Tajemství Bílé hvězdy

Kapitola 8.

Když se mladý válečník společně s Bělinkou  dostal do tábora, všichni členové klanu zpozorněli a zvedli hlavu aby se podívali kdo to přišel. Když si všimli zlaté kočičky že všech stran se začalo ozývat úlevné a šťastné mňoukání. Kolem nich se rychle utvořil hlouček koček které mňoukaly jedná přes druhou. „ nestalo se ti nic ?, proč jste nezůstaly v táboře? Vy koťata nemáte trochu rozumu ",  zavrčela Levhartka a nespokojeně mrskla ocasem. Ale Bělinka v hejích očích zahlédla starost a úlevu. 

„ uhněte všichni!", mňoukl ostře něčí hlas.Bělinka poznala Jantarovku. Kočky se rozestoupily a nechaly tmavě šedou matku projít. Když spatřila Bělinku , oči se jí rozšířily a bezhlavě se k ní vrhla a začala horlivě lízat. Bělinka chtěla protestovat ale místo toho zabořila svou hlavu do Jantarovčiny hrudi. Kočka jí hladila ocáskem „ ach , moje milované koťátko , jsem tak ráda že jsi v pořádku " mňoukla a vrhla vděčný pohled na Narcisu a Pírka. 

Bělinka se po chvíli vymanila z jejího sevření a obrátila se směrem k válečníkům „ je tady Jestřábek a Drá_". „ Bělinko !?", mňoukli kocourci najednou. Bělince poskočilo srdce radostí když spatřila oba své kamarády jak k ní běží. Jestřábek jí olízl ouško , „ už jsme se o tebe moc báli ", mňoukl „ jsem rád že se ti nic nestalo!". Drápek přikývl a oči mu jiskřily štěstím. 

„ Měsíční klane !", tábor prořízl hlas Hromového měsíce. „ prosím aby se všichni dostavily na klanové shromáždění". Bělinka sledovala jak se kočky začali přesouvat pod velkou skálu, na které stál štíhlý stříbrný kocour a po jeho boku Bukvice. 

Kývla na Jestřábka s Drápkem a společně zamířili za ostatními. Když si všichni našli své místo stočil se jejich pohled k veliteli. „ jak víte , dnes se naše tři koťata dopustili závažného přestupku ". Pohled Hromového měsíce se přesunul na ně. „ Bělinko , Drápku, Jestřábku , předstupte !". Bělinka se zachvěla ale statečně bok po boku s kocourky , vyrazila blíž ke skále. 

Pohled jeho tmavě modrých očích trochu zjihl ale stále se v nich odrážela vážnost.„ musím říct že mě to překvapuje , jste koťata těsně na jmenování učedníky a přesto jste opustily tábor aniž by o vás kdokoli věděl. " Bělinka přikývla cítila se zahanbeně, jak ji taková hloupost mohla napadnout ? . „ byli jste ve smrtelném nebezpečí ", pokračoval velitel „ ta liška vás mohla klidně všechny zabít !,  máme veliké štěstí že jste všichni naživu. 

„ víte přece že by vaše smrt byla velkou ztrátou pro náš klan , a navíc by byla zbytečná!". Bělinka se veliteli nedokázala podívat do očí. Cítila na sobě pohledy spousty koček a připadala si jako malé hloupé kotě, bezbranné kotě . Nebylo ale fér že kvůli ní obviňoval i její kamarády . Oni nic neudělali , to ona neměla být tak bláhová !

Zlatá kočička se nadechla a vzhlédla k velké skále „ Hromový měsíci , je to moje vina ". Mňoukla. Šedý kocour se na ní podíval a naklonil hlavu na stranu „ jak to myslíš Bělinko ?". Povzdechla si „ to já se vydala bez dozoru ven z tábora, myslela jsem si že se hned vrátím ale les mě tak uchvátil že jsem úplně zapomněla na čas ". Sklopila hlavu „ ale Jestřábek s Drápkem mě jen šli hledat a přišli , aby mě přivedli zpátky ". Cítila Jestřábkův ocásek na tom svém a to jí dodalo sílu „ jen jsem chtěla být užitečná a ulovit něco pro klan ",„ omlouvám se ". 

