Tajemství Bílé hvězdy

Kapitola 10.

Jestřábek  prošel ostružinovou klenbou, která oddělovala léčitelské doupě od zbytku tábora. Do čumáčku ho ihned uhodila čerstvá vůně bylinek a listí. Na kamené podlaze byly jako vždycky hromádky bobulí. 

Jestřábek zamířil na konec doupěte kde byly přichystané pelíšky z mechu. Potom ho však málem porazilo kočičí tělo, které jako hnědá šmouha běhalo sem a tam. 

„ promiň ", mňoukla učednice a vrhla na Jestřábka omluvný pohled. „ to nic Žlutoočko, vím že máš moc práce", mňoukl kocourek a uhladil si pocuchaná srst na hřbetě. Hnědá kočka s bílou náprsenkou přikývla a  potom se obrátila i k Drápkovi s  Bělinkou . „ co tu vlastně děláte ?", zeptala se a mrskla dlouhým ocasem. 

„ jdeme jen navštívit naši kamarádku Stračku ", mňoukla starostlivě Bělinka. Žlutoočka přikývla a ukázala dozadu na poslední pelíšek. „ je támhle, ",   .„ a jak je na tom ?", zeptal se Drápek. „ zeptejte se Kapradě , je zkušenější než já ", mňoukla a vyběhla z doupěte. 

Jestřábek došel k pelíšku a prohlížel si černou kočičku , která spala. Vypadala tak slabě ale zároveň už mnohem lépe než když tu byl naposledy. „ koukám že jste přišli za Stračkou ", mňoukl hluboký hlas. Že stínů se vynořil velký bílý kocour a chápavě je přejížděl modrýma očima.

Jestřáb sledoval jak léčitel přešel ke kočičce a sedl si vedle ní. „ jak jistě víte, měla zelený kašel , to je velmi vážná nemoc ," upozornil je „ dostávala se z toho dlouho ale už je v pořádku, jsem si jistý že brzy bude tak silná jako dřív", mňoukl a usmál se.

Jestřábek cítil jak mu že srdce spadl kámen a radostně se zabořil Stračce do srsti. Také jeho kamarádi hned přiběhli a veselé mňoukali. „ ale teď už běžte ať ji nevzbudíte ", mňoukl a poháněl je pryč z doupěte.

Jestřábek se ještě ohlédl a poté vyběhl ven , nebe bylo šedivě a nad hlavou se mu honily ztěžklé mraky ale to mu nemohlo zabránit ve velké radosti kterou cítil. Otočil se na ostatní a mňoukl „ nepůjdeme pomoct učedníkům s opravou doupat ?, vypadá to na bouřku tak ať jim to netrvá tak dlouho !", . „ jasně!", mňoukla Bělinka a vyrazila k válečnickému doupěti , které právě opravovali. 

A Jestřábek vyběhl s ní v závěsu s Drápkem. Když však dorazily spatřil jen trojbarevnou učednici „ kde je Dubotlapka?", zeptal se . Šípkotlapka zvedla hlavu od práce a mňoukla „ na výcviku s Kameňákem , takže je to celé na mě, tak co kdybyste mi pomohli?",  . 

Jestřábek zakroutil nad její mrzutostí hlavou - nechápu jak to s ní může Dubotlapka celé ty dny vydržet - , pomyslel si . „ jasně že ti pomůžem , proč myslíš že jsme tady ?!", zeptal se Drápek a ani se nečekal na odpověď. Jen mávl naštvaně ocáskem a dál se do práce.

 Jestřábek sebral že země mech a připlácl ho na trhlinu v doupěti.  Když skončili měl kocourek kožíšek špinavý od hlíny ale vzápětí začalo bouřit. Znělo to tak mocně jako příslib nějaké pohromy. Rychle si srst očistil a znovu si prohlédl nově opravené doupě a byl na sebe pyšný.

Potom se však z kapradí vynořil Kameňák a hned za ním Dubotlapka. Kocourek měl v očích strach a srst celou zježenou. I z Kameňákových modrých očích, jindy tak klidných se odrážela nejistota. Kolem nich se shromažďily kočky a Jestřábek se zoufale snažil zjistit co se stalo.

Ze svého doupěte vyskočil Hromový měsíc a vyrazil k nim. Kameňák něco říkal ale hnědý kocourek mu přes výkřiky ostatních nerozuměl. 

Jediné co zaslechl bylo 

Oheň !