Napravena

Stalker??

V první chvíli mi bliklo hlavou jestli nemám stalkera. U stolu seděl Ethan. Ten Ethan. Ten co mě měl v plánu shodit že stromu a co vedle mě sedí ve škole. ,, Ty!?" neudržela jsem se a vyjekla jsem. Byla jsem hodně překvapená. Naštěstí na tom byl stejně.

Ethan

V první chvíli jsem málem vybouchl. Ona!? Ta dívka která zdrhá před policií, uniká že zamčených místností, a drží se za ruku s nejoblíbenějším klukem ve škole je tady?
Neudržela jsem se. ,, WTF!? Co děláš tady v mým domě?"
Ona vykulila oči. ,, Počkat...Jak jako v TVÝM domě? Ty jsi Ehrenův syn!?"

Než jsem jí stihl odpovědět, do kuchyně vešel táta.
,, Jé, Ethane! Ty už jsi tady? Tohle je Zala. Ta dívka kterou si včera přinesl."

Nedokázal jsem ze sebe vypravit ani slovo. Včera v noci byla tma( nekecej...v noci většinou bývá tma...) a já ji jen donesl domů a hned jsem zmizel.
Nečekal jsem že by to byl někdo koho bych znal.
Natož ona...

,,Víš že po tobě pátrá banda policajtů, zavřeli kvůli tobě školu a Mikko chodí jako tělo bez duše od té doby cos zdrhla?"

Ona znovu vykulila oči. ,, Tak to si děláš legraci. Nevěřím ti."

Nemělo cenu něco říkat. Když měla svůj názor, tvrdě si za ním stála.

Táta nevěřícně sledoval nás rozhovor.
,, Tak počkat, vy dva se znáte, podle Ethana jsi ty Zalo, utekla z domova, zavřeli kvůli tobě školu, hledá tě policie a Ethanem nenáviděný frajer Mikko má deprese? Hezky pěkně..."

Zala

,, Hezky jste to shrnul Ehrene. Asi je to tak. Budeme teda obědvat? Ty knedlíky totiž voní fakt pěkně." ukončila jsem rozhovor o mých chybách a sedla si ke stolu.

Ethan zakroutil hlavou. Nechápal jak někdo může takhle rychle změnit téma.

***

Po obědě jsme nechali Ehrena mýt nádobí a šli jsme si každý po svém. Celý den zbytek dne proběhl klidně, nic zvláštního se nestalo.

Po večeři  jsem šla s Ethanem naposledy zkontrolovat koně.

Jen co jsme vešli do stáje, ucítila jsem že je něco jinak.

Co je jinak jsme zjistili hned jak jsme došli k Vloččinu boxu. Nebyla tam sama. Na rozestlané slámě poklidně chrupkalo malinké hříbě.
Úžasem jsem otevřela pusu.

Ethan také plný této magické atmosféry, otevřel dvířka.
Vešel dovnitř a potichu si dřepnul k hříběti. Potřeboval tu dlouho nohou nádheru vstřebat.

Já se mezitím věnovala pyšné matce. Podstrčila jsem jí pár dobrůtek a opakovala jsem ji jak je úžasná a šikovná.
Potom jsem si vyhrnula rukávy a začala ji hřebelcovat.

Byla celá zpocená, porod byl asi před nedávnem a po namáhavé práci se potřebovala trochu odreagovat.
Užívala si hřebelcování a já cítila naše spojení.
Byla mi vděčná.

Z rozjímání mě vytrhl nepodařeně potlačený výkřik. Nadskočila jsem a prudce se obrátila.
Samozřejmě Ethan. Přiskočila jsem k němu.
,, Jsi v pořádku? Stalo se něco?"

On pomalu zavrtěl hlavou. Potom sjel pohledem k mé ruce.
Rychle jsem si stáhla rukávy dolů.
On ale vzal moji ruku do dlaní a opatrně vyhrnul rukáv zpět nahoru.

Ukazováčkem přejel po mé "vytetované" koruně a hned potom i po prstenu.

Potom moji ruku zase pustil. Nechápala jsem co se děje. Má snad taky něco proti potetovaným lidem?