Chvíli panovalo ticho , Bělinka slyšela jak si za jejími zády kočky šeptají ale neodvážila se ohlédnout. Cítila se hloupě a trapně. „ ne , byla to chyba nás všech, Bělinka za to nemůže", mňoukl Jestřábek. Bělinka vzhlédla a mňoukla „ myší mozku , vždyť víš že za to můžu já !". 

„ ale_". „ dost !", vřískl Hromový měsíc a celý tábor rázem ztichl. „ jestli to je tak jak říká Bělinka , ", na chvíli se odmlčel a podíval se na Drápka a Jestřábka „ je od vás hezké že jste se snažili kamarádce pomoci, ale sami vydíte že některá pomoc může být nad vaše síly". 

„ vždycky myslete na vlastní bezpečí , a na to co bude nejlepší pro klan !". Oba kocourci přikývli. „ Bělinko , je od tebe velmi neuvážené takhle opouštět tábor, pomoct klanu je důležité ale jsi moc mladá na to aby ses sama rozhodovala jakou pomocnou tlapku podáš".

Z hlasu velitele byla znát moudrost a autorita. „ byly jste v nebezpečí, věřím že nic takového se už nebude opakovat !". Všichni přikývli a kocour pokračoval. „ přesto vám bude udělen trest !". Bělinka se nadechla, připravená svůj trest přijmout . Hromoví měsíc se otočil na Bukvici. Hnědá zástupkyně koťata přejela vážným pohledem „ budete aktivně pomáhat učedníkům dokud sami neuváží že už vaší pomoc nepotřebují " „ budou mít tím pádem více času na výcvik".

Hromový měsíc souhlasně zavrněl a potom dál znamení k rozchodu. Bělinka  se svými přáteli zamířila k Dubotlapkovi a Šípkotlapce. 

„ co máme dělat?", zeptal se Drápek. Odpověděla jim Šípkotlapka „ můžete začít s úklidem spadaných větví , které vyskládáte na hromadu ". Mňoukla krásná tříbarevná učednice. Bělinka kývla a vydala se sbírat. 

                                                                             ***********

Bělinka měla v tlamičce další větvičky , a už po několikáté zamířila ke stále se zvětšující hromadě. Z toho chození sem a tam už jí bolely tlapky ale vždycky se vzchopila je to můj test ! A já ho zvládnu ! , pomyslela si . Z výrazů obou kocourků se dalo vyčíst že už toho mají také dost. 

V tom jí do boku narazila větývka. Bělinka se bleskově otočila a naoko se zamračila na Drápka. Černý kocourek se smál a jeho smích v ní vyvolal novou energii. „ ty drzoune !", mňoukla a skočila mu na krk. Kocourek se svalil k zemi „ ha , vydíš !, být tebou dávám si větší pozor !. 

K zemi jí však strhl hnědý kocourek jehož oranžové oči svítily . Bělinka se zasmála a lehce ho kousla. „ hej co to tam děláte !", „ máte přece uklízet tábor !", prskla naštvaně učednice. Bělinka vztala a  zadívala  se do jejích zelených očí. Cítila jak se vedle ní Jestřáb naježil.„ my_". „ ale Šípkotlapko , ", z učednického doupěte se vynořil Dubotlapka a Bělinka si úlevně oddychla protože jeho příchod zabránil maléru. Dubotlapka se na ně soucitně podíval „ tahle koťata si naopak zaslouží respekt , podívej se jak je v táboře čisto !", . Učednice si odfrkla ale nic neřekla jen si olízla svou dokonale uhlazenou srst. „ běžte si odpočinout, odvedli jste dobrou práci", pochválil je Dubotlapka a mrkl na Bělinku svým modrým okem. 

Bělinka se na něj vděčně usmála a rychle odběhla do školky. Lehla si na měkký mech a ihned usnula.