Tajemství Bílé hvězdy

Kapitola 3.

Bělinka se probudila a zamžourala do světla , které pronikalo dovnitř školky . Vedle ní spali stočení Jestřábek a Bobulka. Bělinka se usmála a potichu se zvedla na tlapky a všla ven ze školky . S radostí se nadechla čerstvého vzduchu a nechala paprsky aby jí prohřály kožíšek. 

Do tábora se zrovna vrátila lovecká hlídka v čele s Bukvicí . Hnědá válečnice položila na hromadu s úlovky vrabce a spokojeně sledovala i ostatní kočky , jak přidávají i svou kořist. Zástupkyně velitele si potom zývla a odešla do doupěte zástupce. Bělinka jí sledovala a v duchu si přála aby také jednou byla tak vážená kočka která vždycky stojí po boku svého velitele. 

Zachvěla se vzrušením že až bude učednicí bude mít příležitost všem ukázat co v ní je. „ ahoj Bělinko ! ", zazněl jí za zády povědomý hlas. Zlatá kočička se otočila a usmála se na Jestřábka. Hnědý kocourek jí pohladil ocáskem a potom mňoukl „ mám docela hlad , co si dát něco k snědku ?",. Bělinka přikývla "souhlasím , ale vsaď se že tam budu první!",. 

Kočička se rozeběhla až za ní lítal prach. Jestřábek jí se smíchem následoval a za chvíli už s Bělinkou vyrovnal krok. Bělinka už před sebou viděla hromadu a tak ještě zrychlila nedovolí Jestřábkovi vyhrát !.

Už jenom kousek , pomyslela si. Vtom jí na záda dopadlo něčí tělo a převrátilo jína bok. Bělinka naštvaně prskla a co nejrychleji se zvedla. Jestřábek už stál u kořisti a ve tváři měl rošťácký úsměv. Bělinka k němu došla se zdviženým ocáskem a plácla ho přes ouško „ to není fér!", mňoukla trochu nazlobeně. Jestřábek se usmál a smířlivě jí olízl. Potom si oba vybrali z hromady myš . Bělinka se rozhlížela po táboře a spatřila Žlutotlapku jak rychle míří ven z tábora, učednice léčitele vypadala trochu vyděšeně ale ráznými kroky se blížila k východu. 

Bělinka dojedla svou myš a otočila se na Jestřábka „ co kdybychom donesli něco Kapraďovi a Stračce ? A i Žkutotlapce ? " Jestřábek přikývl „ to je dobrý nápad",. Ihned popadl hraboše a Bělinka vzala dvě veverky a vydali se k léčitelskému doupěti. 

Když vešli do doupěte čumáčky jim zaplavila ukludňující vůně bylinek . Potom Bělinka spatřila bílého kocoura který se skláněl nad černou kočičkou. Bělinka k nim opatrně došla a s lítosti se dívala na chabé černé tělíčko. 

Bělinka si povzdechla a lehce se dotkla jejího ramene. Tahle kočička už mohla být několik dní učednicí ale onemocněla. Bělinka vzhlédla k léčiteli který kočičku ustaraně sledoval. „ co je jí ?", zeptal se Jestřábek. Kapraď se k nim otočil „ má bílý kašel ", mňoukl „ je velmi nakažlivý takže se tu prosím moc nezdržujte ",. Bělinka kývla „ a uzdraví se ?", 

Kapraď se na chvíli zahleděl do dálky a potom mňoukl „ určitě ano !", oznámil ale v jeho hlase se odrážela nejistota. Bělinka se otočila na Stračku a smutně se na ní usmála . Potom položila úlovky „tady je něco pro tebe a Žlutotlapku ", mňoukla. Léčitel zavrněl a usmál se „ to je od vás moc hezké, děkuji", . Potom ona s Jestřábkem po boku opustili doupě .

Za chvilku je opět ozářilo slunce a ohřálo jim kožíšky. Bělinka se otočila na Jestřábka „ je mi jí líto , tohle si nezaslouží ",  . Jestřábek přikývl „ neboj se ona to zvládne " . Potom se k sobě přitiskli a Bělinka ještě vyslala ke Kočičím předkům tichou prosbu za Stračku.