Salang • Stray Kids Fanfiction • CZ

8. Lee Know

Vzbudil jsem se s příšernou bolestí v zádech. Posadil jsem se a protáhl se, přičemž se ozvalo hned několikrát zapráskání kostí. Úlevou jsem si povzdechl a pomalu rozlepil oči. Překvapeně jsem zjistil, že jsem pořád v tělocvičně. Nejspíš jsem tu včera usnul. Odhrnul jsem ze sebe deku a -

Počkat... deku? Kde se tady vzala deka? Nebo spíš, kdo ji přinesl? Že by se vrátil Chan? Ne, ten by mě spíš vzbudil a řekl mi, ať si jdu lehnout. Na tohle myšlení bylo pro můj mozek ještě moc brzy, a tak jsem deku poskládal a vydal se najít někoho z kluků. Všude bylo ticho a za celou dobu jsem nikoho nepotkal. Neměl jsem ponětí, kolik je hodin a byl moc líný na to, abych se podíval na telefon. A vlastně mi to bylo i docela jedno.

Chvíli jsem jen tak bloudil chodbami, nakonec jsem to vzdal a zašel do jídelny na snídani. Když jsem uviděl sedět kluky u našeho stolu, zamířil jsem vítězoslavně k nim. O něčem zrovna mluvili a ani si nevšimli, že jsem si přisedl. Promnul jsem si oči a snažil se přijít na to, co zrovna kluci u stolu řeší.

,,Podle mě bude mít ten videoklip maximálně 10 milionů shlédnutí za 24 hodin." řekl zrovna Seungmin.

,,Myslíš, že jenom 10 milionů? Já bych si tipnul přinejmenším 20." oponoval mu Changbin se svým klasickým sebevědomým a tvrdohlavým výrazem.

,,Chk Chk Boom je vážně skvělá písnička, ale 20 milionů asi za 24 hodin fakt nepřekoná."

,,Vždyť tam hraje Deadpool a Wolverine! MINIMÁLNĚ 12 milionů stoprocentně hitne." Hyunjin bouchl do stolu, až jsem nadskočil. V tu chvíli se na mě všichni otočili.

,,Páni, Lee Know Hyung je konečně vzhůru!" usmál se na mě Jeongin přes stůl. Rozespale jsem se na něj zamračil.

Chan mi dal ruku kolem ramen. ,,Vypadá to, že jsi měl v noci nad čím přemýšlet."

,,Neser mě. Nemám na to náladu." Sundal jsem jeho ruku a lehce se od něj odsunul. ,,Mimochodem, nevíte náhodou, odkud je tahle deka?" zvedl jsem ji nad stůl, aby si ji mohli všichni dobře prohlédnout. Všichni ale jen zavrtěli hlavou nebo pokrčili rameny. S povzdechem jsem ji položil mezi sebe a Chana, který se na mě pořád díval s očima plnýma nevyřčených otázek. Raději jsem se rozhodl zajít si pro něco k jídlu, ať tu jen tak nesedím.

Když jsem se vrátil, zůstali u stolu jenom Seungmin, Felix a Jisung. Seungmin zrovna s Felixem rozebíral čip a to, jak najednou přestal bolet. Sedl jsem si tedy naproti Jisunga. ,,Kde jsi vlastně celou noc byl?"

Překvapeně jsem se na něj s plnou pusou podíval. ,,No... usnul jsem v tělocvičně."

,,Aha." Dál se věnoval svému jídlu, a tak jsem ho napodobil. ,,Mohl bys mi potom prosím po obědě pomoct s choreografií? Nějak mi v Mountains nejde ta Hyunjinova část před tou mojí. Ta hned po prvním refrému." Jenom jsem přikývl.

Když jsem dojedl a zvedl hlavu, překvapilo mě, že u stolu jsem sám. Ani jsem si nevšiml, že ostatní už odešli. S povzdychem jsem tedy šel vyhodit zbytky a vyrazil ,něco dělat'. Upřímě jsem ale na nic neměl náladu.

A tak jsem nakonec skončil rozvalený na posteli a na telefonu sledoval lidi spekulující o za chvíli vydávaných písních. Dokonce jsem našel i nějaká videa udělaná pomocí AI, která měla ukázat, jak by měly písničky znít.

,,Stay se prostě nikdy nepoučí." zamumlal jsem si pro sebe.

,,Že to říkáš zrovna ty." ozvalo se ve dveřích. Stál tam Changbin a s úšklebkem si mě prohlížel. ,,Je čas jít na oběd. Tak nepředstírej, že máš ,nějakou práci' a zvedni ten svůj zadek. Všichni na tebe čekají." S donucením jsem se zvedl, něco na sebe hodil a vyrazil za Changbinem a ostatními. Dneska máme jít na oběd do nějaké restaurace a oslavit tak vydání našeho nového alba. Málem bych na to zapomněl.

Venku už všichni stáli a netrpělivě čekali. Jakmile jsem se objevil, všichni se automaticky vydali pryč. Jen Chan na mě čekal. A tak, i když jsem nechtěl, jsme společně šli mlčky za ostatníma.