Tajemství Bílé hvězdy

Kapitola 12.

Jestřábkovi přišlo že běží snad už celý úplněk. Srst měl slepenou potem a plíce ho bolely po vytrvalém běhu. Měl však stále strach který ho neopouštěl a přísahal by že na ty divoké, oranžovorudé plameny už nikdy nezapomene. 

Jestřábek si všiml Kapradě - léčitel běžel Boo po boku se svou učednicí a ve tváři měl nečitelný výraz. Kocourek zrychlil a zařadil se vedle bílého kocoura. „ Kapradí ?, proč na nás Kočičí předkové poslali požár, ? Znamená to snad že se na nás zlobí ?", zeptal se a podíval se do léčitelových bledě modrých očí. 

Kocour se smutně pousmál a i přes tlamičku plnou bylin mňoukl „ nemyslím si že se na nás zlobí ". Jestřábek cítil jak se mu ulevilo ale Kapraď pokračoval a tak zvědavě našpicoval uši. „ oheň je přírodní živel a vytváří se kvůli suchu. Mohl se objevit na jakékoliv místě v lese. ". Kocourek potřásl hlavou „ ale vždyť Kočičí předkové ovládají všechno !". Léčitel se podíval k obloze.

„ víš Jestřábku , jsou věci kterým ani nikdo tak vznešený a mocný , jakou jsou naši předkové, nepanuje ". Ještě než si tato slova stihl uvědomit a vstřebat, ozval se zděšený výkřik rovnou ze dvou hrdel. Celý klan se zastavil na pokyn Hromového měsíce. Jestřábek se ohlédl přes rameno a spatřil ty , jemž patřily ty výkřiky. 

Uprostřed hloučku seděla Jantarovka a v očích měla zničený výraz . Vedle ní seděl Pírko jeho modré oči nervózně těkaly sem a tam. Hnědý kocourek přiběhl blíž a slyšel velitele jak se ptá . 

„ Jantarovko , Pírko , co se děje?" , jeho hlas neztrácel autoritu . Odpověděl Pírko jelikož mladá matka byla tak vyděšená jakoby snad ani nevnímala okolní svět. „ Bělinka a Kapka jsou pryč !" , Jestřábek cítil jak se mu strachem zježila srst na zátylku. Jak si nemohl všimnout že jeho kamarádka zmizela ?! Klanem projelo zděšené mňoukání.Hromový měsíc si však znovu sjednal klid „ jste si jistí že tu někde nejsou ?". Pírko i Jantarovka přikývli . Velitel se nadechl a obrátil se ke klanu .

„ oheň se příliš rychle šíří, nemůžeme si dovolit zpomalit proto ;" , svalnatý kocour se otočil na Bukvici „ věřím ti , veď náš klan víš kam máme namířeno". Hnědá zástupkyně uctivě sklonila hlavu na znamení že chápe , potom k němu však zvedla oříškově hnědé oči. „ ale co chceš dělat? ", zeptala se s obavami. 

Stříbrný velitel odhodlaně švihl ocasem „ já osobně se vydám Kapku a Bělinku hledat !' po jeho slovech nastalo ticho. „ půjde se mnou Zmijí ucho , Kameňák, Orlí křídlo a Pírko !". Válečníci kývli a postavili se na tlapky. Velitel se ještě otočil na Jantarovku.

„ přivedu ti tvou dcerou zpět , naživu!" , mňoukl a v modrých očích se mu zvláště blýsklo . Krásná válečnice lehce kývla a přitáhla si ocas blíže k tělu. Poté se velitel otočil a s válečníky v zádech odcházel pryč. 

Když procházel kolem Dubotlapky , učedník mu vstoupil do cesty „ otče prosím chci jít s vámi !". Hromový měsíc mu položil ocas na rameno „ ne synu , zůstaň tu , budeš tu užitečnější, já se vrátím a nemohu riskovat život dalšího člena Měsíčního klanu". Jestřábek si stejně jako on přál vrhnout se do nebezpečí a zachránit Bělinku s Kapkou , ale nemohl . 

Jediné co mu zbylo , sledovat válečníky z nichž jedním z nich je jeho otec , a jak mizí v kouřících houštinách .