Tajemství Bílé hvězdy

Kapitola 6.

Jestřábek seděl na hladkém kameni a vyhříval si kožíšek. Jeho oranžové oči přejížděly po kočkách v táboře. „ ahoj Jestřábku ", kocourek se otočil za sebe a setkal se s párem zelených očí , které ho pobaveně sledovaly. Jestřábek se pousmál „ ahoj Drápku ", mňoukl a uhladil si srst na hrudi .

Drápek se posadil vedle něj a přisunul k němu špačka „ dáš si ?", zeptal se a mrskl ocasem. Jestřábek přikývl a část si ukousl a tu druhou mu vrátil „ to mi stačí", mňoukl a zakousl se do kořisti. 

Když Jestřábek spolkl poslední sousto, zavlnilo se kapradí a do tábora vběhla livecká hlídka v čele s Kameňákem následovaným Pírkem a Orlím křídlem. Za šedivým kocourem kráčel Dubotlapka a s hrdým výrazem ve tváři nesl v tlamičce hraboše.  Učedník zamířil s ostatními k hromadě s úlovky kde se nacházelo jen  pár myší a vyhublý králík. 

Jestřábek si všiml Bělinky , která právě vyběhla ze školky . Držela se u země a ohlížela se na všechny strany a on vytušil že má něco za lubem. Jeho oči sledovaly její mrštné zlaté tělo které se prosmýkávalo kolem válečníků. V tom mu došlo kam míří - ven z tábora! . Jestřábek se naježil , to přece nesmí ! Žadné kotě nesmí samo opouštět tábor. 

Bělinka však pokračovala dál až nakonec zmizela v kapradí. To ne , může se jí něco stát , to nedovolím ! Pomyslel si. Tlapkou šťouchl do kocourka vedle sebe , který se právě vyhříval na pařezu , vedle něj a zjevně si ničeho nevšiml. Jestřábkův šťouchanec ho však rychle probral a on vyskočil na tlapky. 

" co se děje?", zeptal se kocourek .Jestřábek upřel zrak k východu „ Bělinka opustila tábor!", mňoukl. „ cože?!", vykřikl Drápek „ sama ?!", . Hnědý kocourek přikývl „ pojď , musíme jí zastavit než se dostane moc daleko ", . Nečekal jestli půjde Drápek za ním , Bělinka je v nebezpečí a on jí musí zachránit!. 

V tom před něj skočil černý kocourek a nervózně mrskal zrzavým uchem. Jestřábek byl nucený zastavit a netrpělivě zavrčel. „ nemůžeme jít za ní , jsme koťata stejně jako ona , budeme mít průšvihh, měli bychom najít nějakého válečníka ". Jestřábek zakroutil hlavou „ není čas, nikdo kromě nás neví že je pryč, zatím ", dodal . „ musíme ta ní hned !", . Jestřábek se rozeběhla s vyhnul se Drápkovi . Běžel co nejrychleji a mířil ke kapradí. 

Pár skoky se k němu dostal a proběhl ven. Ovanul ho svěží vzduch a pod tlapkami cítil jehličí které se mu zabodávalo do tlapek. Z kapradinového tunelu po chvíli vylezl i Drápek a Jestřábek byl vděčný za to že na tenhle úkol nebude sám. 

Společně se kradli podrostem a sledovali čerstvou stoupu kterou za sebou nechala Bělinka. Cesta je vedla mezi stromy a Jestřábek žasl nad tou krásou. Venku z tábora ještě nikdy nebyl a konečně zjistí co se skrývá za barykádami tábora Měsíčního klanu. Připomněl si však proč tu jsou a přidal do kroku. K jeho úlevě před sebou zahlédl zlatý kožíšek a nepochyboval že patří Bělince. 

Kočička se nedívala za sebe a zdálo se že je naprosto unešená okolní přírodou. Jestřábek se ohlédl na Drápka a potom se přikrčil. Opatrně se kradl podrostem a nespouštěl Bělinku z očí. Odplížil se pod keř a chvíli počkal než pokračoval dál. Jeho kamarád se plížil kousek za ním a on úplně cítil to vzrušení které cítil i on. 

Jestřábek se plížil pořád dál a už měl zlatou kočičku téměř na dosah když pod ním praskla suchá větvička. Bělinka se zarazila a a otočila se směrem k nim. Jestřábek ale na nic nečekal a vystřelil že svého úkrytu. Dopadl jí na záda a Bělinka vypískla. Po chvíli je však poznala a přestala se svíjet. „ ha, dostal jsem tě ", mňoukl výtězoslavně Jestřábek a zasmál se. Drápek se k němu přidal jen Bělinka se uraženě posadila a přisunula si k sobě svůj ocásek. Jestřábek se na ní zadíval a vážně se zamračil. 

„ Bělinko , proč si nikomu neřekla kam jdeš ?", . Bělinka sklopila pohled ale potom se mu zadívala zpříma do očí. „ nikdo by mi to nedovolil a mě už nebaví to věčné trávení času v táboře, tam je to nuda !",. Jestřábek přikývl „ to ano ale je to nebezpečné , mohlo se ti něco stát s Drápkem jsme -". 

Nedokončil větu protože ho do čumáčku uhodil cizí pach z kterého se mu udělalo špatně. Cítil jak Drápek vedle něj ztuhl a Bělinka naježila kožíšek. 

Ten Lach se nepodobal ničemu co by kdy cítil a neměl z toho vůbec dobrý pocit. Tráva ořed nimi se zavlnila a vykoukla z ní rezavá hlava z velkýma očima. Oči toho tvora putovaly po mýtince a když si všimla koťat vycenila dlouhé a ostré zuby. Jestřábek se naježil a vykřikl „ liška !", . Jeho přátelé se dali na útěk a on se hnal za nimi. Cítil že šelma běží za nimi , zabočil a vrhl se do ostružiní. Prodíral se dál a dál a snažil se nevnímat to jak se  mu větvičky zachytávají do srsti. Po jeho boku běžela Bělinka a v jejích jantarových očích se zračil strach. Ta nimi plášil Drápek. Jestřábek se ohlédl a s úlevou zjistil že liška už je nepronásleduje, jelikož jí v tom brání trní. 

V tom uslyšel výkřik otočil se dozadu a spatřil Drápka a liščí drápy , které se mu zasekávaly do boku. Bělinka vystřelila za ním a Jestřábek jí následoval. Kousl lišku do tlapy a z pod clony trní slyšel bolestné jeknutí , které přešlo v zuřivé vrčení. 

Černý kocourek se svíjel a snažil se vyprostit z drápu , Bělinka Sekala do zrzavé tlapy i přes strach který všichni cítili.  Konečně liška povolila sevření a Drápek se vyškubl a přitom si vytrhl pár chlupů. Na boku měl hluboký šrám ale jinak se tdál v pořádku. „ rychle , musíme pryč ", mňoukl Jestřábek . Oba kamarádi přikývli a společně se vrhli dál do ostružiní. Jestřábka píchaly trny do tlapek a kožíšku i čumáčku ale nemohl si dovolit zpomalit. Nikdo z nich. Jsou ve smrtelném nebezpečí kdyby si přece jen bývali sebou vzali válečníka . Ten by je určitě ochránil. 

Jenže teď nebyl čas přemýšlet nad tím  kdyby. Teď bylo teď a tady!