jako svou zpovědnici.