Napravena

Rebelka???

Zala

Šli jsme už docela dlouho. Taška postupem času hodně ztěžkla a já šla velmi pomalu. Ale nakonec jsem s velkým přemáháním došla na místo určení. Byla to taková...          No, vypadalo to jako obří krabice. Nad vchodem stál nápis. Policie. O té jsme se také učili. Pamatuji si že tady mají stejnou funkci jako u nás draci. Pomáhat a chránit. 

Chvíli jsme tam jen tak stáli. Po nějaké době jsem  to už ale nevydržela a vyhrkla jsem. ,, Tak buď mi řeknete jak dlouho tu ještě budeme stát a já shodím tu tašku nebo půjdem dovnitř. Pak je tu ještě třetí možnost a to je to že uteču. Ale takhle tu stát jako správný "inteligentní" člověk  fakt nebudu."                                                                                                                                                      Ti dva muži v uniformách se na mě překvapeně podívali.                                       ,,Stává se vím často že se takhle seknete?" zeptala jsem se jich. Oni mi neodpověděli. Ale alespoň už jsme konečně mohli jít dovnitř. 

Zavedli mě do takového salonku. Byla tam pohovka a konferenční stolek plný jídla které jsem vůbec neznala. Nerozpakovala jsem se, shodila jsem tašku na zem a rozvalila se na pohovce. Ten vyšší muž, myslím že se jmenuje Marcus, odešel, zabouchnul za sebou dveře a zamknul.

Vyskočila jsem. Začala jsem zběsile pobíhat po místnosti a hledat něco co by mi pomohlo utéct. Samozřejmě že jsem jako první prozkoumala okno. Mříže sice nemělo ale bylo vyrobené z patnácti centimetrového skla. Tudy asi cesta nevede.
Tak jsem začala zkoumat dveře. Nic. Ještě ke všemu byl klíč v zámku. Akorát že z druhé strany. Znáte takový ten pocit když je vítězství vedle vás ale je nedostupné?

Nakonec jsem hledání vzdala. Vzala jsem tašku která doposud ležela u dveří a sedla si zpět na pohovku. Najednou mě napadlo že vůbec nevím co je v tašce kterou jsem všude s sebou pořád tahala.
Rozepla jsem zip a údivem jsem pootevřela pusu. Největší kapsa byla plná knih. Ale jakých! Byly tam všemožné žánry, nádherné obálky a všechno. Některé byly značně opotřebované, jiné zase vypadaly úplně nově.

Nejvíce mě zaujala taková, která byla hodně, hodně ošmataná. Rohy byly pomačkané a stránky potrhané. Začala jsem číst. Hned jsem se začetla. Strašně mě to bavilo. Eeee... COŽE?! Já a číst si? Vždyť já knihy nesnáším! A odkdy mi záleží na ostatních lidech? Asi se ve mně projevuje Catherine Clow. No a když už ji teda jsem, udělám ji v životě nějaké změny. Ta se bude divit až se vrátí. Odteď mi všichni budou říkat Cat. Budu nosit jen určité barvy a ...
Už mě nic nenapadlo. Stejně to byl pitomý napad tak co...
S povzdechem jsem četla dál.

~Bruno si nevěděl rady. Byl únoscem zamčený v jakémsi prazvláštním pokoji plného knih. V takové chvíli se ocitl nejednou, ale nikdy neudělali to, že by ho prohledali. Škoda že si svoje paklíče někam neschoval. Měl je prostě a jednoduše v kapse. Tu ho ale napadla jedna věc. Jeho strýc než zemřel ho naučil spoustu triků jak se dostat ze zamčené místnosti. Zvedl se a doběhl ke dveřím.
,, Takže, drátek seženu, díra pode dveřmi je dost velká, teda alespoň doufám, noviny mám a jedna, ta nejdůležitější věc, klíč je v zámku."
Bruno zezadu rozdělal televizi a vytrhl nějaký drátek. Popadl noviny které ležely na zemi a vrhl se zpět ke dveřím. Strčil noviny pode dveře, zakvrdlal drátkem v klíčové dírce a poté už slyšel slabou ránu jak klíč spadl na noviny. Teď už je poslední a nejtěžší věc. Pravda je taková že klíč se opravdu nemusí vejít pod dveře.~

Zajímavý nápad jak se dostat z místnosti...
Eeeeco! Na co jsem právě myslela? Jak se dostat ze zamčené místnosti!? Kde já jsem?
V zamčené místnosti!
Jaký je můj problém? Potřebuju se dostat ze zamčené místnosti! Teda já jsem génius....
Znovu jsem očima přelétla klíčový  úryvek z knihy. Myslíte že by to šlo nějak zorganizovat?