Tajemství Bílé hvězdy

Kapitola 4.

Jestřábek se probudil ve svém pelíšku, protáhl si tlapky a rozhlédl se po školce . Všichni spali dokonce i Bělinka.  Jestřábek se na spící kamarádku usmál a potom se zvedl a vyšel ven. 

Ihned se nadechl čerstvého vzduchu a z kožíšku si otřepal vlhkost.  Nebe bylo zataźené a foukal studený vír , který mu cuchal srst. Jestřábek si uhladil srst na hřbetě a potom jeho zrak zamířil k velké skále. - kéžby už bych byl učedník - pomyslel si. 

Mohl by se učit lovit , a bojovat , poznávat nové pachy....  „ ahoj Jestřábku ", mňoukl někdo. Jestřábek zaistřil před sebe a spatřil světle hnědého kocourka s modrýma očima které ho přátelsky sledovaly. 

„ ahoj Dubotlapko !", mňoukl kocourek „ jak se máš ?", , „ dobře ", odpověděl učedník „ dnes půjdu s Kameňákem na lov ", . Jestřábek se závistivě usmál „ to se máš , že můžeš být klanu užitečný a né sedět celé dny v táboře".

Dubotlapka mu olízl rameno „ neboj , však se dočkáš ! , jistě budeš skvělý učedník", mňoukl přesvědčeně. Jestřábek k němu zvedl pohled „ myslíš ?", 

Dubotlapka přikývl a Jestřábka pohltila vlna vzrušení a radosti. „ Dubotlapko !", ozval se hlas za nimi . Oba kocourci i se otočily a Jestřábek si všiml vysokého šedého kocoura který seděl u pařezu a netrpělivě mrskal ocasem. „ jistě Kameňáku, už jdu !", zavolal Dubotlapka a předtím než se přidal ke svému učiteli , který právě opouštěl tábor pohladil Jestřábka ocáskem.

Jestřábek se za nimi díval a nemohl se dočkat dne kdy i on prozkoumá území svého klanu. Potom zafoukal silný vítr a rozfoukal hromádku žlutého listí. Jestřábek na nic nečekal a rychle chňapl po jednom z listů a přimáčkl ho k zemi. 

Potom uslyšel tlumený smích . Překvapeně se podíval tím směrem a uviděl Bělinku. Zlatá kočička se usmívala a mňoukla „ co tu děláš? Lovíš listí ?", mňoukla s pobavením. Jestřábek se napjal „ jen jsem si zkoušel svou rychlost a přesnost, je to určitě mnohem užitečnější než když celé ráno prozpíš ".

Bělinka k němu doběhla a otřela se o jeho bok „ no jo , tak nemusíš být hnedka mrzutec " oznámila mu s humorem. Náhle kočička vyjekla a přistála na zemi. Kocourek vytasil drápky ale potom uviděl černý kožíšek. Drápku !", vřískla Bělinka pomalu se sbírala že země. Černý kocourek se zrzavým uchem pobaveně zavrněl a v zelených očích mu jiskřilo. 

Jestřábek mu mávl ocáskem na pozdrav a Drápek jeho gesto opětoval . Potom Drápek olízl Bělinku a kočička ho pohladila ocáskem. Jestřábek se žertovně pousmál „ vsadím se že mě nikdo neporazíte !", 

„ to neříkej dvakrát!", mňoukla Bělinka a skočila po hnědém Kocourkovi. Ten uskočil ale ocásek mu uvízl pod zlatou tlapkou. Drápek využil toho že nemůže prchnout a skočil mu na záda. Jestřábek se svalil a ihned se drápal z  pod jeho sevření.  Potom vykopli zadní tlapkou a bouchlo Drápka do slabin . Černý kocourek povolil sevření a Jestřábek toho využil a postavil se. 

Bělinka se po něm vzápětí opět vrhla ale tentokrát uhnul a bouchlo jí přes ouška. Potom se Bělinka přikrčila a Sekla tlapkou po Drápkovi . Ten vřískl a vrátil jí to stejnou ranou. Jestřábek se vrhl mezi ně a začala pořádná bitka. Klubíčko chlupů se válelo po zemi a Jestřábek chvíli ani nevěděl kde je nahoře a kde dole. 

Potom se vymanil a kopl Drápka do čela. „ dobrá trefa Jestřábku !", mňoukl kočičí hlas. Kocourek překvapeně vzhlédl a spatřil Narcisu. Zlatá válečnice ležela na trávě a pobaveně je sledovala. Jestřábek se pousmál a otočil se ke kamarádům . „ vidíte ? , jsem nejlepší!", prohlásil s hrdostí.

Bělinka ho plácla přes uši a mňoukla „ nojo pro dnešek si vyhrál !", potom si unaveně lehla a Drápek vedle ní. 

Jestřábek však měl plno energie a pochvala zkušené válečnice ho příjemně zahřála u srdce. Tak seděl a s pohledem na tábor si vychutnával pocit vítězství.